Co tě první napadne

Nedělej první, co tě napadne. Tak tuhle radu od rodičů jsem si zapamatoval a předávám ji
i svým dětem. Přitom ale nejsem tak docela přesvědčen o její prospěšnosti.

Poprvé jsem zapochyboval na jakémsi předmaturitním večírku. Byla tam hromada lidí
i z nižších ročníků, samozřejmě spousta pohledných dívek. Hned u stolu vedle nás byla jedna mimořádně půvabná. Všechny nás hned napadlo to stejné. Ale tu radu od svých rodičů dostávají zřejmě všichni a tak jsme mlčeli. Až na jednoho. Ten vstal a to první, co nás napadlo, on udělal. S tou dívkou pak několik měsíců vážně chodil.

Pak mě taky můj celoživotní přítel, šachový soupeř a umělecký guru David, tvrdil, že první nápady bývají nejlepší a nějaké dlouhé rozvažovaní a přepisování, vede jenom k rozplizlosti. A zlosti čtenáře, který nemá na kudrlinky a třetí plány autora náladu. Zkusil jsem tak psát, ale moc se mi to nezdálo. Výsledkem byl halucinogenní text balancující někde mezi vraždou medvídka Pú a pornografií. Prý to nevadí, román vzniklý automatickým psaním, může klidně vypadat i takhle. Ale copak já jsem nějaký automat? Ať si tak píšou ti fyzikovi roboti, ale pro mě to není.

Přesto jsem zauvažoval, jakým směrem by se ubíral můj život, kdybych v něm dělal to první, co mě napadlo. Není to vůbec jasné. Buď bych byl pastevcem ovcí v jižním Banátu a svolával je hraním skladeb Jethro Tull na příčnou flétnu, nebo bych seděl v kriminálu za vyloupení banky. (Ten prvotní a geniální nápad, prokopat se tam z hospody odvedle, ve které každý večer sedíme selhal. Kdo by to byl řekl? A komu?) Nebo bych naopak spořádaně a tvrdě pracoval ve dvou zaměstnáních naráz, abych měl na alimenty, které vznikly zas kvůli těm prvotním nápadům. A možná by mě nic z toho netrápilo, protože bych byl už pohřbený pod nějakým vysokohorským štítem. Nepřístupná horská údolí mám rád, ale ani tato možnost se mi nezamlouvala. Taky jsem to na příštím setkání Davidovi řekl.

"Nesmíš se toho bát," trval na svém umělecký guru. "První nápad na tebe dýchl anděl, je tvou svatou povinností ho vyslyšet. Aspoň si je poznamenej," dodal po chvíli, když viděl můj nesouhlasný výraz. "A nezapomeň, že se to týká úplně běžných věcí. Lidi chtějí číst o něčem, co sami žijí, ne nějaké fantasmagorie. A už pojď hrát!" napomenul mě ještě a hned na mě vyjel koněm.

Když hned, tak hned, řekl jsem si a hrál jsem tedy podle jeho rady to první, co mě napadlo. Kupodivu to fungovalo. Vytvořil jsem překrásnou miniaturu. Bez mých tahů by rozhodně nikdy nemohl dát v šestnáctém tahu tak ornamentální mat.

A když se to tak osvědčilo, pokračoval jsem ve stejném duchu i druhý den. Hned jak mě ráno zazvonil budík, jsem ho chytil a praštil jsem s ním o zem. Vida, pak že člověk nemůže ráno vstát odpočatý, napadlo mě o dvě hodiny později. A zároveň mě napadlo, že se i pořádně nasnídám. Když jsem si dělal omeletu napadlo mě, že už stejně nestihnu tu pracovní schůzku v 10:00, tak jsem si po snídani přečetl dvě povídky od Raye Bradburyho. Došlo mi, že před polednem už nikde nezaparkuju, a tak jsem si vzal do práce taxíka. Otevřel jsem poštu. Otevřel jsem dnešní den. Na moje maily nikdo neodpověděl. Zavřel jsem poštu. Přišla kolegyně, jestli jsem už odpověděl na ten mail ze včerejška. Otevřel jsem poštu. Otevřel jsem včerejší den. Byla tam spousta mailů. První, co mě napadlo, bylo, že nemůžu stihnout na všechny odpovědět. Řekl jsem kolegyni, že nemůžu stihnout na všechny odpovědět. Kolegyně odešla. Napadlo mě, jak je prima, že se ke mně zde chovají tak mile. Napadlo mě, že v jídelně už bude volněji a šel jsem na oběd. Ve tři hodiny už z menu zbylo jen Azu po tatarsku a rýžový nákyp. Hned mě napadlo, zajít si do restaurace. První co mě v jídelním lístku upoutalo, byl Flank steak s Chimichurri marinádou podávaný na lůžku z restovaných fazolkových lusků se sezamem. Mňam mňam. Vrátil jsem se do práce. Otevřel jsem poštu. Přibyly tam nějaké maily. Polovina byla od kolegyně. Napadlo mě, že s plným břichem se špatně čte. Zavřel jsem poštu. Napadlo mě, že ta tapeta, co mám na monitoru, uspává. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem v práci poslední. Napadlo mě, že bych měl doma umýt tu pánev od omelety. Taky něco nakoupit a připravit dětem večeři, protože žena dnes přijde pozdě. Napadlo mě, že nestíhám, a proto jsem mávl na taxík a odfrčel domů. A hned mě napadlo, jak ušetřím čas. Slíbil jsem dětem obří pizzu z dovozu, když umyjí pánev. Potom jsem podal dceři peněženku a telefon. Zarazilo mě sice, když jsem uslyšel, že objednává dvě obří pizzy, ale dostal jsem trochu hlad a tak jsem to nechal být. Natáhl jsem se na sedačku a Přečetl jsem si Bradburyho povídku Malý vrah. Napadaly ho zajímavé věci...ale mezitím přijela pizza a tak jsem nad tím přestal přemýšlet. Bylo mi tak blaze, že mě napadlo, že bychom si se ženou mohli udělat pěkný večer. Napadlo mě, že zajdu koupit něco dobrého na zub a nějaké malé překvapení. Vyžádal jsem si od dcery peněženku a zjistil jsem, že mám čtrnáct korun. Nic mě nenapadlo, a tak jsem zatelefonoval Davidovi. Napřed jsem mu vyčinil, že mě neupozornil na finanční aspekt věci a pak jsem se ho zeptal, co mám dělat.

"Ty si určitě nějak poradíš," řekl první, co ho napadlo a ponechal mi hrdost nepoužívat cizí nápady a peníze. Šel jsem do zahrady a uřízl jsem jednu růži. Ty kešu oříšky, co má moje žena tak ráda, jsem potom přesypal do pěknější misky.

Úplně jsem s tím nebyl spokojený, a napadlo mě, že k plnému celoročnímu využívání funkce: Dělej první, co tě napadne, mi chybí nějaké peníze. Asi tak čtyři až šest miliónů. Takže jsem jen napustil vanu plnou horké vody, uvařil čaj a čekal jsem.

O půl hodiny později dorazila žena. Byla tak utahaná, že povečeřela dva oříšky a šla si lehnout do koupelny. Asi za hodinu vyměnila lůžko ve vaně, za to v obýváku, vypila čaj a zase usnula.

Umělecký guru má zkušenosti. Nakonec jsem si poradil skvěle! Ale co zítra? Co budu dělat zítra? Nenapadá vás něco? Ale ne, že vás napadne, že mám zase poslouchat rodiče. To já říkám svým dětem pořád a nefunguje to.