Čím jsem byl, tím...

Za necelých padesát let se toho nastřádá. I kdybych sám nedělal vůbec nic a byl pouze peciválem, pouhopouhý čas zařídí, že je člověk napřed kojencem, pak batoletem, pak malým chlapečkem, pak adolescentem, a nyní mladým mužem. To poslední prý už zase neplatí, ale to je určitě nějaký podraz. Takových jsem zažil, takže teď už si to nenechám líbit. Prostě mladý muž a tečka.

Klasik praví, že čím v životě byl, tím byl rád. Je možné, že kojencem a batoletem jsem byl opravdu rád, ale na to si nepamatuju. Na malého chlapečka si vzpomínám matně na jakousi horečku. Matně proto, že jsem prý ztrácel vědomí. Jasněji si vzpomínám na úraz na koloběžce, po němž mi zůstala jizva na rtu. Ta moje je ale nic proti té Nohavicově, tak jsem nezahořkl a do jinošských let vplul s optimismem. Který vzal záhy za své. Souviselo to s tím, jak jsem se postupně stal: studentem, hochem usilujícím o dívku, zápasníkem a hlupákem. Když jsem se hlupákem stal popáté nebo pošesté, už nevím přesně, probíral se v literatuře Neruda. Tu báseň jsem vyložil tak, že ji mohl vymyslet pouze mozek ovlivněný obranným mechanismem vytěsnění negativních vzpomínek. Protože Neruda ji napsal v jedna třiceti letech. To už měl za sebou kopačky od Karolíny Světlé a smrt Terezie Macháčkové. Tak prý vůbec nerozumím poezii.

Dnes, kdy jsem již mladý muž, poznal jsem, že jsou mezi námi takoví, kterým se daří v jakékoli životní roli. Nepřipouští si pochyby. Tím pádem všechno co dělají, dělají rádi. Říká se jim velikáni. Neruda byl velikán. Proto mohl napsat takovou báseň. Velikáni mimo literaturu jsou velikáni, i když nedosahují ani odvodové míry. Třeba Napoleon nebo Stalin.

Já velikán nejsem. Proto báseň ode mne nestane se klasikou. Ani nemůže, protože tam stojí: Čím jsem v životě byl, nebyl jsem vždy rád. (tanečník, opravář pračky, vypravitel pohřbu) a Čím v životě ještě budu, tím budu nerad. (pacient, důchodce, mrtvola)

Ale dělám všechno proto, abych rád byl. K lékaři nechodím, důchodce za mě vyřešil stát, který pro můj ročník už s ničím takovým nepočítá, jen si úplně nevím rady s mrtvolou. Proto zůstávám dál mladým mužem. Ti sice taky umírají, ale je u nich statisticky menší riziko. Rád bych riziko srazil na nulu. Ale to bych se musel stát velikánem. Velikáni jsou nesmrtelní. To bych musel přepsat tu báseň. Musel bych v ní lhát. To nechci. Radši podstoupím to riziko.