Chytrá domácnost

Nákup mě dost vyčerpal, takže jsem na té sedačce lehce usnul. Jen na malou chvíli, protože dřímotu rozrazily dveře řkouc: "Kam jsi dal okurku?" Zamžoural jsem na skvrnu ve dveřích
a skvrna znovu promluvila: "A rajčata?" Nevěděl jsem, o čem je řeč, protože jsem koupil jenom hlávkový salát. Proto jsem zamumlal jen: "Salát na salát." "Jenže já dělám šopák!" pravila dcera a vstoupila do pokoje. V ruce třímala nůž, abych nebyl na pochybách, že pracuje. Rychle jsem vstal a proklouzl do kuchyně, abych do šopského salátu nebyl naporcován sám místo chybějící zeleniny. Dcera je značně emancipovaná a učení se receptům hospodyněk staré školy považuje pod svou úroveň. Tento nedostatek jsem chtěl přetavit ve svůj prospěch
a vylovit z lednice cokoli, co bude možné do salátu nasekat.

Měl jsem ale smůlu. Před otevřenou lednicí stál syn a zíral dovnitř jako koza na salát. Na tu nejhezčí hlávku, kterou jsem vyfoukl před nosem agresivní padesátnici s oranžovým přelivem. Jenže to syna nezajímalo. "Tys´ nekoupil slaninu?" podíval se na mě přes rameno, když zjistil, že mu přes něj nakukuju do lednice. "Na co slaninu? Tamhle máš uherák," upozornil jsem ho na oblíbenou uzeninu. "Já chci dělat tousty," odvětil nevinně syn a konečně se mi podíval do očí. Tak nějak stejně jako na tu hlávku salátu. Bylo mi jasné, že z toho nevyjdu se ctí, protože ONI měli udělat večeři, na kterou JÁ měl nakoupit. A žena přijde co nevidět...

Něco mě napadlo. Zmáčkl jsem tlačítko na telefonu. "Už jedeš?" začal jsem opatrně konverzaci. Když jsem zjistil, kde se žena právě nachází, obratně jsem ji navigoval až k regálu se zeleninou a pultu s uzeninami. A za slabé půl hodinky byla večeře na stole. Pochutnával jsem si na křupavém toustíku a liboval si, jak jsem z toho dobře vyšel. Ne nadlouho. "Kdybychom měli chytrou domácnost, tak se nám to nestalo," načal konverzaci syn. "Co se vám zase stalo?" lekla se žena v domnění, že jsme zase prali na devadesát. "No, že tatínek špatně nakoupil," ozvala se dcera. Žena ulehčeně mávla rukou, a já se rázně ohradil. "Donesl jsem velikánskou tašku, plnou potravin s úplně čerstvou hlávkou salátu!" A aby to bylo patřičně oceněno, chtěl jsem pokračovat příhodou s oranžovou dámou. Nebylo mi to však umožněno.

"Kdybychom měli chytrou ledničku, tak by se nám to nestalo," vedl tvrdošíjně syn svou.
"A kdybychom měli chytrou pračku, tak by se nám nestalo to minule," doplnila ho dcera.
"To jsou drahé, poruchové věci!" řekl jsem velmi hlasitě, protože jsem si všiml, že žena, která byla zpočátku na mé straně, při vzpomínce na zničené prádlo, začíná o koupi nějaké té přechytralé věci uvažovat. "Tak ono by úplně stačilo, používat aplikace," prohodila dcera. "Jaké zas aplikace?" nechápal jsem. "Normálně. Zadáš si prostě jídelníček a v obchodě ti to ukáže přesně, co máš koupit." "Aha," řekl jsem, "já mám chuť si zítra dát bůček, tak mi to
v obchodě napíše - bůček. Jak nápadité." "Vůbec tomu nerozumíš," dupla nohou dcera, "to je skvělá aplikace. Když chceš zdravě jíst, vybírá to ty správné potraviny. Bůček rozhodně ne," dodal můj dietní potomek a zmizel ve svém pokoji. "Jo tati," pronesl vyčítavě syn, který právě zjistil, že jsem zapomněl koupit ten druh čaje, který pije jenom on a taky zmizel ve svém pokoji.

"Něco na tom je, představ si, že existuje taková aplikace, která ti doporučí rtěnku, podle outfitu," řekla dosud nezvykle mlčící žena. Na to už jsem vůbec neměl co říct, a tak jsem si rychle vzal předposlední toust a začal ho kousat. (Lepší kousat toust, než vlastní rty. Nebo nedej bože stůl, ne?) Žena si to ale asi nemyslí, protože taky odešla. Ne však do pokoje, ale dělat něco s prádlem. To řekla už mezi dveřmi, tak jsem nepostřehl, jestli řekla opravit nebo vyhodit. Co jsem ale zaregistroval, byla slova: "Tady to píšou..."

Osaměl jsem v kuchyni s časopisem Moderní žena a posledním toustem. Původně jsem to vůbec nechtěl číst, co já bych taky dělal se rtěnkou, ale protože brzy zmizel i ten poslední toust, nezbylo mi nic jiného, než odhalit další fake news. Otevřel jsem tedy Moderní ženu.

Představte si, že to opravdu existuje. Dokonce je to český produkt. Vyvinula to společnost Blue Dynamic a jmenuje se to Zrcadlo. Tahle aplikace přizpůsobuje nabídku tomu, kdo ji sleduje. Například já jsem se teď tři dny neoholil, tak mi to okamžitě nabídne zastřihovač vousů. Ženě zas tu rtěnku. A tak podobně. Vzpomněl jsem si na zdeformované prádlo
a uvědomil jsem si, že budu nutně potřebovat nové triko. A taky kalhoty. Podle mluvčího té dynamické společnosti bez jejich aplikace Zrcadlo budu v obchodě zákazník druhé kategorie. Usmál jsem se. Jejich Zrcadlo vůbec nepotřebuju. Mám vlastní aplikaci. Jmenuje se Manželka.