Jaro je tady VI

Telefonoval mi přítel fyzik. "Jak to, že dosud nevyšel fejeton oslavující jaro?" Upozornil jsem ho, že se sice pořád otepluje, ale počátkem března bylo i v Brně  pod nulou. Psát o jaru za situace kdy jsem musel rozmrazovat zámek u auta zapalovačem, mi přišlo, mírně řečeno, neseriózní. Mohl jsem se sice zaříkáváním jara ono přimět, aby přišlo, ale s magií mám neblahé zkušenosti. Předloni v létě bylo takové sucho, že jsem napsal modlitbu za déšť. Trápil jsem se s tím dlouho předlouho, protože taková modlitba za déšť  je už velká magie a vyžaduje si oběti. Až za čtrnáct dnů se spustila bouřka. Ovšem jen na mou hlavu. Zahrada zůstala suchá a dočista zvadla. Jako květiny v obýváku, které jsem měl místo modlení za vodu zalévat. Příště budu muset místo rostlin jako obětinu použít člověka, a hned jsem pozval fyzika k sobě domů, že fejeton: Jaro je tady, napíšeme společně.

Fyzik nespokojeně zamrmlal, že nemá času nazbyt, že počasí si sice dělá co chce, ale roční období pořád platí a ať sebou koukám hodit, protože sněženky už odkvétají. Když se nedočkal jarního fejetonu ani minulý týden, zas mi zavolal, že už kvetou krokusy a jaterníky. Zeptal jsem ho, jestli opět změnil obor a fušuje teď pro změnu do botaniky a on se urazil a odpověděl mi, že v energetice si teď vydělá na hypotéku, zatímco v teoretické fyzice zaplatil nájem taky jenom teoreticky, ale já mám prý smůlu, jaro je tady, na tom se nic měnit nedá, kde je fejeton?!

Pro někoho začíná jaro sněženkami, pro někoho petrklíčem. Já na druhu květeny netrvám. Je mi jedno, co kvete, ale musí to být na šatech mladé dívky. A kromě toho už na nich nesmí mít nic dalšího. Takže v roce 2019 jsem tento fejeton mohl napsat už v půlce února. Letos dosud nic. A to jsem slevil ze svých nároků a netrvám ani na holých ramenech. (I když s nimi je jaro hezčí a tak nějak líp se mi píše.) To jsem sdělil fyzikovi a on zase nespokojeně zamrmlal, že jaro už prostě je a on si jde proto koupit jarní polokošili, ať koukám napsat ten fejeton.

Když se fyzik nedočkal jarního fejetonu ani při jarní rovnodennosti, dostavil se osobně. Všiml jsem si, že v energetice se dá vydělat nejen na hypotéku. Měl nové boty, kabát a sako. Když si to všechno odložil, uviděl jsem i tu novou, cha cha, košili. "Už vím, proč se to jmenuje polokošile, chybí tomu rukávy a na zádech to zapomněli domalovat, " řekl jsem fyzikovi. "Moc se nesměj, náhodou je to nesmírně pohodlné a nenáročné na údržbu, to asi dělá ta porézní pique struktura bavlněného žerzeje," pohladil fyzik košili. "A ten květinový vzor byl speciálně navržen pro tuto Gant kolekci," dodal. "A vůbec, na co tady máš ty kleště a nože?" zeptal se hned vzápětí, protože jsem se nepřestával smát. Vzpomněl jsem si na magii a rozhodl se zamlčet, že jsem se chystal spravit ucpaný odpad z myčky. "Přivítáme slunce, copak ty neznáš film Slunovrat?" otázal jsem se fyzika a začal čistit nůž. "A na co je ten kýbl?" ucouvl fyzik. "Do něj budeme chytat jaro," řekl jsem. "Králíka jsi přinesl?" zeptal jsem se fyzika nepřestávaje cídit nůž, a protože ten zůstal ohromeně stát, pokračoval jsem, "no, co se dá dělat, bude to muset jít i bez něj, ale za výsledek neručím," poklepal jsem nožem o kbelík a pokročil kupředu. Fyzik vyjekl a tak jak byl, vyběhl z bytu. Cestou stačil jen sebrat boty a zakopnout na schodech. Vyběhl jsem za ním až na ulici, ale fyzik byl ten tam. Vrátil jsem se domů a přemítal co dál, neboť kromě svršků u nás fyzik zanechal i telefon. Než jsem to vymyslel, zazvonil zvonek. Vyklonil jsem se z okna. Byl to fyzik. Klepal se zimou a volal abych mu hodil sako a kabát. "Nic," řekl jsem, "jaro je tady!" a šel psát fejeton.