Na dluh

Slovo dalo pivo a pivo dalo slovo, nebo je to naopak, buď jak buď, bylo to fajn, jen u placení se na mě Fyzik tak nějak divně podíval, a já si až druhý den uvědomil, že už minule za mě platil, a já řekl, že příště je to na mně. Bylo mi z toho nepříjemně, ne kvůli tomu, že jsem zapřel dluh příteli, to jsem záhy napravil jedním telefonátem, v němž jsem se zároveň omluvil i domluvil na příštím pivu, kde to zatáhnu i s úroky, trápila mě myšlenka, komu co ještě dlužím a tiše jsem na to zapomněl. Jsou lidé, kteří dluhy zaspí a druzí, které dluhy budí. Ti první žijí zdravěji a dožívají se vyššího věku, statistika praví, že nic nezkracuje život tolik jako nekvalitní spánek. Prášky na to moc nefungují, vyzkoušel jsem všechny, jediný efekt byl, že po mirtazapinu jsem si vzpomněl, že dlužím čtenářům fejeton z přelomu března a dubna.

Při neplacení dluhů používají se různé výmluvy, většina takového charakteru, že by se jimi dal vydláždit celý fejeton, tak mě napadlo, že na prvního dubna zveřejním prázdnou stránku a nazvu ji Neviditelné písmo, nebo nazvu fejeton Půst, a to nepíšu ani čárku. Nebo budu publikovat každoroční fejeton Jaro je tady - letos VIII, a v něm napíšu, že jaro jako každé roční období se rok co rok opakuje a máte si tedy přečíst fejetony Jaro je tady I, II, II, III, IV,VI, a VII. Jaro je tady V ne, to žádné jaro nebylo, to byla zima a hned po ní léto. Nebo… těch nebo bylo asi šestnáct, jedno lepší než druhé, jedno však měly společné – to, nač stačí první věta tohoto odstavce. Tak je to vždycky, když se mají platit dluhy. Jenže, kdo si má všechny ty lži pamatovat? Bylo tedy nutno hned zítra se sejít s Fyzikem, přesně takhle, bez jakýchkoli výmluv, jsem to řekl své ženě, když namítala, že zítra bych měl – safra, zas jsem zapomněl, co jí to dlužím.

Sešel jsem se tedy s Fyzikem v hospodě, kde dávno neplatí: Na sekeru nenaléváme. Na dluh žijí celé státy, jak by tak nežili lidé, ti, na rozdíl od států, musí taky někde bydlet, a tak štamgasti pijí a neplatí, zaplatí po výplatě – úrok je menší, když se platí spropitné jednou měsíčně než třicetkrát. Jen ta sekera hypotéky se stále vznáší nad hlavou. A tak jsem se Fyzikovi svěřil se svými obavami ohledně zapomínání dluhů. Fyzik mi sdělil, že jestli chci vědět, komu co dlužím, mám si projet registry CEE, BRKI, NRKI a SOLUS. A pro jistotu Finanční úřad. Řekl jsem fyzikovi, že exekutora se neobávám. "Obávám se, že si o mně leckdo myslí, že jsem lakota a vyčůránek, a já mám přitom jen děravou paměť." "V tom případě napiš hromadný mail, v němž si nasypeš popel na hlavu, požádáš o odpuštění a zaslání opomenutých pohledávek, které obratem uhradíš. Ale pokud tak skutečně učiníš, doporučuji omezit výběr adresátů na lidi, na nichž ti skutečně záleží. I tak to může být zajímavý sociální experiment," dodal Fyzik, protože jsem celou dobu mlčel. Přemýšlel jsem, jestli nestačí to odpuštění. Je-li odpuštění, jsou dluhy smazány. Je ale taky psáno: Bylo ti mnohé dáno, bude od tebe mnohé vyžadováno. V tom případě bude mi vystaven účet. A ve sloupci Má dáti: chvíle, pozornost, úsměv, tečka, dvojtečka. A řada dalších věcí, zapomenutých navždy.

Znám hezkou řádku sociálních experimentů, které skončily tragicky. Někomu dlužíme hlasité slovo a někomu ticho. A dlužíme je všichni. Žádný hromadný mail jsem tedy nenapsal. Jen ten dlužný fejeton.