čtenáři,

digitální psaní činí určité půvaby nedostupnými. Původně mělo být v nadpisu Milí čtenáři. Kdybych to psal jako kdysi perem na papír, bylo by hezky vidět, jak autor přemýšlí. Ano, stálo by tam Milí a bylo by to škrtlé. Na tom škrtanci bylo by při pozorném čtení vidět váhání autora. Digitálně je to bez váhání, proto jsem tam dal aspoň malé č. Jako že před tím něco bylo a už není.

Nemyslím to ovšem tak, že dříve jste byli milí a teď už mě otravujete. Kdybych ponechal původní nadpis, fejeton by byl určen pouze milým čtenářům. Kdo je momentálně v náladě nemilé, byl by vyloučen. Já nikoho vylučovat nechci, nechť se každý vyloučí sám. A vůbec bych tu milost nechal na moc vyšší. Mně ani nic jiného nezbývá, když zatím jsem se dostal vždycky jen do nemilosti. Zřejmě proto, že milost si musíme jaksi zasloužit, já však nezasluhuji ničeho. To jsem slyšel mnohokrát. A tak doufám právě v tu milost, která se uděluje, aniž si ji člověk zaslouží. Prý se tomu říká láska nebo tak něco. Nevím, je to trochu zmatené jako tento fejeton, ale možná na tom něco je, protože láska právě taková je. Zmatená a nepochopitelná. To jediné jsem na ní pochopil, a proto škrtám milí a posílám fejeton všem bez rozdílu.

Jakmile jsem ale vymazal milí, zdálo se mi, že před čtenáři pořád něco chybí. Kdybych měl to pero, udělal bych takovou tu vsuvku směřující zobáčkem do mezery mezi škrtlé milí a čtenáři a napsal bych tam všichni. Takhle jsem jenom posunul čtenáři mezerníkem a předepsal všichni. Vypadalo to divně. Strašně neosobní - zamračil jsem se a zmáčkl delete a poslal všechny do... Vlastně ani nevím, jak se digitální zadnice jmenuje, a tak zůstanu v tomto fejetonu slušný.

Fejeton musí být osobní, rozhodl jsem se, a napsal - Chytří čtenáři, protože fejeton má být taky chytrý. Ale já přece píšu pro všechny? Napsal jsem tedy: Chytří a hloupí čtenáři, ...

Ne, takhle by to nešlo. Jsem přepracovaný. Co to slyším z pokoje? Že prý z čeho? To se ví, že jsem. Mocně přepracovaný. Vidíte sami, jakou práci mi dá napsat jenom hloupý nadpis. Vida, zas je tu to slovo hloupý. Musím si odpočinout, abych nezhloupl úplně. Vezmu si měsíc dovolenou. Osobní fejeton si nejlíp napíše každý sám. Že je to těžké? Že jste to nikdy nedělali? No, nebudu zastírat, že to těžké je. Ono je totiž úplně jedno, jak se to napíše. Ani ty hrubky nevadí. Musí to ale být pravdivé! Jednou si člověk stejně musí pravdivě říct... Tak proč to neudělat právě teď. Můžete to tentokrát zase poslat vy mně. O dovolené budu mít fůru času, tak si rád počtu... Co to slyším z pokoje? Že když budu mít tu dovolenou, mohl bych konečně udělat...? Tak tedy dobrá, nastupuji dovolenou hned od zítra 7:00. Další Středečník bude tentokrát až za měsíc. Na shledanou v srpnu.

čtenáři,
původně mělo být v nadpisu tohoto dovětku Noví čtenáři. Ale nebudeme přece vylučovat, že? Taky nějaká úcta ke stáří by se slušela - ano, Středečníky běží již více než tři roky bez přestávky. Usnadnil jsem proto přístup k prvním dvěma rokům - viz menu. Snad ještě obstojí (me), i když nebyli jsme milí.