IQ

Poučil mě můj přítel fyzik, že termín člověk rozumný znamená tolik, že je tento tvor schopen logického a abstraktního myšlení. Na rozdíl od tvorů ostatních. Chtěl jsem hájit svůj fejeton, ale on dodal, že tato schopnost je měřitelná veličina. Známá pod zkratkou IQ. A podotknul, že on sám se změřit dal. "K čemu je to dobré?" zeptal jsem se, protože to, že člověk není ježek nebo plameňák, je vidět pouhým zrakem. "Když máš IQ nad 120 můžeš být v Mense," odpověděl mi trochu záhadně. "Já mám 145," dodal skromně. "Není to málo?" zeptal jsem se, protože vím, že fyzik je docela schopný fyzik. "Málo?"podivil se on. "Tak si to zkus sám, já ti pošlu test!"

Hozenou rukavici jsem nezvedl. Já si nosím jídlo z domu nebo jdu na menu do restaurace.
Trochu ušetřit za obědy by se mi hodilo, ale menzu mám z ruky. Od nějakých osmnácti let už mi rostou jenom vousy a ty si neměřím. Tím vším jsem argumentoval fyzikovi, když se mě příště ptal, jestli už jsem si udělal ten inteligentní test. Bylo mi jasné, oč mu jde.
O pomstu za to, že se mi číslo 145 zdálo nízké. "Já na nějaké rovnice nejsem. To přece dobře víš," snažil jsem se zahrát věc do autu. "Tam nejsou žádné rovnice, čistá logika... a jsou tam
i úlohy se slovy!" přesvědčoval mě fyzik. To mě zaujalo. Na slova fyzika moc neužije. Mohl bych uplatnit tuto výhodu a pak pozorovat jeho výraz, až mu ukážu test vypracovaný na 150 bodů. A tak se stalo, že jsem následujícího večera test otevřel.

Zavřel jsem se v kuchyni, protože tam máme minutník, který jsem poctivě nastavil na požadovaných 60 minut a zahloubal se do testu. Hned první otázka mě zarazila. Byla tam nějaká tři kolečka a každé mělo v sobě čárku. První byla rovně nahoru, třetí rovně dolu
a druhá přesně mezi nimi ukazovala v pravém úhlu na východ. Pak tam byl prázdný chlívek, kam měl testovaný (Označil jsem se tak v souladu s poučením v testu) doplnit výsledek.
Zamyslel jsem se nesmírně hluboce a přišel jsem na to, že jde o hodiny, kterým někdo ukradl malou ručičku a čísla na ciferníku. Hned jak mi to došlo, tak jsem obratem chybějící části domaloval do řešení.

Do druhé otázky někdo vykreslil podivné ornamenty. Na první pohled byly všechny stejné, ale po pečlivém průzkumu jsem přišel na to, že se trochu liší. A zase tam bylo místo, kam se mělo něco doplnit. Podíval jsem se znovu na pokyny k testu. Mimo jiné proto, jestli jsem se nepřehlédl a místo termínu testovaný, tam nestojí tetovaný. Nepřehlédl. Ale protože jsem četl knihu Josefa Čapka Umění přírodních národů, pochopil jsem, že tato část testu se týká schopnosti výtvarného cítění. Nakreslil jsem do určeného místa vlastní ornament. Přítel malíř by se mnou byl spokojen. Také já jsem byl spokojen. Ten můj byl mnohem hezčí, než všechny ty jejich dohromady. To bude bodů!

Precizní malba vyžaduje dostatek času a letmý pohled na minutník mi prozradil, že jsem na dvě otázky spotřeboval polovinu lhůty vyměřené pro celý test. A tak jsem další otázku přeskočil. Navíc fyzik tvrdil, že tam žádné rovnice nebudou. A prásk ho, dali je tam. V zadání bylo: pomlčka (-) rovná se (=) tři pomlčky nad sebou. Doplň výsledek. Jak se to počítá, jsem dávno zapomněl, a tak jsem se vrhl na ty úlohy se slovy.

Listí, stavení, spaní, noc, praní, šustění. Najděte slovo, které tam nepatří. ...i poslední obyvatel domu se uložil ke spaní. Na stavení padla noc a přinesla hluboké ticho. Náhle je přerušilo šustění listí. Kradmé kroky se blížily ke stavení. A je jasné, že tam nepatří praní. Možná až
v další části, až zloděj vnikne do stavení, ale rozhodně nepatří do tajuplné atmosféry úvodu.

Takových příběhů bylo v testu povíce. Převážně se jednalo o klišovité historky, některé značně infantilní (máma, mimi, máme, mimo, málo, nepatří tam mimo, to je opravdu mimo příběh o matce samoživitelce, která svému dítěti místo masa, říká máme málo) takže je nemá cenu líčit, podstatné je pouze to, že jsem si s nimi poradil tak dobře, že mi zbyly ještě celé tři minuty na geometrii v závěru testu.

V zadání nebyl žádný text, zato všude byly roztroušené kruhy, trojúhelníky, čtverce
a obdélníky. Bylo to barevné a trochu to připomínalo některé obrazy Vasilije Kandinského. Vůbec jsem netušil, co tím autoři testu chtěli říct. Tak jsem chybějící útvar doplnil sám.
A právě, když jsem ten kosočtverec domaloval, zazvonil minutník.

Nedočkavě jsem vyhledal výsledek. Jsem talent! Jinak by mi tam nepsali, že poctivým tréninkem se dá IQ zvýšit. Jen mě zklamalo, že mám jen to slovní hodnocení. Chtěl jsem ohromit fyzika číslem z druhé poloviny druhé stovky, ale na straně 89 nic nebylo. Asi tisková chyba. Ale to nevadí, mně stejně v menze nechutná.