Klíště

Stává se, že kromě vyvětrané hlavy, únavy a žízně si občas z lesa přinesu i klíště. Většinou to nevadí. Kromě potu, prachu a horka spláchne sprcha i klíště. Ale čím delší výlet, tím větší žízeň. Takže jsem zaparkoval hned vedle pípy a nechal si natočit ztracené tekutiny. Deficit byl značný, takže klíště mělo čas zakousnout se pořádně. To jsem ovšem ještě netušil a zvesela dorazil domů.

Doma panovalo ticho. Děti dělaly že spí a žena si přísně četla. Nechtěl jsem překročit nastavenou hladinu zvuku a vplížil jsem se do sprchy. Klíště bylo taky jako pěna. Není divu,
s ústy plnými cizího stehna se mluví špatně. Ale klíště nemusí mít ani tyto zkušenosti. Je to od přírody tichý tvor. Zákeřně tichý. Ti nejlepší jeho druhu jsou tak dobří, že vám pustí žilou ani si toho nevšimnete. Za nějaký čas se na neurologii nestačíte divit nálezu a marně vzpomínáte, kdy vás nějaké klíště uhryzlo. Podobně se divil přítel mých rodičů pan Janda, když společně cestovali za hranice tuzemských dnů, tak mu na těch hranicích celníci rozebrali jeho embéčko do šroubku. Pak se dozvěděl, že někdo udal, že se Jandovi chystají emigrovat. Byl to prý nějaký pan Uvědomělý. Pan Janda mu po návratu do vlasti chtěl rozbít hubu, ale nenašel ho. Klíště ještě uvědomělých kvalit nedosáhlo, a tak jsem si ho při utírání všiml. Vězelo ve vnitřní straně mého levého stehna, a jak jsem záhy zjistil, nehodlalo stanoviště opustit. Chtěl jsem zavolat o pomoc, ale žena si pořád četla. Usoudil jsem, že bude lepší zbavit se klíštěte svépomocí.

Protože jsem konzervativní člověk, vybral jsem si postup, který zastávají tradicionalisté. Podle něj je třeba napřed klíště udusit. Chtěl jsem si dojít pro polštář, ale to bych zase rušil ženu při čtení. Pak jsem si vzpomněl, že na to stačí máslo. Vyndal jsem z ledničky čtvrt kilovou kostku a položil ji na klíště. Dost to studilo a přemýšlel jsem, jestli klíště dřív zmrzne nebo se udusí. (Nám totiž lednička trochu zlobí a dost namražuje) Zmrzlé klíště by byl problém. Mohlo by se ulomit a co potom? Vrátil jsem máslo do lednice a zkontroloval klíště. Mrtvé nebo živé, drze vystrkovalo zadek jako předtím a nemínilo se vzdát mé nohy. Přistoupil jsem tedy k druhé části procedury a začal klíště vytáčet. Počkat. Kterým směrem? Z nějakého důvodu je to nesmírně důležité. Asi tak, jak je důležité nepoplést slova v zaklínadle proti zlým silám. Naštěstí jsem si vzpomněl na heslo: Když to šlo tam, musí to jít zpět a začal jsem točit proti směru hodinových ručiček. Kroužil jsem prstem po stehně pět minut a připadal si divně. Vymyslel jsem alespoň důležité pravidlo k této části vymítání klíštěte: K vytáčení samotnému přizvěte vždy svou partnerku. Ať si čte nebo ne. Zabráníte minimálně tomu, že se vytočíte sami. Přesně to se stalo mně. Čtvrthodina točení s klíštětem neudělala vůbec nic. Zato mě rozbolela hlava. Asi má toto klíště rádo kolotoč. Na rozdíl ode mě. Zavrhl jsem proto celou metodu a přidal se beze studu k pokrokářům. Protože kleštičky na vytahování klíšťat doma nemáme, prohledal jsem ženinu kosmetiku. (Byla tou knihou tak zaujatá, že ani neslyšela, jak mi ty rtěnky a řasenky padají v koupelně po zemi) Nakonec jsem tu pinzetu našel. Byla až úplně dole.

Není mi jasné, proč se říká, přetrhnu tě jak hada. Já to sice nikdy nezkoušel, ale viděl jsem
v ZOO Krajtu Tygrovanou a řekl bych, že s naplněním tohoto rčení by i takový Franta Kocourek měl plné ruce práce. Doslova. A možná i krk. A možná i svůj vlastní. I přetržení docela obyčejné, malé, české užovky by dalo nepoměrně víc práce, než přetrhnout klíště. Jen jsem tou pinzetou zatáhl a už to bylo. Větší kus roztoče visel z pinzety a menší zůstal v noze. Nevadí, řekl jsem si. Mám přece pinzetu a pořád obě ruce, na rozdíl od klíštěte, no ne? Jenže ať jsem dělal, co jsem dělal, tu prťavou černou tečku ne a ne zachytit. Když už mě noha začala trochu bolet, a taky lehce krvácet, usoudil jsem, že by bylo dobré ji zdesinfikovat. V lékárničce máme někde desinfekční prostředek, ale určitě je zase až úplně vespod. Nechtěl jsem už nic rozsypávat, a tak jsem si raději vzal ze spíže slivovici. To šlo úplně bez problémů. Nalil jsem ji na stehno a protože to najednou začalo velice pálit a bolet, použil jsem ji zároveň jako analgetikum. Dvě dávky a bylo po bolesti. Kam se hrabe lékárnička.

Ať se kloníte k jakékoli škole, všechny jsou zajedno v tom, že na konci nesmí v člověku zbýt ani zblo klíštěte. Bylo mi jasné, že zdraví mi zachrání jenom radikální extirpace klíštěte. Čím ale budu operovat? Nejlépe nějakým nástrojem, na který jsem zvyklý. Očistil jsem Rybičku od hlíny a zbytků hub a vydesinfikoval ji slivovicí. Tu jsem použil rovněž jako úvod do anestezie. Zdálo se mi, že účinek není dostatečný a přihnul jsem si ještě jednou. Je nutné, aby operační pole bylo dostatečně relaxované. Když k tomu konečně došlo, provedl jsem řez.

Když bylo po všem, zastavil jsem krvácení a ránu opět vydesinfikoval. Bolelo to tak, že jsem musel navýšit dávku analgetika. Pak jsem prostudoval kráter v noze. Při pohledu do jícnu sopky dostávám závrať, tak jsem stehno polepil náplastmi s Mikimauzem a kačerem Donaldem, které byly zakoupeny spolu se skateboardem pro syna. Stačily mi jenom tři, přestože šlo o radikální resekci. Po zhodnocení úspěšné operace jsem si mohl jít v klidu lehnout. Protože mi v noze slabě škubalo, nalil jsem si ještě jednu slivovici, tentokrát jako hypnotikum, a odebral se do ložnice.

Žena si už nečetla. Spala a já chtěl následovat jejího příkladu. Ale nešlo to. V hlavě mi vířila klíšťata v nadhmyzí velikosti a posmívala se mé noze, mému houbařskému noži a kačeru Donaldovi. Uvažoval jsem, k čemu je takováhle pakáž vůbec dobrá. Dědeček mi kdysi tvrdil, že každý živý tvor tu k něčemu je. A dědeček míval pravdu. Klíště bylo dobré k testování bezpečných dávek léčiva, dále bylo dobré k tomu, že si žena mohla dočíst celou knihu bez vyrušování a v neposlední řadě díky němu vznikl tenhle fejeton. Taky je klíštěti křivděno, protože za ty nemoci nemůže ono, ale ještě menší a zákeřnější organismus zvaný Borélie, který v něm cizopasí.

Je smutné, že dva parchanti se spolu domluví mnohem lépe, než dva dobří lidé. Tedy, když se to oběma vyplatí. Zachvěl jsem se hrůzou při představě, že by se Klíště nebo Borélie stali Uvědomělými. Takhle je to pořád jen svoloč, na kterou stačí slivovice a houbařský nůž Rybička. S úlevou jsem usnul.