Krabičková dieta

Když se mě jaro zeptá, co jsem dělal v zimě, jen zafuním. Vždycky se mě ptá, když se oteplí, já vytáhnu kolo a jedu do prvního kopce. Ten kopec je rok od roku prudší. Chtěl jsem na to vyzrát tak, že kopec pojedu pomaleji, ale neměl jsem už lehčí kolečko, usoudil jsem tedy, že musím být lehčí já. Přes léto to nějak fungovalo a ten kopec se začal pomalu narovnávat, ale další jaro byl zase prudší než loni. Já jsem sice nezpomalil, ale můj metabolismus ano. Přestože se každou zimu hýbu víc než... než třeba takový medvěd, přiberu vždycky spoustu kilogramů. Tato křivka na rozdíl od metabolické stoupá. Po dlouhém přemýšlení jsem usoudil, že to spolu souvisí, a že budu držet dietu, abych ty křivky, které se rozpínají jako mé jarní břicho, srovnal do latě. A když ne do latě, alespoň do velmi mírného obloučku.

To se snadno řekne, budu držet dietu, ale kterou? Některé se mi neosvědčily. Třeba šetřící. Provozoval jsem ji pouhý týden a rodina začala protestovat, že polévka z chlebových kůrek - abych zvýšil účinek, inovativně jsem spojil tuto dietu s bezezbytkovou - a pohanková kaše, nejsou nedělní oběd. Je pravda, že když mi žena sebrala peníze, které jsem touto dietou ušetřil, a přinesla hovězí, nic jsem nenamítal. Stejně mně ta bezezbytková dieta nefungovala. Já vždycky dojídám po dětech a ten týden, kdy jsem nakupoval a vařil já, jsem dojídal i po ženě a stejně jsem zas přibral.

Snědl jsem hovězí a šel se dívat na přírodopisný snímek o medvědech. Medvědí dieta se mi zamlouvala. Medvěd se nadlábl jelením a uvelebil se k zimnímu spánku. Já sice zvěřinu nahradil hovězím, ale usnout se mi podařilo vteřinu po medvědovi. Když jsem se vzbudil, krásně hubený medvěd vylezl z nory a šel se poohlédnout po něčem k snědku. Taky jsem šel do kuchyně, ale žena, která tam cosi kutila, mě vyhodila, že je teprve hodinu po obědě. Medvěd měl taky hlad a taky nemohl nic najít. Až když vylezl z lesa, na to kápl. Na úbočí hor líhly se tisíce motýlů, medvěd je spatřil a začal je lovit. Tak to ne! Hmyz konzumovat nehodlám. Jednou, právě na jaře, jak jsem tak funěl, jsem motýla vdechl. Byla to spíš malá můra než motýl, ale to nevím jistě, protože z těch zbytků křídel, které jsem pak půl hodiny vykašlával, nešlo určit, zda jde o Noctuidae nebo Sesiidae. Buď jak buď, s medvědí dietou jsem tím skoncoval.

Šel jsem znovu do kuchyně, protože žena už kutila někde něco jiného, a tam jsem na to kápl. Jak ten medvěd na motýla. Jedním pohledem jsem poznal, cože to žena kutila i jaká dieta bude pro mě nejvhodnější! Krabičková. Všechny ty krabičky jsem si vzal, rozložil je v pokoji před sebe a posmíval se medvědovi, kterému motýli létali kolem hlavy, proklouzávali mezi prackami a třepetali se před čenichem. To já otevřel první krabičku - rohlíčky. Druhou - linecká kolečka. Třetí - rumové kuličky. Čtvrtou - to nevím, jak se jmenuje, ale je to sladké a strašně dobré. Pátou - to taky nevím, protože žena přestala v ložnici balit dárky a přišla do pokoje.

Ale přesto jsem mohl v krabičkové dietě pokračovat. V důsledku protiepidemických opatření v naší nemocnici se nesmíme stýkat v jídelně. Obědy dostáváme do krabiček. Napadají mě přitom stejné myšlenky, jako toho učně v Kainarově Stříhali dohola malého chlapečka. Vždycky trochu stranou a trochu vlažné. Přesně tak to jíme. Je to tak stranou a vlažné, že toho sním pokaždé jenom půlku. To je taky nějaká dieta, takže se zdá, že tentokrát poprvé konečně zhubnu. V pondělí byl smažený květák s tatarkou. To zrovna není dietní jídlo, ale když tak pěkně hubnu, můžu pro jednou zhřešit. Zvlášť, když ten květák bývá dobrý a už funguje mikrovlnka. Jenže já si nějakým nedopatřením ten oběd neobjednal. Normálně by mi hodné paní kuchařky květák dali, jak říkáme, na žebrotu. Ale jak jsou porce spočítané a uložené v krabičkách - žebrání mi vyneslo jen kmínovou polévku. A tu já nerad. Tak dobře funguje krabičková dieta! Až tak dobře, že když jsem dorazil domů, hlady jsem šilhal a podlamovaly se mi nohy. Ještě, že mám krabičky s cukrovím. Hm. Kde jsou? Někam záhadně zmizely. Napůl v mdlobách jsem otevřel ledničku. Ha! Krabička! Nějaká zvláštní. Neznámá krabičko, copak se v tobě ukrývá? Uzený! Tak pěkně hořčici, křen, chlebík, kozí rožek...  Mňam. Mňam. Heršvec, to bylo výborný uzený. To nebude z obchodu - Někdo šramotí za dveřmi a cosi povídá - Mohl bych si kousek nechat, když zas zapomenu oběd... "a na oběd na Štěpána si uděláme uzený. Představ si Petr mi dal celou šrůtku, včera ji vyudil..." to už slova mé paní, která zrovna vstupuje do kuchyně, jasně rozeznávám...