Jak se píše fejeton

Pro napsání fejetonu jsou v zásadě potřebné pouze dvě věci. Podnět a termín. Termín je daný. Když není termín, není fejeton. Podnětem může být naopak cokoli. Nejčastěji je to něco, co vám hne žlučí. Takže máte témat přehršel. Fejeton má být ale vtipný, tak se to zase redukuje. Někdy tak, že zas nemáte o čem psát.

Je pravda, že fejeton může být i vážný a humor nemusí být laskavý. Ale na to první si netroufám a posmívání se tomu, jak co nebo kdo vypadá, se mi ošklivilo už na základní škole. Naštěstí pro chvíle tématické nouze mám vždycky v zásobě složku nadepsanou: Co se mi nepovedlo. Jsou tam různé kapitoly. Třeba, Jak jsem opravoval..., nebo Jak jsem zkoušel..., případně celá sekce na téma Jak jsem se ocitl na neznámém místě. Míst je nepřeberné množství nejrůznějších velikostí. Od nákupního centra přes dívčí pokojíček po počítačový čip. Když je to tak malé, přece tam tu chybu musím najít, ne? A hned potom mi to už nebude odskakovat na další stránku, když zmáčknu enter.

Tak, přišel syn, něco s tím udělal a můžu pokračovat v psaní. Jenže zrovna se mi nechce psát o tom svěráku. Myslím svěrák s malým s a s nelaskavým humorem, s nímž mi spadl na palec. Názorný příklad toho, že se nevyplácí věci dotahovat do konce, i když vám to šéf říká každý týden. Vidíte, že takový humor je pouze prvoplánový. Na oteklém palci rozhodně už nic směšného není a ještě jsem neslyšel o fejetonu, jehož cílem je vzbuzovat lítost.

Je záhodno, místo zveřejňování odposlechů z hostinců, které si nota bene kdokoli může vyslechnout kdekoli, být stručný, úderný a dotýkat se aktuálních témat, která hýbou dneškem. To jde sice v hospodě taky, potíž je, že se často nedoberete merita věci. A když, tak máte tolik vypitého materiálu, že dávno překračuje stopáž fejetonu.

Pokud je autor obzvlášť nadaný, umí mezi jednotlivými událostmi vysledovat spojitosti, dokáže je vtipně zobecnit a někdy i vyslovit predikci do budoucna. Ta obvykle už tak vtipná nebývá, ale to není jeho vina. Pojďme na to.

Křeček polní zablokoval stavbu dálnice. Nějaké kočky Prahu. Soud přiřkl odškodné 1000 dolarů ženě za týdenní neschopnost. Částku musí zaplatit televizní stanice, která ve vysílání předpovědi počasí slibovala slunečno. Pršelo a žena nastydla. Breivik v cele studuje a píše. Chodí do fitness a svobodně šíří své názory přes internet. Komunistický poslanec Ondráček, který mlátil lidi v roce 1989 při Palachově týdnu se dočkal medaile. Od svazu bojovníků za svobodu. Breivik nepoužívá facebook. Ani střelec z denverského kina James Holmes nemá facebook. Personální agentury a zaměstnavatelé používají facebook k prověření žadatele
o zaměstnání. Nemáte-li facebook jste podezřelí. Jste ohroženi sklonem k psychopatismu, jak uvádí ve spolupráci s psychology německý časopis Der Taggspiegel. Jste-li ohroženi, hledáte si bezpečnější místo. Židi se stěhují z Francie. Do Jeruzaléma. Prezident demokratické země by likvidoval novináře. Prezident méně demokratické země by je jen omezil. Rozřezané tělo novináře Chášukdžího se našlo na zahradě konzulátu Saúdské Arábie. Vražda byla naplánována na okamžik, kdy si Chášukdží zašel na konzulát pro nové doklady za účelem sňatku.

Vstal jsem od počítače a roztrhal svou rozepsanou divadelní hru. Mělo to být akční drama
s absurdními prvky. No tak nebude. Nechám to Coenům. Jsou dva a i tak s tím budou mít plné hlavy práce. Ochladilo se. Papíry pálíme v kotli na tuhá paliva. Zatopil jsem tou hrou. Hra není. Ale je fejeton.

Takže takhle nějak se to píše.