eznámka

Pořízení elektronické dálniční známky je primitivní. Museli to tak udělat kvůli mně a důchodcům, kteří ji platívali na poště, čímžto jí způsobovali kolaps, který hrozil být poslední ranou pro tento podnik v úpadku. Takže teď to zvládne každý, nesprávně zadaná značka se už dá i opravit, stačí udělat na edálnice klik, klik, klik a je to. Tedy ještě není - "Teď jsi v platební bráně," řekla žena, která kontrolovala poznávací značku vozu z velkého technického průkazu. Protože jsem uvízl v bráně, vytáhla kartu a bylo to. "Tak, a nemusíš se už o nic starat," řekla, když nám z účtu zmizelo půldruhého tisíce. I nestaral jsem se.

Takže si zase takhle jedu dálnicí, tentokrát to ani nedrncalo, ani práce na silnici, ani nehoda, dokonce ani žádný provoz, jen teď mě předjelo jedno auto. A na tom autě se objevil nápis: Jeďte za mnou. Umím docela dobře jezdit v háku, tak to nebyl problém. Horší bylo, když se tam objevilo: Zastavte! Já nablízko nevidím a v háku se nesahá na brzdy. Ještěže mám partnerku s níž se dokonale doplňujeme. Ona zase nevidí do dálky, a tak to přečetla. I s tím vykřičníkem na konci. Takže jsme se nenabourali.

Než se policista vysoukal ze svého vozu a došel k mému, počítal jsem kolik mě bude stát nedodržení bezpečné vzdálenosti a prošlá lékárnička. No co už, ale bude to snad míň než překročení rychlosti, kterého jsem se nedopustil, protože toho náš vůz není schopen. Policista si prohlédl všechny naše doklady a pak se mě zeptal: "Pane řidiči, máte zaplacenou dálniční známku?" "Ovšem," řekl jsem a nijak to nerozváděl, neboť jsem si dobře pamatoval na operaci edálnice, kterou zvládne tříleté dítě i pětaosmdesátiletý penzista, jen já na to potřebuji pomoc manželky. "No," podrbal se hlavě policista, "mýtná brána rozpoznala vaši značku jako nezaplacenou," a taky to dál nerozváděl. Safra, zase jsem uvízl v nějaké bráně.

V následujících minutách se ukázalo, že uniformovaný muž je nenapravitelným idealistou. Nevěřil bych, že dnes ještě takoví lidé žijí. Řídil se tím heslem, co měl napsané na autě a snažil se nás vyprostit z té brány. Řekl, že je to třeba chyba edálnice, a že určitě máme v emailu potvrzení z edoz? Když jsme žádné potvrzení nenašli, pomohl nám najít v internetu naši značku. Stálo tam, že k ní není zaplacená dálniční známka. Napadlo mě, že je to proto, že jsem značku onehdy ztratil a tak se ztratila i ta platba. Tuto hypotézu jsem vyslovil i nahlas, ani poté se však muž zákona nezachmuřil, pravil, že to se stává, že bychom nevěřili, co jsou lidé schopni ztratit, že třeba klidně zapomenou, jak se píše jednička, že nula není O, a zaplatí tak známku někomu jinému. "Proto je dobré, zadat si při platbě email, na který chodí ta potvrzení z edoz," řekl zase soucitným tónem a tímtéž tónem nám oznámil, že nezaplacená dálniční známka trestá se pokutou do výše pěti tisíc korun českých. "Ale my tu známku platili," řekla už v slzách má paní a ukázala policistovi výpis z účtu, kde u platby 1500 Kč byl symbol edálnice. (My ho tam ani nedávali, a automaticky se tam objevil sám. No není ten elektronický svět báječný?) Muž zákona si prohlédl náš účet a pak pravil. "Řekl jsem, do výše pěti tisíc korun. Váš přestupek řeším domluvou. Já teď odjedu a vy se potom tudy vraťte na dálnici," ukázal rukou na výjezd. "Kromě mě už dneska nikdo neslouží," dodal ještě a mně se zdálo, že poprvé slyším smutný tón.

Vymotal jsem se z dálnice a, nevím proč, vybavila se mi scéna z filmu Vrchní prchni, kde hlavní hrdina ve Velorexu rovněž unikne pokutě. Dál už cesta proběhla v poklidu, snad i proto, že navzdory tvrzení muže zákona, že další hlídky nehlídají, jsem raději jel po okreskách. Moje paní měla alespoň dost času komunikovat s edálnicí, pak s bankou, následně s edálnicí, pak zase s bankou a pak ještě s nějakým nezdvořákem nevím odkud, ale určitě odjinud, protože na něj má žena mluvila sprostě. Ale přestože jsme dorazili až v půl jedenácté večer, nestačilo to. Musí se to podat písemně. A tak jsme podávali. Z edálnice nám přišlo, že je to problém banky. Z banky, že je to problém edálnice. Tak jsme ty maily jenom přehodili a přeposlali naopak. Z banky přišlo, že se reklamace má poslat na edálnici a z edálnice, že to máme poslat bance. Moje paní pak ještě chvíli s těmi institucemi komunikovala, ale já si vytáhl z knihovny knihu a začal si číst po sté prvé Hlavu 22.

Ovšem, tomu byste nevěřili, než jsem dostal k tomu, jak se Yossarian zblázní, circulous viciosus se přerušil. Situace se vyřešila! Z banky i z edálnice přišly maily, které byly úplně ve shodě. Je to náš problém.