List papíru

List papíru je další, pro muže nesmírně důležitá věc. V proměnách doby list prodělal určité změny. Původně býval opatřen pečetí, později razítkem a dnes QR kódem zalitým do laminátu. List znamená bezpečí, ochranu, jistotu a bohatství. Například glejt opatřený pečetí ochránil jeho majitele na nebezpečných cestách Evropou. Když jste měli to štěstí a na vašem listu skvěla se pečeť samotného panovníka, mohli jste si troufnout vypravit se i do Kostnice.

List dokázal otvírat brány i je zavírat. Před vámi i za vámi. Říkalo se mu bumážka. Byl to tak kouzelný list, že zejména na východě dokonce trumfl populární karty a jednu dobu trumfovalo se bumážkami tak mocně, že za těmi branami zmizelo několik miliónů lidí. Bylo potřeba obnovit pořádek a bezpečnost a tak vznikl občanský průkaz. Příslušník si ho prohlédl, zapsal si mě, pak se ještě zeptal kam jdu, proč tam jdu a do jaké školy chodím. Cítil jsem se zabezpečený jako nikdy v životě.

Dnes je jiná doba. Více než občanský průkaz, definuje muže list oddací. Je navíc dokonale spravedlivý. Při rozvodu muž přichází nejen o těžce nabytou bezpečnost přístavu domácího, ale i o majetek a list sám stává se neplatným. Někteří muži těžce nesou spravedlnost, a tak si k listu oddacímu pořizují i sadu dalších listů, které se jmenují manželská smlouva. No, když jim není trapné smlouvat s budoucí manželkou, proč ne. Muž, jenž má však jen trochu hrdosti
v těle, nesmlouvá a bezpečí si pojistí jinak. Investováním! Správný hrdobec má však ne jeden list, ale hned desítky cenných papírů. A hrdobci obzvlášť prozíraví stovky.

Já jsem Nerudu četl, a tak znám i tu definici hrdobce, která je poněkud svérázná, proto jsem si koupil jen čtyři akcie Moravia Energo. Ostatně na víc jsem ani neměl peníze. Po asi sedmi letech manželského soužití nastala chvíle, kdy jsem se musel podívat, jak jsem zabezpečen.
Výnos byl nad očekávání. Akcie měly hodnotu přesně listu papíru, na nichž byly vytištěny.
A tak jsem se se ženou usmířil.

Jenže přesto jsem nemohl usnout. Sice jsem na investici vydělal nad očekávání, ale nějak mě to neuspokojilo. Vždyť všechny akcie vyjadřují jen jakési očekávání. I všechny ty ostatní papíry. A lidé jsou pak zklamáni. A klamáni. A dál se upínají na nová očekávání v nových listech papíru. Ale co očekávání jiných lidí? Vzbudil jsem svou ženu a znovu se s ní usmířil.
A tentokrát pořádně.

To by mohl být pěkný romantický konec, ale dnes jsem o listu papíru přemýšlel znovu. Co já sám od něj vlastně očekávám? Nechci glejty, bumážka se mi hnusí, průkaz otravuje, akcie už nepotřebuju (když jsme se usmířili), přesto mě list papíru nesmírně přitahuje. Japonci ovládají umění origami a umí z něj složit ohromné věci. Složil jsem vlaštovku a hodil ji z balkónu.
Z Japonska si vzala pouze kamikaze a umřela v růži přímo pod balkónem. Parníček
v umyvadle by vydržel déle, ale zapomněl jsem už, jak se to skládá. Mimo vlaštovky umím už jen čepici, ale připadal jsem si jako šašek i bez čepice. Zadíval jsem se na papír a napadlo mě, že když ho nechám na stole a nikdy na něj nic nenapíšu, bude na něm pořád naděje na něco opravdu krásného. Zůstane maximální fantazie pro ostatní. Prostě, bude to něco podobného, jako to, že nejkrásnější hudba je ticho.

Můj bratranec Zdeněk toho ale o hudbě věděl mnohem víc než já a té frázi by se vysmál. Taky byl klavírní virtuóz. Ten první pád je záměrně, protože on klavírista byl, ještě než vůbec začal na ten klavír hrát. Jinak by nemohl vydržet cvičit denně sedm hodin etudy. A už tehdy věděl, jak tiché pauzy hudbou podtrhnout. Podtrhával přesně a konzervativně. Po konzervatoři. Po JAMU virtuózně, po svatbě se svou ženou cembalisticky čtyřručně i sólo. Vždycky ale jemně
a uměřeně. To mu bylo někdy vytýkáno, ale on nemohl jinak. Byl už takový. Zesmutněl jsem. Zdeněk minulý týden náhle zemřel. Já jemně a uměřeně psát neumím. I když bych teď chtěl. Nedělní chvilka poezie tentokrát není. Je prázdný list papíru. Je ticho. Omlouvám se.