(Bez)vadný svět III

Bezvadný svět je už blízko, blizoučko. Hned za těmito dveřmi — je postel. A za těmito stůl. A na tom stole mísa plná koláčků. Ještě teplých. Bezvadný svět je zkrátka voňavý, teplý, nadýchaný a zavírají se na něm oči. Vada uvnitř tkví v tom, že jej musíte záhy opustit. Neučiníte-li tak do pěti minut či koláčků, začne vás bolet hlava nebo břicho.

Probudil jsem se tedy a šel do hospody. Nikoliv však proto, abych vyměnil jeden bezvadný svět za jiný. Hospoda, ačkoli to její pravidelní návštěvníci s oblibou tvrdí, žádným takovým světem není. Neboť člověk hledající tiché spočinutí a digestivum na nafouklé břicho vstupuje do místnosti plné řevu a vulgárních nadávek. Právě skončil fotbal.

Ovšem tentýž člověk má letité zkušenosti se světy, které nejsou ani za mák bezvadné, ví, že tichá výčitka dovede být horší než urputný řev, ostatně tenhle řvoun už sotva chraptí, co nevidět ztratí hlas, a tenhle ho má sice ještě jako zvon, ale nohy zato slabé slaboučké, za chvíli poroučí se k zemi, ještě tak dva panáky a bude to. Inu, je to těžký úděl, být fanouškem Zbrojovky Brno.

Jiný by netrpělivě objednal těch panáků tři rundy dokola a při každém by zvolal: "Na titul!" aby věc urychlil a ještě splynul s prostředím. To je ale metoda zbabělá, nadto hospoda plná fotbalových fandů je skvělé místo k trénování filtrace. Schválně, kdy vás nejčastěji napadne, že svět není vůbec bezvadný, naopak je zcela nesnesitelný, nejraději pryč odtud, nejlépe okamžitě, jenže to nejde, musím tady sedět a poslouchat tyto plky? Ano, správně, když tady musíte sedět a poslouchat tyto plky. Na to funguje jedině filtrace. To klidně zůstanete sedět, soustředíte se na nějaký detail v místnosti — ne, výstřih mladé kolegyně ne, to by bylo příliš jednoduché, navíc se záhy dotyčná zvedne a odejde a budete v loji — ne, musí to být něco jako šiška na tom smrku, co se ohýbá za oknem. Pak o tom začnete usilovně přemýšlet, třeba jestli spadne dřív, než půjdete domů i vy, soustředíte se na šišku tak mocně, až v místnosti zůstanete jen vy a šiška. Já vím, je to těžké, pro začátek si můžete dát třeba špunty do uší, ale usilovným tréninkem se dá propracovat k mistrovství. Velmistři filtračního řádu dokáží uprostřed vzrušené debaty usnout. A pak se zase svět stane bezvadným. Jen pokud chrápete, musíte filtraci včas zastavit.

V mém případě ovšem nebyla předmětem filtrace šiška, ale pivo. Pomalu jsem ho filtroval přes ledviny a řev se pozvolna měnil ve hluk, pak vzdálený šum, aby přešel v jemný ševel, ššššš šš š š - - - a pak mi kdosi zatřásl ramenem. "Ty tady spíš, nebo co?" zeptal se mě přítel Boris. "Vůbec ne, myslel jsem, že se mi zdáš. A vůbec, přemýšlím tady o tom pivu, že není v pořádku," dodal jsem, protože přítel je sládkem v pivovaru a já potřeboval rychle najít jiné téma k rozhovoru než je spánek. Navíc pivo dnes skutečně nebylo ve formě. "Ukaž," řekl Boris, a čichnul k mému půllitru. "Máslo," prohlásil. "Ani to nemusím, pít. "Máslo?!" podivil jsem se, "já tam spíš cítím kukuřici," zavrtěl jsem hlavou. "Může být," připustil odborník, "kukuřice bývá… a … a …" a to byste nevěřili, kolik může být v pivu vad. Z přednášky a následné diskuse vyplynulo, že mé znalosti problematiky vad jsou nedostatečné nejen v životě, ale i v pivu. A tak se stalo, že jsem se ocitl ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském jako účastník senzorického semináře v rozsahu požadavků Analytiky EBC:2009, kap. 13 a normy ČSN ISO 8586:2014.

Z kurzu jsem odcházel v obavě, jestli mi vůbec nějaké pivo ještě bude chutnat. Na druhou stranu ale ušetřím peněženku a játra, přemítal jsem nahlas a Boris odpověděl, že to ihned vyzkoušíme. Zapadli jsme do nejbližší putyky, a protože vlak jel až za dvě hodiny, měli jsme dostatek času k degustaci. Odborně jsem se napil, a když jsem polkl, zdálo se mi, že v tom jednom doušku je víc vad, než měli v rozšířené degustační sadě v kurzu. Boris si to myslel taky, protože hned začal ty vady jmenovat. U každé řekl snad, možná, asi a zakončil to: "Tak ti nevím, to pivo je celý úplně polámaný." "Ano tohle pivo je úplně polámaný," souhlasil jsem, "je jako člověk, je v něm tolik vad dohromady, že se vůbec nedá určit, jaké to jsou."

Od té chvíle, Boris, kudy chodí, tudy chválí senzorické centrum Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. Já jeho nadšení nesdílím. Neušetřil jsem ani játra ani peněženku, když kudy chodím, nemůžu normálně hasit žízeň, ale provádět senzorickou analýzu. Nedosti na tom, nejen, že je nutno ochutnávat i nedobrá piva, ale je třeba i pojmenovávat jejich nedostatky. Pěkně nahlas a v hospodě plné příznivců té značky, nad níž certifikovaný degustátor právě vynáší ortel. Protože jak jinak udržet vysokou kvalitu českého ležáku než výchovou a vzděláváním jeho konzumentů? (Říká pan sládek.)

Vzdělávání je k ničemu. Nejen, že mně po nedobrém pivu bolí játra a přišel jsem o obsah peněženky už týden před výplatou, málem jsem přišel i o zuby. Prd mi bylo platné Osvědčení Vybraného posuzovatele pro senzorickou analýzu piva. Místní štamgasti vůbec neovládají umění filtrace.