Exponované místo
Máj je lásky čas, a vy jste zamilovaní už celých čtrnáct dnů, a je tedy nejvyšší čas poznat svůj protějšek lépe. Na tohle téma již vzniklo tolik filmů, rad a vtipů, není divu, že se v tom mladí muži vůbec neorientují, ženit se jim nechce, tedy opominou Svatební cestu do Jiljí — a pak se diví. Přitom je to tak jednoduché. Vezměte svou dívku na stezku. Ovšem nikoli na cestičku v parku na jejímž konci stojí cukrárna. Na pravou stezku přes kopec, les i potok! Divit se budete taky, ale přitom se dovíte věci, o nichž jste dosud neměli potuchy.
Napřed je nutno pečlivě naplánovat trasu a vybrat den, kdy neprší. Povedlo se a těšíte se na výlet. I Ona se těší, neboť jste ji vylíčili les v zelenějších, potok v modřejších a kopec v mírnějších barvách než jsou ve skutečnosti. A ještě bude celý den svítit sluníčko.
Jde se. Na začátku to jde dobře, i když Ona hned na startu zakopne o kořen a spálí se o kopřivu. Mimochodem, je zajímavé, že kopřivy na začátku stezky vždycky pálí míň než ty na konci stezky. A to, i když se jde opačným směrem. Jde se dál a tu začnete poznávat svou výhledovou partnerku. Ano, je tu krásný výhled, ale proč se k němu musí přes ty šutry?
No nic, už jsme to přelezli a jdeme dál. Už jsou dál a tam On zjistí, že Ona chápe některé pojmy mnohem intenzivněji a šířeji než On. Zima, horko, žízeň, hlad, puchýř například. A zejména pak exponované místo. On si myslí, že je to místo nebezpečné, na němž člověka jímá závrať, a strach, a že žádné takové na této stezce není, Ona ho záhy vyvede z omylu. On postupně sezná, že exponované místo je: Strom přes cestu, potůček, přes který nevede lávka, skalka, kde ještě nepřišroubovali zábradlí, kopec nahoru, kopec dolů, kolem ostružiny — koho by napadlo vzít si na stezku novou halenku? Aspoň, že to sluníčko tak hezky svítí. Ano, nyní vede cesta dva kilometry po poli… Ano, už je poledne, sluníčko je přesně nad hlavou, ale hned za polem už vede cesta stinným údolíčkem a tam se najíme. Ve stinném údolíčku si dal dostaveníčko hmyz z celého lesa. Taky má hlad. No nic, ještě kilometr a tam je palouk s odpočívkou. Palouk je plný Výpravy_Rodin_ S_Dětmi. Nyní zase On shledá, že přece jen je na trase exponované místo. Tento palouk. Záhy shledá další zvláštní věc. Ženy přece zvládnou dělat několik činnost naráz, tak jak jim může činit takový problém zároveň jíst a jít. Přitom je tam rozdíl jen v jediném písmenku.
No nic, je třeba jít dál. Zde se začne ukazovat, zda On a Ona spolu dokážou i mlčet. A ještě o něco dál přijde místo, kterému já pracovně říkám Bolí nožičky. Dobře, půjdeme tedy zkratkou. Zde se zase ukáže, že zkratkou On myslí zajímavější cestu, Ona pohodlnější cestu. Když si to vysvětlí, jde se dál. Dobře, nepůjdeme už žádnou zkratkou. Tak tedy už jen tři kilometry po silnici do vesnice. Safra, kdo mohl vědět, že tu alej vykáceli. Ale že to sluníčko tak pěkně svítí, co? Ještě že už je vidět cíl. Ta malebná vesnička, kde se zastavil čas. To znamená, že tam nic není. Zrušili i autobus. To byste nevěřili, že nejexponovanějším místem na stezce je docela obyčejná autobusová zastávka, že?