(Bez)vadný svět

Že je tento svět vadný, na tom se shodnou všichni. Proč tomu tak je, nikdo. Když nám opět vypověděla službu sušička na prádlo, přemýšlel jsem, jestli je přímo v povaze věcí, že se porouchají nebo tam opravdu někdo dává ta kurvítka. Tuto otázku jsem nerozlouskl, protože filozofií se spotřebič neopraví a je nutno zajistit servis, pokud možno okamžitě, pokud nechci chodit v mokrém oblečení. Našel jsem tedy alespoň odpověď na otázku, proč se všem těm hranatým zmetkům s tlačítky, kteří mají v domácnosti pracovat za mě, říká spotřebiče. Spotřebovávají můj čas, nervy a peníze.

Být úspěšný, když vás stále někdo nebo něco fauluje, je věc takřka nemožná. Jenže moje paní by asi ráda měla úspěšného muže. Alespoň mi to tak připadalo, když stála smutně u hromady mokrého prádla. "Abychom uspěli, musíme svého nepřítele poznat," řekl jsem a začal číst návod k obsluze. "Áá, tu to máme," pronesl jsem vítězně, když jsem se pročetl k seznamu chyb. "F-3 chyba systému vlhkosti," identifikoval jsem nepřítele a zmáčkl tlačítko. Dvířka se otevřela a špinavá voda vytekla na zem. Ještě že za mnou byla ta hromada prádla, která zastavila povodeň. Sám bych to nedokázal. Chtěl jsem běžet pro opraváře, jenže všechny náhradní ponožky čekají v hromadě, co zastavila záplavovou vlnu a hromada sama čeká, až bude opravena sušička. Taky se vám v životě stává, že se zničehonic ocitnete v bludném kruhu?

Šel jsem přesto ven, protože má paní řekla, že to tak bude lepší, ihned poté, co dotelefonovala svému bratrovi, který vzápětí přijede a sušičku opraví. Zaradoval jsem se, že nebudu muset jít ven a nabídl se, že budu asistovat u opravy spotřebiče, díky čemuž se rychleji dostanu k suchým ponožkám, ale má paní zopakovala, že bude lepší, když půjdu ven. Taky se vám v životě stává, že se zničehonic ocitnete v bludném kruhu?

Šel jsem tedy ven. Došel jsem jen do parku naproti, protože z mokrých ponožek mám puchýře, posadil se na lavičku, pozoroval listí a přemítal nad nespravedlností světa. Konkrétně tato nespravedlnost spočívá v tom, že svět je plný spotřebičů, a ty jsou plné vad. (Chtěl jsem použít to slovo z původního odstavce, už jen proto, že totéž se týká lidí, ale hned ve druhém odstavci bylo mi řečeno, že nemám mluvit sprostě, tím nic nevyřeším.) Takže všechno okolo je plné vad, ale ven v mokrých ponožkách musím já.
A čím víc utíkám ven, pryč od všech vad, tím větší puchýř, kurva. Mimochodem, nestává se Vám, že se zničehonic ocitnete v bludném kruhu? A s puchýřem navíc?

Když jsem ohledal všechny puchýře na palci i duši, obé jsem narovnal a pozoroval zase listí. List – Bože dal jsi mu růst a on to nepokazil. Napsal velký básník "Taky toho nemáš moc na práci," řekl jsem listu, který si hověl na větvi přede mnou. List ani nedutal. "To je pak snadné, ale chtěl bych tě vidět, kdybys měl na starosti, kromě třepotání a dělání stínu na starosti tak šest, sedm spotřebičů," pokračoval jsem a list se nespokojeně zavrtěl, a když jsem dodal, že to není žádné umění viset na stromě, že mě už párkrát napadlo, že to taky udělám, fouklo víc a list se snesl na zem. Než jsem zformuloval odpověď pro List_jenž_se _urazil, kde se vzal, tu se vzal, objevil se člověk. Tedy člověk – človíček to byl, sotva dvouletý, a do toho listí, kterému Bůh nedal růst, ale upadnout, upadl sám. Válel se v tom listí úplně blaženě, okamžitě mu porozuměl lépe než já, i než velký básník, až do té doby, než přiběhla jeho matka a začala křičet, ať se podívá na ten overal. Poslechl jsem příkaz, už jen proto, abych zjistil, co přesně je overal a mohl využít nové slovo ve fejetonu, zatímco človíček tomu vůbec nevěnoval pozornost a dál se zabýval pouze listím. Je neuvěřitelné kolik listí se vejde do dlaní a do overalu malinkatého človíčka, a to i když ho postavíte. A tak jsem našel odpověď i na tu první otázku. Kurvítka existují. Ale jen dvě. Čas a Člověk. Svět je jinak bezvadný tak jak je.