O dracích

22.10.2018

Moje žena je velice laskavá bytost, a proto občas dávám své literární pokusy recenzovat napřed jí. Jen se někdy vyjadřuje příliš stručně a já bych přece jen potřeboval obsáhlejší zpětnou vazbu, abych mohl nedostatky napravit.

"Tak jak se ti líbí má fantasy sága?" zeptal jsem jí s nadějí, že se kromě pochvaly dozvím            i něco dalšího. Nezklamala mě ani tentokrát. "Hrůza!" řekla a dál se věnovala klubíčkům.          Z těch klubíček budu mít jednou šálu, ale já nemohu čekat s mečem v ruce až do doby, kdy budu ošálen.

Měl jsem radost, že se tak pěkně bojí, i když horor jsem tak úplně nezamýšlel. Ale na tom nesejde, hlavně, že je to napínavé. Jenže jsem nevěděl, jak dál. Bylo jasné, že je zapotřebí patřičná gradace. To je problém všech těchhle stylů. Hlavy padají, krev teče a všechny krásné ženy se už svlékly. Tak jak to chcete ještě vyšponovat? A pak jsem na to přišel. V takových chvílích si zručný autor fantasy přivolá na pomoc draka. A když je potřeba, tak víc draků.          A když je ještě víc potřeba, tak je vypustí a nechá bojovat mezi sebou. A je to.

I když já jsem jednou draka použil v básničce a nemělo to valnou odezvu. Bylo to takhle: Dávno je slíbáno, co mělo zůstat na rtech/slaný čas se sype na rány/Láska je drak v telegrafních drátech/vyhlížející havrany. 

Zřejmě je drak příliš pasivní. Jenom kouká. Kdyby alespoň něco chrlil, ale to ne, čeká na havrany. Jako by byly ty ruský vlaštovky silnější než drak. Tak takhle by to asi nešlo. Musím      s drakem něco provést. Takovému Christopheru Paolinimu stačilo, že draka naučil mluvit          a spřátelil ho s podobným teenagerem, jako byl on sám. A buch ho, hned celosvětový bestseller. A zfilmovaný.

Když je s takovým hurá přístupem možný takový úspěch, co teprve po pořádné přípravě. Důkladně si draky nastudujeme...Tak, co já o nich vlastně vím? První poznatky jsem čerpal už jako pětiletý z rytiny, co nám visela na zdi. Byl na ní svatý Jiří, jak zápasí s drakem. Jiří měl očividně navrch. Drak mlel z posledního, ale vzdát se nechtěl. Za určitých okolností to mohlo být ještě napínavé. Tahle rytina tak podnítila mou fantazii, že když jsem zjistil, že bude              v sobotu večer v televizi Bajaja, nemohl jsem celý týden rozčilením usnout. O to větší bylo ovšem rozčarování. Drak měl sice na rozdíl od rytiny o dvě hlavy víc, (to už jsem uměl v šesti letech sám spočítat!), ale byl tak slabý, že mu je musel nějaký jeho kumpán zvedat nahoru provázkem. Navíc kumpán, který byl větší padouch než drak, se v pohádce vůbec neobjevil. Jen ty jeho provázky. To tak ale bývá. Horší bylo, že ani chrlení drakovi moc nešlo. Šla z něj jen nějaká pára. No, ale co byste chtěli po drakovi s tracheostomií. Jednu chvíli jsem zřetelně viděl implantované trubičky v krcích. Není divu, že mu Bajaja ty tři hlavy usekal. To nebylo žádné hrdinství, usmrtit vážně nemocného draka.

Zřejmě už tenkrát to s draky bylo na draka. Oblibě se netěšili, a když zestárli a onemocněli, tak je Bajajové a jim podobní zbaběle vyhubili. Ale možná ještě někde žijí? Zapátral jsem na internetu a zjistil jsem, že názory vědecké veřejnosti se značně rozchází. Podle některých prý nikdy neexistovali. - Tak to je typický přístup, jak si všechno usnadnit. A podle jiných je vyhubil meteorit. - Zřejmě popírači viny Bajajů. Ale podle dalších prý ještě někde žijí. - Jistě, tohle bude správná teorie.

Z toho vyplývá, že jde o živočicha zvlášť ohroženého a pro takové jsou zřízeny zoologické zahrady. U nás v Brně by se do ZOO drak nevešel a tak jsem zatelefonoval do Prahy. Ta slečna byla velice sdílná, ale jen jsem se zeptal na draka, tak se spojení přerušilo. Musím se fyzika zeptat, co se to ten den s tím signálem mohlo stát, protože totéž se opakovalo při volání do Liberce, do Dvora Králové i do Jihlavy. Jen ta paní z Lešné mi odpověděla. Řekla mi, že mám sám pěknýho draka, ale než jsem se jí stačil zeptat, odkud to ví, tak se to zase přerušilo. To mě mrzelo nejvíc. Konečně si někdo přečetl moji básničku a musí se to přerušit.

Dál už jsem netelefonoval, protože už tak mě to dost stálo a stejně, takový drak v zajetí, to není ono. Vyznám se výborně v zeměpise a dějepise a pomocí těchto znalostí sám úkryt draka objevím! Na Madagaskaru je stále původní vegetace a dokonce tam zoologové tu a tam objeví nový živočišný druh. Možná se drak skrývá právě tam?

Podíval jsem se na synův globus a tuto myšlenku jsem zavrhl. Ten ostrůvek je tak malý, že by se tam drak neschoval. Chce to nějakou zem, která je dostatečně velká a přitom historicky nebyla vůči drakům tak nepřátelská jako svatý Jiří a Bajaja.

Mám to! Čína! Tam mají draka v takové oblibě, že co dvanáct let slaví jeho narozeniny.              A dokonce celý rok. Tak jsou tam draci ceněni.

Tak vida, prezident měl pravdu, když říkal, že se od Číny máme učit. A protože v televizi právě dokument o Číně dávali, hned jsem si to pustil, abych se dovzdělal. Musel jsem dávat hodně pozor, protože to mělo zběsilé tempo. Drak se tam jenom mihnul v úvodní kratičké sekci tradice a hned potom tam začaly bujet nějaké mrakodrapy. Možná tam teď drak bude bydlet, protože krajinou jsme se pak řítili po dvanáctiproudé dálnici. Z lesa okolo zbyly jen tři nebo čtyři bambusy. Ale to nevadí. Drak bambus nejí a té pandě, co jim zbyla, to bude stačit. A když ne, tak si ji třeba vezmeme zase k nám. Mohl bych zavolat té milé slečně ze ZOO Praha            a zeptat se jí jestli má dostatek bambusu.

Díval jsem se na dokument až do konce a nestačil jsem se divit těm změnám. Všechno bylo jinak. A nejen v Číně. Všechny ty teorie o dracích jsou nesprávné. Konečně jsem poznal pravdu, jak to s draky je. Draky vyrábějí Číňani! A až to ve své fantasy sáze prásknu, tak to teprve bude bestseller!

Copyright © 2018 | Martin Brož
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky