Data

Data hýbou světem. Majitel dat je osobou váženou a trochu i obávanou. Pluje na vlnách života samozřejmě a sebejistě s daty v plachtách. Taky by se mi to líbilo. Je lépe být obáván než milován. Jestli mě teď obviníte z přízemní pragmatičnosti, prosím. Omlouvá vás pouze to,
že neznáte Romana. Roman je můj dávný spolužák a svého času do něj byly zamilované hned čtyři dívky najednou. To bych vám fakt nepřál. Podrobnosti zde nebudu rozvádět, protože jednak neumím zablokovat Středečník, aby se mohl číst až po dvaadvacáté hodině a druhak tam o žádná data nešlo. Jen o jakési zapomenuté sliby. Sliby, ne slipy. To byly kalhotky. Možná, že měl Roman ve strožoku nakonec i důvěrná data, ale stejně neskončil dobře. Mně by se ale nějaká data hodit mohla, protože já bych chtěl trávit své dny příští důstojně, v klidu
a vůbec co nejméně obtěžován.

Hned druhý den jsem objevil, že už dokonce nějaká data mám. Zjistil jsem to na poště. Zásilka údajně obsahovala osobní data, a tak jsem si vystál půlhodinovou frontu na přepážce. Zjistil jsem taky, že za tvrdá data se tvrdě platí. Bylo tam moje jméno, poznávací značka mého auta
a moje pokuta. Při projednávání přestupku jsem se trochu rozladěně zeptal, proč mi to neposlali mailem, když jsem u nich už vedený jako abonent. Paní příslušnice se zamračila
a řekla, že na rozdíl ode mě, oni dodržují platná nařízení. To, kvůli čemu musím lítat na poštu se jmenuje GDPR, v překladu Zákon na ochranu osobních dat.

Šel jsem pomalu domů a vrtalo mi to hlavou. Nač takový zákon? Copak by někdo chtěl platit mé pokuty? A ani ty ostatní osobní data nestojí za moc. Mám zvýšený cholesterol, jaterní enzymy a když hovořím se svými dětmi tak i tlak. Taky mám na každém oku jednu dioptrii a na každém účtu jednu stokorunu. (Ta paní v bance říkala, že ty účty úplně rušit nemám, že až budu mít zase peníze, tak že se ta data, co už tam mám, využijí.) Usoudil jsem, že data zřejmě budou něco podobného jako akcie. Tak jako má někdo akcie coca coly a někdo OKD, tak má
i různě hodnotná data. Jenže akcie je vcelku přesně definována číslem. Čím větší číslo tím líp. Zaradoval jsem se. Z osobních dat je nejosobnější věk. Je mi šestačtyřicet a každý rok tato akcie roste. Sice jen o jednotku, ale já jsem skromný. Hlavně, když jde o trvalý růst.

Radost mi nevydržela dlouho. S těmi věkovitými daty to prý platí naopak. Čím míň, tím líp. Hm. Jakousi logiku to má. Mě hromadění majetku stejně netěšilo. Definitivně to potvrdila nějaká bohatá a vlivná hvězda showbyznysu s nesmírně cennými osobními daty. Ty její byly: věk 23, obvod přes hrudník 120. Provalilo se, že o tom věku lhala a ve skutečnosti je jí o osm víc. Zaradoval jsem se. Já mám přes hrudník jenom 105. Pochlubil jsem se ženě a ona řekla, že to ví, a že bych mohl začít cvičit. Chvíli jsem nad tím dumal, a pak jsem to zavrhl. Proč bych se mordoval s činkami, když můžu jinde ovládat celé hromady dat? Kromě vlastních dat existují totiž i data ostatních lidí!

Pravda, nestal jsem se sice rovnou majitelem těchto dat, ale jen správcem několika databází. To ale tak moc nevadilo. Pohled na to ohromné množství zákonem chráněných dat vyvolával ve mně opojný pocit moci. Jen jsem moc nevěděl, co s nimi mám dělat. To se však záhy vyjasnilo. Všechna ta roztodivná data se měla posbírat a systematicky zaparkovat do příslušných kójí. Ty kóje byly umístěny v různých parkovacích domech s názvy TAO GAO, RDC onsite, Excel tabulka. Pak se to mělo předat statistikovi a zodpovědět otázky. Naštěstí bývá obvykle jen jedna. Jak chceš, aby ti to vyšlo?

Stává se, že je žádoucí, aby něco vyšlo tak, jak to doopravdy je. Pak se data odešlou do sofistikovaných statistických systémů. Tyhle algorytmy vás obvykle upozorní, že jste zdaleka nedodali všechna potřebná data. Když se vám podaří vymyslet i chybějící položky, už se na nic neptají a plivnou na vás výsledky. Na světě platí: Když nejsou výsledky, nejsou ani peníze. Takže jako si ta diva uměle upravovala hrudník, tak si firmy uměle upravují hospodářskou bilanci, banky aktiva, státy HDP. Všechno prostřednictvím dat, která se nazývají vstupní. Stačí tam jen šikovně něco implantovat jako ty silikony.

Naštěstí jsem podobných operací ušetřen. V nemocnici, kde jsem zaměstnán, se pracuje podle principu evidence based medicine, tedy medicíny založené na důkazech. Data na mě chrlí přístroje z nejrůznějších měřících oddělení a laboratoří. Ty přístroje jsou velice chytré, přesto si zatím neumí vymýšlet jako člověk. Nevymýšlím si ani já, protože těch dat je už víc, než bych sám chtěl.

Přístroje dnes umí v člověku spočítat všechny uhlíky, draslíky a hořčíky, ze kterých je složen,
i ty vápníky, co se kdesi usadily, vytyčit trajektorie signálních drah v buňkách, změřit všechny ledvinové kamínky, krvinky, hladinky a naládovat to všechno do nějakého programu. Na konci pak vypadne tabletka. Nebo dvě.

Podáme ji pacientovi a... pak to funguje všelijak. Bylo mi divné, jak je to možné, když máme všechna data tak přesně spočítána. Už se nedivím. Já mám osobní datum svých bot taky úplně přesně změřené. Leta letoucí č.42. Nebo chcete-li to anglicky tak 8. Objednal jsem si přes eshop nové boty number eight. Seděly mně všelijak a tlačily do levého palce. Naštěstí se daly vyměnit. Pacient se vyměnit nedá. Maximálně přeložit. Ale i tak se vám dříve či později vrátí zpátky. A je to zase všelijaké. Označuje se to termínem rozpaky. Rozpaky diagnostické, rozpaky po přešetření, prostě všelijaké rozpaky. Ještěže má vlastní data chrání to GDPR
a nikdo je nemůže vidět.

Je to ale nedotažené. Mělo by to i nějak chránit mě. Já sám jsem si svůj život nahlédl a... jsem ve velkých rozpacích.