Kapitola z historie papíru

Napřed byly hliněné tabulky. Na ně se psalo. Pod přísným dohledem bohů sumerských se psalo. Pečlivě važte slova se dochovalo dodnes. Ale možná se slova vybírala tak pečlivě spíš proto, že rytí bylo pracné a tabulky dlouho schly na slunci. O příčinách vážení slov vedou se spory. O čem sporů není jsou slova samotná. Ta byla přeložena i do češtiny, tedy na tabulce ze země sumerské čteme: Osmdesát bohů se dostavuje, osmdesát mocných a velkých bohů se svatým bubnem tigí. Padesátka bohů Lachama, náhradní bohové, země září v nadbytku, země se chvěje, s tabulkami osudu v rukou, přibývá bohů -

Konec tabulky chybí. Jsem tomu rád. Chybí-li konec, zbývá naděje. Jakkoli nepatrná pořád vzdoruje. Začasté i tomu, co je psáno na tabulce. K tomu je ovšem zapotřebí odvahy. Vzdorovat tomu, co vám někdo jen tak řekne, je snadné. Napřed zkusíte argument, potom pošlete dotyčného někam. Ale zkoušeli jste vzdorovat papíru? A když je opatřen kulatým razítkem?

Já ano. Vzdoroval jsem výše uvedeným postupem, ale vedlo to jen k tomu, že jsem k pokutě zaplatil také penále z prodlení. Ale zase díky tomu vím, že pečlivě važte slova se ze sumerské tabulky přenesla do dopisu s modrým pruhem a několika razítky, napsaným léta Páně 2022. Není se co divit, i v Sumeru ryli tabulky převážně úředníci. Je tomu tak proto, že úředníci jsou skrytými básníky. Ten co psal ten můj, je nadaný básník. Ani jedno z těch tří slov nepoužil, skryl je tak dovedně, že byla zřetelně cítit z každého řádku. Ale to penále jako pointa je poněkud vyčpělé. To už jsem četl víckrát.

Ur, Uruk, Lagaš, Kiš... brány se zavírají, hradby nezdolné zdvíhají se z cihel pevných...místa věčná, města zapsaná (poškozeno) - města s hradbami stále vyššími. A kde je Ur? A kde je Lagaš? Ze všeho zůstaly úřady s hradbami stále vyššími. Jen místo cihel mají beton a místo tabulek papíry. Jen nevím, jestli úředníci jsou ti bohové Lachama nebo bohové náhradní. A přemýšlím, co by vlastně pro mě bylo lepší.

Každá tabulka má konec. Poznáte ho podle toho, že chybí hlína nebo podle razítka nebo že právě teď zoufale hledáte zbytky té naděje. Nezoufejte, tabulka sice končí, ale bude mít pokračování. Vždyť jsme z Uruku přeskočili rovnou do Brna. Mezitím je pěkných pár století fascinující historie papíru. Pokud potřebujete pokračování hned, kupte si knihu Petra Hrušky Nikde není řečeno. Uvnitř najdete další tabulky. Navíc, na rozdíl od básníka úředníka, je Petr Hruška básník skutečný. Všechny texty na nich, i ty zde citované, jsou  jeho básně, využívající  jen motivů ze starých sumerských tabulek.  Proto kromě úzkosti z bohů a vysokánských zdí, je v nich i nepatrná naděje. 

Znáte ale přítele fyzika. Ihned mně nespokojeně telefonoval, že na nějaké motivy není zvědavý, že ho zajímají fakta, kterých je ve fejetonu pomálu, a že naději pro mě už nevidí pražádnou. Nechal jsem ho vymluvit, a pak jsem mu řekl, že fakta i naději najde na hliněné tabulce. Hned v mottu té knihy. Ta jediná skutečně pochází ze starého Sumeru. Stojí na ní: Strhni dům, postav loď.