Fejeton pro nešiky

Každá žena si přeje mít doma oporu. Tou má být muž, který si nejen ví rady, ale dokáže se podle ní i řídit. Zkrátka, vyzná se a je šikovný. Nemyslím to ovšem tak, že je šikovný do té míry, že dokáže odklonit z investičního fondu převážnou část těch investic do vlastní kapsy. I když některým ženám to imponuje, zvlášť když část těch peněz je odkloněna do kabelky Louis Vuitton, rozhodně takové nejsou všechny. Většině stačí, když ta polička, co muž přišrouboval, nespadne. A když kromě toho i dobře vypadá (ta polička), tak to už mají doma hotový poklad.

Nejsem poklad. Dokonce nejsem ani pokladnička. Ani ta malinkatá, do které se vejde jen penízek pro štěstí. Ba naopak, to byste nevěřili, jakou já mám při domácích opravách smůlu... Oporou jsem byl jen jednou, a to ve chvíli, kdy jsem tu poličku, která se vylomila ze zdi, držel, a jen do té doby, než přišel soused a přinesl delší šroubky a padnoucí hmoždinky.

Ti, kteří jsou šikovní o tom přirozeně neví, ale nešikovnost skýtá řadu nečekaných výhod. Jak šel čas, celou tu řadu jsem předběhl. Když jsem ještě stál na začátku, netuše co mě všechno čeká, dobrovolně stal jsem se zahradníkem. V době, kdy zelinář byl prominentní osobou, se soused bydlící ob dům pochlubil mamince salátem, který by mu záviděl i ten zmiňovaný zelinář. Soused si totiž na zahradě postavil skleník. Takže jsem se rozhodl, že já postavím pařeniště. Na skleník jsem si, vědom svých možností, netroufal, ale i tak mi stavba trvala dvakrát déle, než sousedovi ten skleník. A přesto vedle něj vypadala jako šopa vedle secesní vily. Teď ovšem přijdou ty výhody. Soused odjel na čtrnáct dnů na dovolenou, jeho vnuk, co tam měl zalévat, přišel za celou dobu jednou, takže opálený, od moře navrátivší se soused, odnesl ještě víc opálené saláty na kompost. Taky jsem byl čtrnáct dnů pryč, ale zatímco déšť bubnoval na střechu sousedova vodotěsného skleníku, do mého pařeniště pěkně zatékalo a salát po dobu mé nepřítomnosti vzkvétal. Tolik, že už bylo načase jej sklidit. A zatímco soused přinesl domů poslední přeživší zapařený salát, já měl plný koš čerstvých. Protože těmi dírami v mém pařeništi pěkně profukovalo. Daroval jsem jeden ten čerstvý salát sousedovi a ten se rozhodl zbořit skleník. K tomu už nedošlo, protože krátce poté zemřel a k likvidaci skleníku přistoupila vdova až o několik let později. Nabídl jsem se jí s kamarádem, že skleník demontujeme, ale dopadlo to stejně, jako když jsme hráli bejsbol. Rozbili jsme v něm dvě tabulky. Pak na to musela přijet nějaká firma. Zatímco z mého pařeniště stačilo jen vyhodit potrhaný igelit do popelnice. Laťky jsem nijak nedemontoval, nechal jsem zase působit ten vítr. Pak jsem celý ten krám hodil na oheň a opekl jsem na něm buřt. Protože salát se mi už přejedl.

Na mou ženu historka s pařeništěm žádný dojem neudělala. Salát kupujeme léta v samoobsluze a buřt jsem snědl předtím, než jsme se poznali. Postavil jsem proto na poličku vázičku a do ní dal malou kytičku. Chvíli bylo dobře, ale kytička záhy zvadla a zas bylo třeba něco přišroubovat. Konzolu na garnýž. Při té příležitosti se ukázala další výhoda nešikovnosti - člověk si nemusí dělat starosti s nadváhou. Za všech okolností, a zejména za těch, kdy něco vyrábí nebo montuje, zůstane pěkně štíhlý. Rčení - nešikovné maso musí pryč - je pravdivé. Problém je jenom to krvácení. Z dlaždiček v koupelně se to utře snadno, ale nevěřili byste, jak špatně se utírá taková záclona. Přitom je na rozdíl od dlaždičky docela děravá. Heršvec, jak to, že ta krev nepropadne na druhou stranu?

Jsem tedy krásně štíhlý, ale nechci být vychrtlý, natož kostlivec. Proto už nic vrtat ani přibíjet nebudu. To jsem řekl své paní mírně uraženým tónem, když mě poslala koupit novou záclonu. Samozřejmě, kostlivce se bojí, takže bez výhrad souhlasila. Jen nevím, proč u toho tak zvláštně vzdychla.

Jak jsem nic neopravoval, přišel jsem na další klad nešikovnosti. Nešikovný člověk je altruista. Dává vydělat šikovným. Já bych se už mohl označit i za mecenáše. Ovšem aby byl člověk mecenášem, musí na to vydělat nejprve sám. Podíval jsem se na účet a zjistil jsem, že jsem zase skoro vykrvácel.

Protože jsem nešikovný na to, nastavit si vlastní účet, máme se ženou společný. Takže si zase tak zvláštně vzdychla. Utěšil jsem jí hlavní výhodou nešikovnosti. Takový kutil, co si všechno doma opraví a vyrobí sám, má v tom vlastnoručně postaveném domě, dokonale vyladěný pokoj a v tom pokoji je válenda, kde se válí jeho dokonale nudící se žena, která přestane si okusovat nehty až ve chvíli, kdy jí vyrobí něco nového. Zatímco já mám ženu sebevědomou a emancipovanou. Se vším si umí poradit sama! Takové si velice vážím...

To všechno nemám ze své hlavy. Ona sama mi to potvrdila. Že prý je už emancipovaná až až.

Těm, co mají o té rozhodující výhodě pochybnosti, přidám ještě jeden odstavec. Neudělal bych to, kdyby se nám neucpala myčka. Tedy, já na tom displeji četl jen error 14, ale má paní tvrdila, že se ucpal odpad. Byl bych rád byl zase mecenášem, ale neměl jsem k tomu dostatek prostředků. Proto jsem se ještě týž den ozbrojil několika šroubováky a nasoukal se do myčky. Kolem půlnoci vylovil jsem z odpadu jedno kolečko mrkve a dva hrášky. Nezdálo se mi, že by tohle byla příčina erroru 14. Neměl jsem však čas nad tím přemýšlet, protože bylo třeba odpad uvést do původního stavu. Když se tak druhý den navečer stalo, s rozechvěním jsem spustil čistící program. S rozechvěním proto, že mám silné podezření, že jsem tam dal jedno z těch koleček obráceně. Ale ještě před tím než jsem tak učinil, zavolal jsem známému, který je tak šikovný, že za dobu, po kterou já opravoval odpad, on sešrouboval celou kuchyňskou linku, a zeptal se ho, jestli nevadí, že mi zbyl jeden takový mrňavý šroubek. Neodpověděl mi. Jen si stěžoval, že když on dotáhl poslední šroubek, (jemu žádný nezbyl) vstala ta jeho z válendy, přelétla pohledem kuchyň a nadiktovala mu seznam věcí, které bude třeba předělat. Já se zeptal ještě na gumičku, která pod tím kolečkem divně plandá, ale on odešel převrtávat skříňky. Alespoň v telefonu jsem slyšel už jen takové divné vrčení.

Nezbylo mi, než zmáčknout start. Myčka fungovala! I o hodinu později s mycím programem lesk. Když se žena vrátila ze cvičení, já už vracel čisté lžičky do příborníku. Sklidil jsem zasloužený obdiv. Ani ten rýpanec od šroubováku vedle toho kolečka, co tam nechtělo jít, nevadil.