Do nebe

Nerozumím touze dostat se do nebe. I tak racionální člověk jako je fyzik, shledává nebe přitažlivým a zajímavým místem. Jen mu neříká nebe ale vesmír. Mně na něm nic zajímavého nepřipadá. Měl jsem o dovolené čas ležet na zádech, tudíž jsem si nebe důkladně prohlédl. Tři hodiny se nedělo nic, pak letěl nějaký pták, a kdybych se neuhnul, měl bych kus nebe na hlavě, pak se zatáhlo, a já musel běžet. Jen tak tak, že mě nezabil blesk. Já vím, vy mě napomenete, že v blízké bouřce má člověk zůstat ležet. Tak si jen zůstaňte moknout na mokré louce, když je opodál hospoda s bleskosvodem. Zkrátka, nebe je nebezpečné místo. Jen blázen by tam chtěl.

Řekl jsem to fyzikovi, a ten se mi vysmál. Řekl, že jsem žádné nebe neviděl, že jsem zůstal trčet v troposféře, ostatně na zemi je prý stejně nebezpečno jako v nebi, tak se tím letadlem nemám bát letět. Jako v nebi tak i na zemi, opakoval jsem si tedy usilovně v odbavovací hale, ale moc mě to neuklidnilo. Taky nebe bylo neklidné, takže až do něj půjdete, nezapomeňte si s sebou vzít pytlíky na zvracení. Pak jsme propluli mraky a dostali jsme se do nějakého jiného nebe, kde už to neházelo. "Aha, to bude asi to pravé nebe, jak o něm mluvil fyzik," pomyslel jsem si a požádal souseda, zda by mě nepustil k okénku, abych mohl prozkoumat nebe a podat o něm pravdivou zprávu svým čtenářům. Soused zavolal letušku, a když se vysvětlilo, že nejsem terorista, už jsme přistávali. Přesto jsem část nebe stačil zahlédnout a - nic. No ano, jak v nebi, tak i na zemi. A ještě musím vyvrátit tvrzení, že v nebi bude sladký život. Nebude. Ta čokoláda od Lufthansy byla ošizená. A úplně mrňavá.

Sdělil jsem zprávu o nebi fyzikovi, a on se mi zase vysmál. Prý jsem pořád neopustil troposféru. Nevím, co pořád má s těmi tropy, když je letos poměrně studené léto, ale otevřel jsem si Wikipedii, abych zjistil, kde se nachází sedmé nebe. Až v něm je prý teprve sladce. Našel jsem troposféru, našel jsem i další sféry, ale sedmé nebe nikde. Jen tam bylo napsáno, že Země má relativně hustou atmosféru. To vím taky. Houstne tím, jak usilovně lidi hledají cestu do sedmého nebe. Kde to je, vedou spory. Ani na Wikipedii to není. Ani soused, který ho najisto sliboval, ho nenašel. Říkala to sousedka. Dost naštvaně. To má z toho, že chce do nebe.

Přitom je jasné, že když jsem s letadlem doletěl sotva do druhého, tak do sedmého to zvládne až kosmická loď s technologií, kterou lidstvo dosud neumí, a jak ho tak pozoruji, zřejmě se to ani nenaučí. Přesto se o to lidi pokouší a pořádají komerční lety do vesmíru. Do sedmého nebe se dostane ten, kdo si to bude moct dovolit. Inu, jako na zemi tak v nebi.

A proto já do nebe nechci. Kromě zbohatlíků je tam i vesmírný šrot, nebezpečné meteority a černá díra. Ta díra je hrob, kam se jednou odebere celá naše planeta. Netoužím po zkoumání hrobu. Na to budu mít dost času, až umřu sám.

Řekl jsem to zase fyzikovi a - představte si - on se nebojí meteoritu ani černé díry. Pravděpodobnost srážky s meteoritem je prý mizivá a nejbližší černá díra daleko. Ano, pravděpodobnost srážky s meteoritem je asi jako že bude na jižní Moravě tornádo a černá díra je až v Praze na ministerstvu financí. A druhá hned vedle na ministerstvu práce a sociálních věcí a třetí na ministerstvu zdravotnictví. Fyzik mě vždycky dokáže uklidnit. Já bydlím až v Brně, tak se nemusím bát. Ani chtít dostat se do nebe.