Bosé nohy ve sněhu
V pondělí přituhlo tak, že teploměry v Brně nepřelezly nulu ani přes den. Ideální čas jít do sauny. Zkušený saunař namítne, že do sauny se chodí pravidelně, a pravověrný i v létě, ale přece jen, sníh mezi prsty a led v kádi to správně okoření, asi jako chilli paprička guláš.
Vybral jsem si potírnu na Kraví hoře, neboť je v ní kromě tepla i výhled. V prvním kole jsem byl v potírně sám, uvelebil jsem se tedy abych viděl na hrad a začal jsem přemýšlet. Taky se u přemýšlení tak potíte? Náš hrad jmenuje se Špilberk – osvětlený měkkým světlem a s bílou čepicí, vypadal jako by šel dělat konkurs do nějaké pohádky a nebyl ve skutečnosti ošklivým vězením. (Kdo se oškliví nad stejnojmenným adjektivem asi nikdy nebyl v kasematech.) Teď už naštěstí takové vězení nemáme, zločinci jsou ubytováváni lépe. Soudě podle reportáže z nápravných zařízení v civilizované Evropě, defraudanti a zloději bydlí ve tříhvězdičkovém penzionu. Lupiči a vrazi mají ubytování pouze se dvěma hvězdami. Tím se jistě napraví. Prý takové ubytování dnes již nikdo nevyhledává. VIP zločinci ovšem bydlí v luxusním hotelu s minibarem, wellness a kulečníkem. Jejich trest spočívá v tom, že nesmí hotel opouštět. Byl jsem jednou v podobném hotelu, jenom, na rozdíl od zločince, jsem ho musel opustit. Nějaký check out nebo co. Ano, teď už musím opravdu okamžitě vypadnout.
Dneska si zuju pantofle a budu se procházet bosky. Ale zapomeňte na Bosé nohy v parku. Moje Bosé nohy ve sněhu jsou lepší. Vážně. Stopa ostrá a jasná jak báseň. Takhle píšu já! Navíc Paul se nemohl z parku vrátit, já – brr to to studí – šup zpátky do sauny.
No jasně, už je tady nějaký mladý páreček, samozřejmě si sedli, aby mohli čumět na hrad. Bosé nohy na vás. Ale co, vždyť ještě neví, že je to vězení. Já si pěkně sednu sem, a budu pozorovat ty roztomilé domečky pod sebou. Ve skutečnosti jsou to pořádné vily, řada z nich prvorepublikových. Vím to moc dobře, protože jsem se tam narodil a prožil dětství. Teď už tam nebydlím a nikdy nebudu, protože je to nejlepší čtvrť v Brně s adekvátní cenou nemovitostí. Zato si ji můžu prohlížet ze sauny. Sauna má blahodárný vliv na psychiku. Jsem mírný a smířlivý. A vděčný. Že nám na ty roztomilé domečky nelétají cizí rakety. Ale trochu strachu by jim nahnat mohly. Oni si myslí, že je to samozřejmost. Bydlet si ve vile a v míru. Zbohatlíci jedni! Musím se jít zchladit.
Saunování má blahodárný efekt na psychiku. Když vás něco rozpálí, krásně to zchladíte. Strávil jsem na mrazu skoro čtvrt hodiny a do potírny jsem se vrátil úplně klidný.
Ve třetím kole jsem si sedl přímo nad kamna, protože mi, kromě rozhořčení, zmrzlo i prostěradlo. Taky mě dlouho nemohlo nic napadnout. Nevím jak vy, ale mně to začne pořádně myslet, až když se potím. V sauně nebo na kole dostávám spoustu dobrých nápadů. V práci mi to tak nejde.
Takže jsem pomalu rozmrzal, už byla polovina času přesypaná a pořád nic. Tak. Teď už se potím a pořád nic. A to už jsou přesypané dobré tři čtvrtiny a pořád nic. Za chvíli bude konec a – nic! Takovej život… Jenže já se teď půjdu na chvilku zchladit, pak se vrátím a hodiny si zase otočím.
Sypal jsem se tedy záhy znovu a ze mě zase nápady. Ve čtvrtém kole byly nejlepší. Taky jsem se nejvíc potil. Nebo je čtyřka v numerologii moje osudové číslo. U čtvrtého piva mám taky nejlepší nápady. Výborně, hned to vyzkoušíme, po sauně to půjde jak po másle. Napadlo mě ještě mnoho podobně vynikajících nápadů, škoda, že už jsem musel jít ven.
Odcházeje vstříc dalším skvělým myšlenkám, všiml jsem si, že ty mé stopy po prvním saunovacím kole tak ostré a čisté jsou jaksi nejasné a rozplizlé. Zvláštní, to se mi stává často, večer je to skvělý nápad a ráno už to tak nevypadá. Přestože se v noci po skvělých nápadech dost potím.