O žralocích

Když žralok napadne člověka, buďte si jistí, že se to dozvíte. Taková zpráva rozletí se po všech oceánech a mořích, co jich jen je. Dopluje dokonce i do Berounky, Volovy strouhy
a Punkvy, jako by žralok byl nějaký losos nebo pstruh.

Zpráva o neštěstí je doprovázena dalšími zprávami, které uvádějí doplněnou statistiku úmrtí způsobených žralokem, včetně počtu ukousaných končetin. Následují informace o výskytu
a pohybu žraloků a jejich počtu. Nechybí také přírodovědné okénko, které tyto žraloky určí, roztřídí a popíše jejich zvyky a zvláštnosti. Neopomene uklidnit veřejnost, že jen tři druhy ze všech napadají člověka. Vzápětí přijde nová zpráva, že žraloci připlavali na Makarskou riviéru. Je to sice jenom jeden žralok Mako, ale...

To ale, které ve zprávě není, jenže všichni ho tam čtou, je voda na mlýn rádcům. Těmi rádci míním všechny, kteří si myslí, že ví, jak čelit útoku predátora a neváhají se o své rady podělit.
Je to objevné. V případě, že vás napadne žralok, máte zůstat klidní a nehybní. Nesmíte ani šlapat vodu. Je pravda, že v tom případě vás už nebude bolet, když vás žralok kousne, protože to už budete utopení. Málokdo ale dokáže nechat se zcela klidně udusit vodou. Tento argument neochotně uznává i rádce a v případě, že už jste byli napadeni, připouští aktivní obranu. Jestli vám tedy ještě zbude nějaká končetina, máte s ní praštit žraloka do čenichu. Myslel jsem, že je to opsané z článku o medvědech, ale není. Jiná zvířata byla uvedena dále. Před medvědem se mělo vylézt na strom a krokodýlovi se měly strčit prsty do nozder.

Co máte dělat proti predátorovi zvířecímu tedy víte. Je s podivem, že proti predátorovi lidskému rady zdaleka tak jasné nejsou. Přitom je toto setkání nepoměrně častější než
s brtníkem, velkým bílým nebo aligátorem. Rady napadenému jsou zahaleny psychologickou mlhou, hustší než u rybníčku Brčálníku. Je to asi tím, že predátor lidský je mnohem záludnější než dravec zvířecí.

Tohle mě napadlo, když jsem vyslechl jeden z těch příběhů, na jehož smutný konec zazvonil exekutor. Ten zvonec byl na domečku dvou starých lidí a na začátku na něj zazvonil žralok, který prodával hrnce. "Tss, dobře jim tak, za blbost se platí," prohlásil jeden posluchač. "To je sice pravda, ale platba do těchhle kapes je poněkud chucpe," opáčil jsem opatrně, protože mi to nedalo, ale zase jsem se nechtěl bavit s člověkem, který se od toho žraloka z vyprávění lišil jen atributem. Tamten měl hrnec a tenhle pojistku. Když výměna názorů dospěla až k tomuto výroku, čekal jsem, že se konečně urazí. Nebo mi vrazí. Nestalo se ani jedno, ani druhé, ale
k mému údivu mi ty pojistky začal nabízet. Řekl jsem, že jsem pojištěný na všechno, kromě útoku žraloka. To prý nemá, ale zato... Přerušil jsem ho s tím, že jsem si vzpomněl, že jednu pojistku bych přece jen potřeboval. Proti pojišťovákům. Na to se konečně urazil a odtáhl.

Veselo mi ale vůbec nebylo. Finanční gramotnost poráží důvěřivost. Rafinovanost naivitu. Inteligence charakter. Má vůbec ten druhý člověk proti žralokovi nějakou šanci? Rádce mlčí. Nebo radí splátkový kalendář. A ještě jsem našel - nikomu neotevírat. (Tady byl predátor nějaký pan Vlk a naivní byla rodina Kozlovských) Taková pasivita. Copak se nejde žralokům nějak postavit? Jistěže ano!

Když se Thor Heyerdahl plavil Atlantikem na balsovém voru, lovili žraloky holýma rukama!
Dělá se to takhle: Napřed se hodí návnada. Když se žralok zakousne do kořisti, zamíří s ní do hlubin. V tu chvíli je nutno pevně ho zachytit za ocas. Žraločí ocas je hladký a kluzký a ujíždí mezi dlaněmi. Na jeho konci je však ostrý zářez, kde se ruce spolehlivě zastaví. A teď držet
a nepustit! Že to přece nejde? Ale jde. A docela snadno. Vtip je v tom, že zatím si žralok myslí, že to on drží kořist. A rozhodně, jak má v povaze, ji nehodlá pustit. Než si uvědomí, že něco nehraje, vakovitý žaludek mu v kolmé poloze klesne k hlavě a začne utlačovat důležitá mozková centra. Tumpachový žralok sebou začne zmítat a zmítá se a zmítá až...vyskočí na palubu voru. Pak už je třeba jen uskočit a vrátit se, až obluda přestane chňapat.

Kromě jiných vědeckých teorií, tedy na výpravách Kon-Tiki Thor Heyerdahl ověřil, že holé ruce stačí i na šestimetrového Žralouna modravého. A že to stačí i žraloka lidského jsem se přesvědčil já sám minulý týden. Potkal jsem totiž zase toho pojišťováka. Měl horší oblek, boty
i aktovku. A šel pěšky. Nechtěl jsem s ním mluvit, a tak mi to řekli jiní. Přišel prý o všechno.
A může za to údajně jedna docela malá černovláska. Zaradoval jsem se. Černovláska četla
Ve znamení Kon-Tiki a použila popsaný způsob lovu žraloků. A protože vím, že ženy jsou vynalézavé, určitě ten postup na několika místech ještě vylepšila.