Graffiti

Začala druhá liga kopané. Zjistil jsem to tak, že někdo okopal omítku na zídce plotu předzahrádky protějšího domu a na naší popelnici se objevil nápis Zbrojovka. Byl proveden šikmými tiskacími písmeny a modrozelenou barvou. Podobnou té, s níž vytvořili své graffiti Němci na Karlově mostě.

Návrh mé ženy, že víko popelnice prostě umyjeme, jsem zamítl. "Za čtrnáct dnů je tady další kolo, takže zřejmě přibudou další nápisy. A lepší bude, když se tak stane na popelnici než na fasádě," argumentoval jsem. "A právě proto tu popelnici umyjeme. Aby tam bylo místo," nesouhlasila žena. "Právě proto to tam necháme, aby bylo jasné, kam graffiti patří," měl jsem opačný názor. Nato žena odešla do koupelny. Myslel jsem, že pochopila, že je lepší pomalovaná popelnice než dům, ale pak jsem uslyšel, jak napouští vodu do kýblu.
"To vodou nesmyješ," otevřel jsem dveře koupelny a pokračoval citací památkového úřadu pražského magistrátu. Šlo o tu věc na Karlově mostě. Záležitostí se zabývali úředníci magistrátní i z generálního ředitelství Národního památkového ústavu a také technická správa komunikací. Experti schválili metodu čištění a také stanovili dobu restaurátorských prací. Jednalo se o týdny. Když jsem sdělil ženě všechny tyto skutečnosti týkající se odstraňování graffiti, uzavřel jsem to tím, že tolik času ani peněz nemáme. Ten poslední argument byl tak jasný a nezpochybnitelný, že jsem po něm zamířil do křesla. "Jestli si si nevšiml, tak před dvěma roky nám vyměnili popelnici," zastavila mě nelogická odpověď. "Jo, všiml. Za větší. Protože naše děti vyrábějí tolik odpadu, že to nebylo kam dávat," odpověděl jsem, ale pořád nechápal souvislost. "Plastovou!" dodala žena a hodila do kýblu hadr. Trochu to na mě cáklo. "Jó, plastovou?" protáhl jsem, "tak to se půjdu poradit s odborníkem, jak na to." A odešel jsem do Tekutého chleba za malířem.

Cestu trolejbusem do pivnice v centru Brna jsem strávil v netrpělivém očekávání, zvědav, co mi poradí. Malíř je totiž celkově velmi avantgardní člověk. K mému údivu se projevil nečekaně konzervativně. K likvidaci graffiti by prý použil kýbl s vodou a hadr. Navíc se podle něj
o žádné graffiti nejedná. Prý je ten nápis emočním výronem nedospělého frustráta, pramenící z toho, že jeho klub v novém ročníku druhé ligy ještě nedokázal vyhrát. "A co ten Karlův most?" zeptal jsem se malíře. "Mazanina dvou velkejch kluků, kteří ale neustojí velký pivo.
Ani velký ego," dodal a otočil do sebe půllitr. "No jo, taky vím, že to není žádný umění, ale mně jde o to čištění. Vždyť je to hotová věda. Národní památkový ústav říká..." "Četl jsem," přerušil mě malíř, "restaurátoři v pátek přijeli, rozbalili fidlátka a naplánovali průběh prací..." "Na několik týdnů!" přerušil jsem tentokrát já malíře. "Na několik týdnů," přikývl on. "Tak vidíš!" píchl jsem prstem do vzduchu, jakože vykřičník. "Jo a v noci tam někdo přijel a všechno vyčistil," nenechal se malíř vyvést z klidu. "Musíš číst až do konce," pokáral mě ještě. Zmlkl jsem.
"Jo a prej na to stačila voda a kartáč," dodal ještě. Zmlkl jsem ještě víc. Malíř, vida mou dekompenzaci, objednal další pivo pro oba. "Já půjdu raději umýt tu popelnici," hlesl jsem. "No, to zas tak nespěchá, tvá popelnice není Karlův most," řekl malíř a přisunul mi půllitr.
A protože měl dnes ve všem pravdu, přišel jsem domů, až už byla voda v kýblu úplně studená. Vylil jsem ji do záchodu a do vany si natočil horkou. Ležel jsem ve vaně a umínil si, že to ještě prověřím. Malíř má informace jenom z AVU, z galerie U zeleného ptáčka
a z Tekutého chleba. To nejsou zrovna nejvěrohodnější zdroje. Takže jsem vylezl z vany
a otevřel Google.

Malíř měl pravdu. Opravdu to kdosi vyčistil za dvě hodiny! A skutečně stačila voda a kartáč. Ale...?! Cha! Malíř má tu chybu, že neumí číst až do konce. Tu to máme. Památkový úřad označil vyčištění Karlova mostu za neodborné a nevyloučil, že oprava neprofesionálně provedeného odstranění graffiti si vyžádá restaurátorské práce v délce trvání několika týdnů...

Nazítří jsem to chtěl malíři povědět, ale Tekutý chléb byl ten den mimo můj dosah. Brzy mi to ale přestalo být líto. Přihlásil se totiž samotný tajemný čistič. Ten prohlásil svou metodu za naprosto dostatečnou a ověřenou. Podpořili ho i odborníci z konkurenčních firem, kteří se odstraňováním graffiti také zabývají. Takže malíř má zřejmě pravdu. Tím pádem i má žena...

"Pro jistotu se podíváme ještě jednou do Googlu," řekl jsem si a klikl na odkaz směřující
k nočnímu likvidátorovi. A zjistil jsem, že jde o dvojnásobného vraha, který v roce 2008 zastřelil svou manželku a jejího přítele. Ten zřejmě skutečně ví, jak věci vyčistit. Povzdechl jsem si a začal napouštět vodu do kýblu.

Není nad to, nechat si poradit od odborníků, řekl jsem si, když jsem celkem snadno odstranil nápis Zbrojovka z víka popelnice. Nebudete tomu věřit, ale stačil na to kýbl, voda a hadr.
Ale jenom mezi námi, přeci jen jsem do toho vložil vlastní invenci. Nebudu přece otrocky kopírovat svou ženu nebo malíře. Ani toho vraha, i když mě tohle řešení v životě už taky párkrát napadlo. Do té vody jsem dal tajnou přísadu. Nejen, že máme teď čistou popelnici,
ale dokonce nám slabě voní po citrónech. Ten čistič Karlova mostu je teď velice slavný,
tak přemýšlím, že si to nechám patentovat. Jmenuje se to JAR LEMON.