O autorovi

interview s neznámou

Neznámá je krásná žena, asi třicetiletá. Tak si to aspoň představuju, protože tenkrát jí bylo tak sedm, měla culíky a panenku. Vlastně zprvu tu panenku neměla, tu jí vzali nějací uličníci a házeli si s ní, dokud jsem nezasáhl. Vrátil jsem panenku holčičce a chtěl jsem odejít, ale zarazilo mě, že až teď se rozplakala.

Já: "Copak?"
Ona: "Očičko, Chybí."
Já: "Neplač. Určitě ho najdeme."
... o deset minut později
Já: "Vidíš, tady je. Opravíme ho."
... po operaci oka
Ona: "Děkuji. Jak se jmenuješ?"
Já: "Martin."
Ona: "A jak dál?"
Já: "Brož."
Ona: "To nic není. Jak jsi starý?"
Já: "Dvacet a kousek." /pozn. aut.: rozhovor probíhal asi před pětadvaceti lety/
Ona: "To už jsi dost starý. To bys měl něco být."
Já: /ve snaze tohle zamluvit/ "Panenka má špinavé šaty. Asi jak jim spadla na zem..."
Ona: "To nevadí. Maminka je vypere a budou zase krásně žluté. Mám ráda žlutou. Jakou máš ty rád barvu?"
Já: "Mám rád všechny barvy duhy."
Ona: "Hmm. Tak mluví staří lidi. Co máš ještě rád?"
Já: "Knížky."
Ona: "To nic není." Co máš ještě rád?"
Já: "Hory a v nich svobodu cest" /kdybychom vedli tohle interview dnes, ještě bych pokračoval /
Ona: "Hmm. Není to nuda?"
Já: "Je to všechno, jen ne nuda. I když některé knížky nudné být mohou."
Ona: "Jak poznám, že knížka není nudná?"
Já: "Začneš ji číst a když zjistíš, že jsi na konci, tak nudná není. A když tě nebaví, vezmeš si jinou."
Ona: "My žádné knížky nemáme."
Já: "To nevadí. Maminka ti nějakou vybere a koupí."
Ona: "Asi ne. Maminka říká, že knížky jsou nuda. A zbytečnost.
A maminka nelže!"
Já: "Hmm. Maminka ti jistě nelže. Ale s knížkami je to záhadné. Možná, že se ti přece jen někdy nějaká bude líbit. Uvidíš, až budeš chodit do školy. Tam budete číst..."
Ona: "Já už do školy chodím. Je to nuda."
Já: "Hmm..." /zde je vidno, jak nezkušený autor neví, co má říct/
Ona: "Jsi divný. Ale možná máš pravdu. Ale kupování knížek je nuda. Až budu umět všechna písmena, tak si napíšu svoji vlastní."
Já: "Není to tak lehké, jak se zdá..."
Ona: "A co je na tom těžkého? Musíš se jen naučit psát písmena
a slova. A mít rád knížky.  A tys tvrdil, že máš. Tak bys měl knížky psát
a ne si je nakupovat. Pch."

... v tuto chvíli přichází maminka a interview náhle ukončuje.

slovo autora:

Autor se omlouvá za neaktualní a předčasně ukončené interview, ale jiné nemá k dispozici. Zato se zachoval podle příkazu té jež rozhovor vedla a nějaké knížky napsal. Protože mu dlouho chyběla odvaha a píle a holčička mezitím vyrostla, věnuje se autor již jen tvorbě pro dospělé. Dosud mimo středečníky vzniklo:

poezie:

Vybájená souhvězdí 1996-97, juvenilie, soukromý tisk, rozebráno

Pod nohy město za hlavu déšť 2000-2005, vydáno vlastním nákladem, 70 výtisků, rozebráno, ilustrace David Kaloč, křest knihy a scénické čtení 06/2006 Malá scéna NDB

Co dnes přežije (společně s Davidem Kaločem) 2013, iluminovaný rukopis, čtrnáct básní vázaných rýmem a tématem - MB, čtrnáct ilustrací do básní + titulní navíc, ruční písmo, grafický design a vazba knihy - DK, soukromý tisk, 60 výtisků, rozebráno, křest knihy a scénické čtení 06/2013 Malá scéna NDB

Abonomá do krematoria 2016, poetry from underground, nevydáno

Krajiny/Landscapes 2006-2012 jednotlivé básně publikovány v časopisu Host a sborníku poezie Hledání

Anglický čaj 2017-2021  vyšlo v listopadu 2022 péčí nakladatelství Dauphin v nákladu 300 výtisků

divadelní hry:

Jabloňový svátek 2017

Jehněčí po italsku 2017

Skleněný předpokoj 2018