Jak se co dělá

23.07.2018

Nejlepší byl Čapek. Taky to napsal první. Přesto mě napadlo, že bych na tohle téma mohl neinvenčně navázat. Jenže mě už předběhli jiní. Ve všelijakých televizních pořadech nejroztodivnější odborníci poradí se vším. Na rozdíl od Čapka, který to dělání popsal vtipně, ale taky s pokorou ke všem těm činnostem i těm, kteří je dělali, tady na takové jemnosti není čas. Tady se počítá s tím, že všechno zvládnete sami líp. Od samozavlažovacího květináče, po rodinný dům. A na té zahradě, kterou si navrhnete a vysázíte taky sami, si pak postavíte bazén. Samozřejmě opět svépomocí, přece nebudete cpát peníze nějakým chytrákům, kteří to stejně neudělají, jak vy chcete.

Mám smůlu, díru na trhu jsem nenašel. Na internetu, dokonce i pěkně postaru v knihkupectvích, najdete vše, nač si vzpomenete. Od návodu na postavení větrného mlýna po návod na štěstí. Ale i kdyby tomu tak nebylo, stejně bych byl v koncích. No, o čem bych já tak mohl napsat? Jak se dělají míchaná vajíčka? Nebo jak najít v okolí Brna májovky? To první všichni umí a májovky už pár let nerostou kvůli suchu. Škoda, takové téma - májovky - to by určitě všechny moc zajímalo a zhatí mi to sucho. Úhor. Nic. Žádný fejeton.

Ale...! Ale zato bych mohl napsat, jak se co nedělá. Na to jsem úplný expert. Sice se nic nenaučíte, ale zas by to mohlo být zábavné. Ono máloco pobaví tolik, jako cizí nešikovnost. Tak třeba, jak jsem spravoval...nebo jak jsem...anebo tohleto...au! Potěšen tím, kolik mám najednou námětů na středečníky, odešel jsem některý z nich rozpracovat do hospody.

Když jsem si ale pofoukal palec a zatlačil první bouli, už mně to tak vtipné nepřipadalo. Naštěstí jako na zavolanou v tu chvíli přišel fyzik. Tvářil se neobvykle spokojeně a sebevědomě. "Nazdar! Jdeš z grantové komise?" pozdravil jsem ho, nechtěje se vzdávat nosné myšlenky jak co nedělat. "Nikoli, jdu z kina," zamnul si rukama fyzik. Při představě, že budu stržen kvantovou gravitací, nebo že mi fyzik bude v následující hodině hrát na superstruny (on totiž sleduje výhradě vědecká díla) jsem zmlknul. "Byla to docela legrace," pokračoval on. Vím, že má divný smysl pro humor od té doby, kdy mi vykládal, že po dvou kilometrech, co šel z práce domů výjimečně pěšky, byl slabý jako Van der Waalsova síla, ale co je moc, to je moc. Hned jsem mu to taky řekl. "Žánr zněl komedie," pokrčil rameny vědec. "Romantická," dodal. "Cože?!" nechtěl jsem věřit svým uším. Pak mi došlo, odkud vítr fouká. "Počkej, tys tam nebyl sám, že ne?" zeptal jsem se pomalu. Už dlouho jsem neslyšel tak spokojené ne. "Aha! Tak. Je mi jasné, že se ti to líbilo. Ale nezaměňuj svou spolusledovatelku s filmem," upozornil jsem ho. "Náhodou to bylo docela pěkné," hájil svůj názor milovník donedávna pouze dokumentů. "Opravdu? Tak co se ti na tom líbilo nejvíc? Ha, povídej!" vyzval jsem fyzika na tenký led. "Bylo...bylo to takové přehledné," odpověděl po chvíli přemýšlení. "Přehledné, no to je zajímavé hodnocení. A o čem to bylo?" útočil jsem dál. "Řeknu ti to příště, musím už letět," sbíral se k odchodu fyzik. "Jak to? Vždyť jsi sotva přišel. To si dáš jen jedno?" zeptal jsem se udiveně. "Jo. Jen jedno. Večer jdu hrát badminton," zazněla neuvěřitelná odpověď. Ty jdeš hrát badminton?" vytřeštil jsem oči. "Ráda sportuje," objasnil stručně celou věc nepřítel pohybu.

Jak už víte, jsem expert na to, jak co nedělat a mohl jsem tedy pomoci bližnímu v nouzi. "Myslím, že to není nejlepší nápad," začal jsem opatrně. "Proč?" otočil se neobratně fyzik. "No, řekl bych, že ona (na ona jsem dal velký důraz) očekává, že si zasportuje..." "Náhodou, předevčírem jsem badminton pozorně sledoval a je to sport, kde se skoro nemusíš hýbat," odtušil sportovní teoretik." "Že se tam nemusíš hýbat? Kdes to viděl, prosím tě, vždyť ty nemáš televizi!" "Přes plot," zněla klidná odpověď. "Je to jen takové pinkání," dodal ještě fyzik. "Tak to potom jo," souhlasil jsem, protože jsem viděl, že je marné mu cokoli vysvětlovat, a že pokud to ona umí, bude se muset hýbat, jak se jakživ nehýbal. Vlastně, spíš se bude muset ohýbat. Pro ty košíčky co mu tam budou padat.

Mám měkké srdce a tak jsem se pokusil ještě o jednu záchranu. "Ty, a nemá ráda ještě něco jiného než sport?" zeptal jsem se se slabou nadějí. "Jo, ráda chodí na houby," zněla nečekaná odpověď. Vida! Májovky! Tu to máme...ale to sucho, možná snad na Vysočině... "Ježišmarjá! Já tady s tebou kecám a teď přijdu pozdě, musím si ještě koupit tenisky!" vykřikl do mých myšlenek budoucí sportsman a skutečně vyběhl z hospody pryč.

To pivo bude na mě, řekl jsem Tomovi s provinilým pocitem, že jsem přítele nezachránil. Pak jsem se ale upokojil. Jestli skutečně poběží pro ty tenisky, pak na žádný badminton nedojde. Spíš se ukáže, jestli ona umí první pomoc. A kdyby snad nějakým zázrakem došlo i na hru, tak příští fejeton přenechám fyzikovi. Stejně měl ambice, že něco napíše, tak co. Spokojím se skromně s autorstvím názvu - Badminton. A ještě námět - Jak co nedělat - ten bude muset dodržet. Trochu mu závidím. To bude mít tak jednoduché...