Myslím na zítřek
To, že musím myslet na časy příští, mi vštěpovala už má babička, ale naplno jsem to pochopil až teď. Když vyhrožovali karikaturistům z Charlie Hebdo smrtí, bral jsem tuto skutečnost jako samozřejmost, protože řezání krků mají fanatici jako běžnou životní náplň a je to součástí už jejich školních osnov. Když jsem se ale dočetl, že smrtí je vyhrožováno i karikaturistovi kvůli obrázku z nějakého nedůležitého tenisového utkání, došlo mi, že jde do tuhého. Tím spíš, že mu vyhrožují lidé z našeho kulturně civilizačního okruhu a jiní lidé, kteří tomuto okruhu vládnou, k tomu mlčí, případně to tiše schvalují.
Jsem optimista a věřím, že jsme se z minulého století poučili a karikaturisti, humoristi a satirici nebudou vybíjeni, ani se nestanou terčem pogromů ani vysídlení z Dómu literatury. Taková násilná opatření nemají v civilizované Evropě místo. Bude úplně stačit, když se jim nastaví jasná pravidla a budou moci své řemeslo v klidu provozovat dál.
Levice byla vždy symbolem pokroku a v tomto duchu její dnešní mladí příslušníci podobná pravidla již tvoří. Jsem rád, že řada z nich tak činí kultivovaně na univerzitní půdě a nebere už do rukou sekery svých dědů a otců. Stačí přece upravit právní normu. Humor tak v žádném případě nebude zakázán. Jen si nesmíte dělat srandu z určitých věcí a lidí. Namátkou uvedu například z: žen, dětí, starých lidí, mladých lidí, kteří se cítí ohroženi světem, nemocných lidí, příslušníků menšin, vyznavačů pokroku, vyznavačů všech náboženství kromě židů, ochránců žab, těch žab, a všeho, čeho by se váš nejapný humor mohl dotknout.
Zatím si to neopisujte, kompletní seznam bude každému pisálkovi zaslán příslušnou komisí EU a IT oddělení této komise bude dohlížet na to, že když něco píšete, máte seznam vždy otevřený v dalším okně. Velikost okna si můžete přizpůsobit, ale nesmí být menší než sedm pětin velikosti wordovské stránky na níž píšete svůj... cha, cha, článek.
Pokrok z EU přijímají občané naší země vlažně a někdy až odmítavě. Přitom na tomto poli bychom mohli být víc než nápomocni. Z doby nedávno minulé máme totiž s podobnými pravidly neocenitelné zkušenosti. Ale teď, když máme premiéra, který má pro jejich implementaci tu nejlepší kvalifikaci, tak se to možná změní.
Přestože výsledná podoba pravidel ještě není známa, je záhodno, aby se humoristi nad svou budoucností zamysleli již nyní. Byla by škoda nechat ladem jejich zkušenosti a erudici, a tak ti kteří budou chtít, budou se moci věnovat aplikovanému výzkumu. Bude zapotřebí předefinovat pojmy jako: nadsázka, ironie, satira, sarkasmus a další. I tady se dá poučit z doby minulé, která byla tak kulturní, že kulturní komise byla na každém rohu a spisovatelé měli dokonce svůj zámek. Příliš tam toho sice nenapsali, spíš se věnovali teorii co jak psát a co jak nepsat, ale na to by se právě mohlo navázat.
Ze zkušenosti víme, že o tato prestižní místa bývá zájem, tak jen abyste nezaspali. Ostatní budou rekvalifikováni do jiných žánrů. Ostatně mezi komedií a tragédií je velmi tenká hranice, takže to půjde raz dva. Někteří sabotéři sice budou prohlašovat, že ta hranice je nezřetelná, ale těm zatne tipec výkres (zastarale výnos) kulturní komise, který tu čáru vykreslí tak zřetelně, že bude zcela jasno, co kdo píše.
Malá část humoristů neschopná rekvalifikace bude obývat rezervaci nazvanou humoristický měsíčník. Měsíčník proto, že své příspěvky budou smolit ve svitu měsíce. Přes den musí být k dispozici návštěvníkům rezervace jako poslední zástupci vymírajícího literárního druhu. Ale nemusí se ničeho obávat. Doba přeje ochraně zvířat, a tak se dnes staví mnohem velkorysejší výběhy než kdysi. Mně se ostatně časopis povoleného humoru docela líbil. Jmenoval se Dikobraz a vycházel v době, kdy byly klece mnohem menší.
Proto je s podivem, že přestože dostávají třikrát denně nažrat, najdou se vždycky tací, kteří z rezervace prchnou. Ale i těm dá velkomyslně pokroková společnost novou šanci. Po odchytu nejenže dostanou šanci znovu žít v rezervaci, ale mohou se tam i dál smát. Sami sobě.