Drazí zesnulí

Pro někoho začíná jaro, když uvidí vylézt první krokus, pro druhého, když odtáhnou havrani zpátky do Ruska, pro dalšího tím, že se začne rýpat v hlíně a pro úplně jiného alergií na břízu za oknem. Pro Fyzika ovšem začíná jaro přesně 20. března, i když mrzne, a protože jsem slíbil, že mu udělám radost, nový začátek je tedy dnes. Přestože já spatřil dívku s odhalenými rameny už před měsícem. A nebyla v tom žádná erotika ale teplo. Takže jaro. Vzápětí se zatáhlo a začalo pršet. Dívka vytáhla odkudsi z hlubin kabelky čtvereček látky, rozvinula jej na plachtu velikosti celty, aby se následně do ní sama zavinula. Motýl stal se opět kuklou. A bylo po všem.

Na tuto pomíjivost jsem vzpomněl, když jsem se o několik dní později účastnil posledních rozloučení. Bylo to pokaždé s jinými lidmi, v jiném městě, jedno ale bylo společné. Nebožtíkův život vykládal profesionál od pultíku s mikrofonem, sám protagonista k tomu pietně mlčel a já se divil. Že toho člověka, co ho za chvílí spálí, neznám. Nu ano, každý máme právo jaro vidět po svém. Ovšem to černé na bílém, s razítkem krematoria, pronesené emotivně a bez pochyb, do něhož se v pečlivě naplánovaných intermezzech lila duchovní hudba z reproduktoru, to je pravda nic než pravda.

Stejná jako ve filmu, který začíná scénou v obřadní síni, kde jsou již shromážděni patřičně zdrcení pozůstalí, přichází ceremoniář, významně pohlédne na auditorium a osloví je – Drazí zesnulí. Takhle to přeložil brigádník, který měl překlad scénáře coby přivýdělek při studiu anglistiky, úpravce dialogů to tam nechal, protože to šlo akorát do huby a dabér to bravurně přečetl. Tak bravurně, že když už se šlo na hřbitov, režisér řekl jen: "Tak dál, dál." Zkrátka, nikdo se nad tím nepozastavil až do chvíle, kdy už to šlo do televize.

Před samotným vysíláním běžela v televizi debata k dezinformacím: Za nové definování pravdy. Od — svou pravdu mají všichni a tudíž žádná neexistuje, po Fyzikovu, co si nevypočítám a neověřím experimentem, neexistuje. Ten film jim vzápětí odpověděl, že pravda je to, co někdo řekne tak přesvědčivě, že tomu uvěříte.

Tuto pravdu znám dávno, ostatně jsem kvůli ní sám asi třikrát daboval, ani ne tak kvůli přivýdělku ke studiu, ale proto, abych nabyl právě té naléhavosti a přesvědčivosti, kterou využiji ihned, jakmile potkám dívku s obnaženými rameny.

Tohle prý není žádná pravda. Jak to, že ne? Krásná dívka po jaru popel. Ať dáte čárku, kam chcete. Ostatně, ten film dál je úplně mizerný a jediná část, pro kterou stojí za to si ho pustit, je drazí zesnulí.