Fotbal

Fotbal je nejpopulárnější hrou na Zemi. Utkání v televizi nezavdávalo sebemenší důvod, proč by tomu tak mělo být. Ale většina v hospodě tam ty důvody viděla. Projevovalo se to tak, že mávali rukama, kroutili hlavami a někdy se těma rukama chytali za ty hlavy. Občas dokonce padlo sprosté slovo. To se sice děje, i když nikdo sportovní klání nesleduje, ale tentokrát padlo tak hlasitě na stůl, až to plesklo. Tak, že musel výčepní Tomáš zvýšit hlasitost přenosu. Sportovní nadšenci se toho tímto způsobem dožadovali tak dlouho, až nezbylo než vyhovět.

Protože hladina hluku tím dosáhla úrovně, v níž nebylo možno vést rozhovor, aniž by se muselo odezírat ze rtů, natočil jsem si židličku a díval se taky. Během zbytku prvního poločasu jsem pochopil, že fotbal je tak populární proto, že ze všech sportů nejvěrněji zobrazuje život samotný.

Označení hra vystihuje podstatu celého počínání lépe než sport. Ovšem Hra s velkým H. Pro některé hráče tak velkým, že pro ně byl problém přeběhnout celé hřiště. Naštěstí pro ně, se Hra často odehrává i mimo něj. Některé momenty z toho utkání tomu nasvědčovaly, ale víc nevím, tam už kamery nezabíraly, víc se dovíme později z odposlechů. Vraťme se proto raději zase na hřiště.

Středobodem hry je míč, do kterého se kope. Často se kope i jinam. Odtud kopaná. My Češi si obzvlášť rádi okopáváme kotníky. Hra pokračuje i po zápase. Je zcela v pořádku, že dotace do fotbalu převyšují dotace do kultury. Současná činohra nebo knížka básní vás rozruší a zneklidní, zato fotbal zvyšuje pocit bezpečí. Nikdy jindy než po fotbale neuvidíte na ulici policajta. Že vás to neuklidnilo? Počkejte, až přijede Sparta nebo Baník.

Pravidla kopané jsou nastavena tak, aby je pochopili i mentálně slabší. Kromě ofsajdu. Ten nechápe nikdo. Ale to nevadí, stačí se dívat na pána s praporkem. Někdy zamává, někdy ne. V životě to taky někdy vyjde a jindy ne. Je třeba to zkoušet. Hráči to moc dobře ví. Proto tak často polehávají na trávníku. Nejúčinnější lítost se vzbudí v šestnáctce. Rozhodčí se smiluje a daruje vám penaltu. Nebo ne a dostanete kartu. To se právě stalo a u stolu za mnou to vzbudilo vlnu nevole. Zas to pleskalo o stůl. Jako ty karty. Proč se tak rozčilují? To neznají báseň Yusefa Komunyaky Jak nám padají karty? Rozhodčí má jen dvě. Mohlo by být hůř. Vždyť to říkám. Právě se stalo. Teď je ta penalta. Ale na druhé straně. Tyčka! To je radosti.

"Ruka! To byla ruka! Hovno, vole! Leda nastřelená! VAR. Dejte tam VAR! Proč tam není VAR!? Do prdele s VAREM!" Toto je přesný popis situace mezi 41. a 43. minutou. Mezi 43. a 45. minutou se diskuse pouze rozvinula. Na trávníku i před televizí. Stejně jako v životě, kde když dodržíte platné nařízení, jste větší vůl, než kdybyste ho porušili. Třeba to hraní rukou. Je pravidly zapovězeno. Ale zkuste pravidlo dodržovat. Soupeř kope roh. Ne abyste si ho ve vápně přidrželi rukou! Za to bude proti vám nařízen pokutový kop! Tak ho pustíte. Šup! Soupeř vám právě dal gól hlavičkou. To je hanba. Nejen cizí, ale ani vlastní s vámi nemluví. Minimálně do příštího zápasu. Poslední šance vinu odčinit. Co máte dělat? Musíte hrát rukou. Ale tak, aby si toho rozhodčí nevšiml! Když to nedokážete, zůstanete v autu nadobro. Ale když tohle ovládnete tak dobře, že rozhodčí, poté co jste strhli protihráče k zemi, udělí mu žlutou kartu za simulování, budete se moci zúčastnit Hry. Já jsem dost často v autu, přestože vím, že se v něm hraje oběma rukama. Možná je to kvůli tomu, že neumím postoupit o třicet metrů dopředu, než rozhodčí pískne. Ale to nevadí. Když už nemůžu Hru hrát, můžu se na ni dívat v televizi. Sledování fotbalu je blahodárné. Můžu beztrestně nadávat. Samozřejmě hostujícímu týmu. Nadávání cizákům sbližuje. Vůbec fotbal sbližuje. Když se vyhraje, společně se opijete z radosti. Když se prohraje, společně se opijete z lítosti. Že to je i v jiných sportech? Ano, ale ten pocit nespravedlnosti a křivdy po utkání ve fotbale! Takový jinde nezažijete. A ten teprve sbližuje. Zároveň se vám zvedne sebevědomí. Ve fotbale za všechno může vždycky někdo jiný.

Po poločase 0:0. Co když to takhle bude i na konci? Co když to všechno je jenom nemastná neslaná plichta? "Zas hrajou tužku! Za co berou ty prachy? Já bych vyměnil zálohu! Já bych vyměnil trenéra! Já bych všechny postavil k lopatě!"

Tolik přestávková diskuse k dosavadnímu průběhu utkání. Vyplývá z ní, že plichta je velice dobrý výsledek. Nula nula vůbec nejlepší. Dává útěchu. V tom, že nuly, které nemají na to účastnit se Hry a čumí na ni v televizi, nejsou o nic většími nulami, než ty na hřišti. Tam svítí úplně obří 0:0. Připomíná to záchody, ostatně ten zápas celý trochu smrdí, tak se to po něm zhasne,  aby tu ostudu už nic nepřipomínalo.

Přes všechny klady Hry_V_Níž_Se_Kope, jsem druhý poločas už nesledoval. Příliš mnoho pozitivních emocí má za následek pozápasovou kocovinu. Navíc fotbal má ještě jednu výhodu. Když vynecháte celou druhou polovinu, dost často o nic nepřijdete.