Homo petens

23.09.2020

Dlouho, dlouho jsem nemohl najít téma pro dnešní středečník, až jsem na ně přišel, když jsem hledal klíče. Pochopili jste správně, příběh lidské touhy pochopit svět a sebe sama si nepřečtete. Napřed je totiž nutné najít ty klíče, pak papuče, pak něco dobrého v lednici, a pak už je většinou tak pozdě, že zbývá najít postel. To zatím zvládám i v polospánku. Na rozdíl od všeho ostatního, takže na hledání složitějších věcí mi nezbývá čas. Ale i kdybych náhodou nehledal knihu, brýle, pumpičku na kolo nebo cokoli podobně nezbytného, sám sebe bych stejně nenašel. Jednou ráno jsem vstal právě z té postele, kterou jsem našel večer, a když jsem objevil umývadlo a rozlepil oči a podíval se dopředu, našel jsem se přímo před sebou. V zrcadle. To mi tak stačilo, že se od té doby nehledám. Tak jsem se zařekl. A pochopit svět? Tuto touhu už dávno nemám. Úplně mi stačí, když pochopím, co se mi snaží sdělit mí potomci. Nejsem v tom moc úspěšný, a tak už se mnou děti hovoří v češtině zjednodušené na číslovku a předmět. Předmětem bývá předražený koncert, předražený pobyt kdesi nesmyslně daleko, předražený kurz, předražená pochutina, předražená učebnice a podobně. Číslovka vyjadřuje míru předražení (a mého znechucení), přičemž základní, přiměřená číslovka, k níž se to vztahuje, je deset. Korun českých. A opět hledám. Předraženou číslovku v peněžence. A opět jsem často neúspěšný. A musím hledat jinde. V peněžence mé paní, v rezervním prasátku a tak různě - ještě to zkusím - po kapsách...

Možná jste na tom jinak. Možná máte věci uspořádané tak, že je nemusíte hledat. Možná máte zrovna tak uspořádaný život. A možná máte i dostatek číslovek, kde je víc nul než dvě. Ale i tak se vsadím, že taky něco hledáte. On totiž každý pořád něco hledá. Takže středečník Člověk hledající je nanejvýš trefný a jsem na něj právem pyšný. Sice jeden škarohlíd mi onehdy tvrdil, že on nic nehledá, že on nachází, ale tím se právě jen usvědčil. Já jsem taky našel půl košíčku hříbků, ale co to dalo hledání! Vůbec tito géniové, kteří jen nachází, velice neradi odpovídají na otázku, kde to našli. To já vám klidně povím, kde jsem ty praváky nasbíral. V lese. A taky vám i povím, kde ty své nesmysly našli oni. Na internetu. Tam najdete odpověď na všechny otázky. V duchu textu Karla Kryla /trojhlavé neotázky/čtyřhlavé odpovědi/ Má to velikou výhodu, že si můžete vybrat odpověď, která se vám nejvíc hodí do krámu. Já to naštěstí dělat nemusím, řídím se jiným klasikem, který praví: /jsem básník/ptám se/není mi dáno odpovídat/ A tak se ptám: "Miláčku, nevidělas moje rifle?" "Kam sis je dal, tam je máš." A je to. "Tady je máš! Pod dekou. Ty a poslyš, nepůjčoval sis ode mě peníze? Měla jsem v peněžence pětistovku..." Mno... jsem básník, není mi odpovídat. A tak jsem našel kalhoty a žena nenašla peníze. Jenže básníkovi sice není odpovídat, ale přiznávat ano.  A tak jsem se přiznal. Potom jsem chvíli hledal kartu a potom jsem vyrazil do bankomatu. Bankomat na mě vyplivl zůstatek. Bankomat je tupý a neví, že básník se sice ptá, ale rozhodně ne na zůstatky na účtu. Ten účtuje na vesmírných kontech. Taky mi bankomat nedal na výběr z odpovědí a musel jsem vybrat odpověď dva tisíce kč. Víc tam nebylo.

Chvíli jsem hledal odpověď na otázku, jak je možné, že je tam tak málo, ale zase jsem nebyl úspěšný. Chtěl bych potěšit svou ženu a být v hledání úspěšnější, ale bohužel to nepůjde. Já totiž úspěšné hledače znám. A vím i proč jsou tak úspěšní. Oni hledají věci, o kterých přesně ví, kde jsou a ptají se na otázky, na které předem znají odpověď. Sedávají v prvních lavicích, usilovně se hlásí a dychtivě naslouchají odpovědi pana profesora, kterou si včera večer našli v učebnici, kterou tentýž profesor napsal. V době internetové je tato metoda sofistikovanější. Můžete se podívat nejen na nejčastější odpovědi a libovolně je mezi sebou kombinovat, ale i na to, co lidé nejčastěji hledají. Dnes to je: Ornela Koktová, roušky pro důchodce, pašeračka Tereza. No dobře, řeknete si, česká pošta to nezvládla, nákup z Číny je drahý, ale snad na tom nejsme ještě tak zle, abychom museli roušky pašovat? Vida, odpověď najdeme u ministra vnitra. Že pošta nepochybila, že trestní oznámení pro poplašnou zprávu na Státní ústav pro kontrolu léčiv? Co na to ministr zdravotnictví? Aha, ten odstoupil, tak co ten SUKL?... Máš zatraceně pravdu, Karle Kryle, takže už mě to nebaví číst. Ani se hlásit se v první lavici. Takže zbývá...

... "Ehmmm, miláčku, nevíš, kde jsou moje brýle?" "Dal sis je do pouzdra na brýle," "Aha!, děkuji, ... ehmmm, miláčku, neviděla jsi někde mé pouzdro na brýle? Já ho bez brýlí nevidím..." "Kam sis ho dal, tam... " "No, to já právě nevím...Ha! Tady je! Pod polštářem. Ne, to není pouzdro, to je ta pumpička na kolo! To je nádhera! To je záhada!? Jako když mi kdysi dávno vyklouzla z kapsy pětikoruna a nemohl jsem ji najít. Protože byla tma. A tak jsem ji hledal pod lampou, Ztratil jsem ji sice jinde, ale pod lampou bylo světlo. Pětikorunu jsem samozřejmě nenašel. Zato jsem našel desetikorunu! A to je právě ta desetikoruna, od níž se vztahuje moje míra i mé hledání. Můj osud...

"...Miláčku, tady jsou dva tisíce, víc tam nebylo. Jak to? Vždyť říkám, osud." 

Copyright © 2018 | Martin Brož
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky