(Bez)vadný svět II
Ano, svět je báječné místo k žití. Zvlášť, když se nemusíte starat o nápravu pokažených věcí a můžete po něm chodit v suchých ponožkách. Sušička byla opravena a nebe blankytné. "A co tomu vůbec bylo?" zahájil jsem konverzaci se svou paní, která doháněla resty a sušila jednu hromadu prádla za druhou. "Grzzzí žgrouch," pravila sušička a já dodal: "Že bychom třeba už věděli, co dělat, až se to příště zase posere." "Žbruch grc," odpověděla sušička a zastavila se. A tak už vím, že se to nedovím, že vadná součástka je započtena proti ceně opravy, a tudíž se stává majetkem servisu, a proto nemám nárok vadnou součástku požadovat zpět.
Ještěže v tom bezvadném světě žijí také bezvadní lidé. Spotřebič Vám sice neopraví, zato vám strašně rádi poradí, co dělat, aby se vám to nestalo, a když už přece stalo, jak to mít ošetřené tak, že nehnout ani prstem a mít zbrusu nový kus, bez placení, pochopitelně. Tito lidé ovládají umění procházet životem bez škobrtání, prodat ojeté auto dráž než je koupili nové a uzavírat jen výhodné smlouvy. Mají jich v knihovně místo knih plné šanony, včetně záručních, srovnané podle abecedy. Kdybyste si přesto nebyli jistí, jestli tohle je ten člověk, který vám bezvadně poradí, tak to poznáte podle pochybností. Vyjadřuje je výhradně směrem k vám, o všem ostatním pochyby nemá, nejméně o sobě. Zkrátka je zcela nesnesitelný. Z nějakého záhadného důvodu jsou páni Dokonalí velice oblíbení u žen, tudíž jsou ještě více nesnesitelní než normálně nesnesitelní.
Když se u nás zase jeden takový objevil, vzpomněl jsem si na přísloví, do lidí a do melounů nevidíš. Do melounu je třeba píchnout prstem. Když to lupne, je meloun zralý. Rozhodl jsem se popíchnout Dokonalého. A pěkně jeho vlastními zbraněmi. Zpochybnil jsem úplně všechno podle abecedy. Od Audi Q8 po Záruční list. A kravatu s nemožným vzorem navrch. Samozřejmě, vada, jako obvykle, byla pouze na mé straně. Dokonalý ji pojmenoval. Dokonale ovšem, vůbec to slovo nevyslovil, ale všem je teď už nad slunce jasné, že hovořím z cesty, sžírán závistí. Jsa takto odhalen, řekl jsem už jen, že meloun je uvnitř nahnilý, a kdyby nebylo lidské závisti, tak by tady bylo krásně. Kdybych tady tedy nebyl já, dodal jsem a zmizel do hospody.
Do naší hospody mají psi vstup povolen. Mají tam i svou misku. Výčepní Tom jim do ní vždy nalije vody a oni ji vděčně chlemtají. Právě tak jsem se cítil, utahaný, zmlácený pes. Vstoupil jsem, Tom mi beze slova natočil do mého půllitru a já začal vděčně chlemtat. Pak jsem se teprve rozhlédl kolem. V hospodě byla spousta lidí, kteří rozhodně bezvadní nejsou. Některé znám, u dalších kusy z jejich života a — závist mě ihned opustila. Ovšem pochyby nikoli. Neopustí mě také má žena? Když jsem vadná součástka jejího života. Taková vadná součástka může být i zábavná. Ale jen po jistý čas. Opakované poruchy unaví. A pak se naplno projeví, že ženám imponují muži, co si se vším ví rady. Naopak to nefunguje. Potkal jsem v životě i několik Paní Dokonalých. Značně protivné osoby. Rozmýšlel jsem o této nespravedlnosti celá tři piva, během nichž nebe potemnělo, pak se otevřely dveře a vstoupila moje vlastní Paní.
"Jaký byl meloun?" rozhodl jsem se zahájit konverzaci aktivně. "Nudný," odpověděla má dosud žena. "Výhody sportovního paketu S-line s dotykovými displeji jsem nepochopila a pohyby kapitálového trhu mě nezajímají," dodala a nebe se začalo protrhávat. "A protože od tebe se žádný servis nedá očekávat, požaduji vadnou součástku zpět." A šli jsme domů a nebe bylo blankytné.