O věcech, které mají smysl
Přesně takové zadání jsem dostal. A protože patřím k tomu vymírajícímu druhu mužů, kterým přání krásné ženy jest rozkazem, hodlal jsem jej okamžitě vyplnit. Bleskurychle jsem zaplnil papír velikosti A4 dlouhými i krátkými větami, dal ho své paní přečíst a těšil se na věci příští. Ženy jsou záhadná stvoření. Ta moje se při čtení celou dobu usmívala, skoro bych řekl až rděla, aby se na konci zamračila a přísně řekla: "To přece nemůžeš publikovat! A co ten předposlední odstavec? To myslíš vážně?" Odpověděl jsem nevinně, že článek pověsím na web až po 22 hodině a dodal, že předposlední odstavec je nejlepší. "Myslela jsem věci, které mají smysl a ne věci smyslné," řekla na to má paní a odešla.
Protože nedošlo ani na předposlední ani na žádný jiný odstavec, šel jsem psát o věcech, které mají smysl. To už mi šlo mnohem hůř. Po půl hodině mě nenapadla jediná věc, která by měla smysl a zdálo se, že tento nevinně tvářící se úkol bude nad mé síly. Shlédl jsem hlavní zprávy, diskusi předních odborníků na - na co vám nemohu říci, protože se na tom nebyli schopni domluvit - přečetl jsem dokonce i dvoje noviny, ale nic. Nikde jsem nenašel věc, která by měla smysl. Tedy, dvě věci jsem našel. Tu první mi ale žena zamítla před chvílí a neuznala mi ani ležák, který jsem při hledání věcí, co mají smysl, našel v lednici. Já jí na oplátku neuznal zase okna. Řekl jsem, že nemá nejmenšího smyslu je mýt, když přes ně docela dobře vidím. Naopak, když jsou umytá, zdá se mi, že venku prší a to mě mate. "Ty neumíš napsat něco pěkného! Tisíc a jedna věc má smysl," odpověděla dost nelogicky moje paní a šla nám napouštět kýbly s vodou a přípravkem na okna.
Vím moc dobře, jaké věci myslela. Všechny ty, jimiž člověk nasytí tělo a ducha. Jenže to vůbec není tak jednoduché, jak to vypadá. Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy: "Vezměte a jezte; toto je mé tělo." Ten chleba byl zřejmě tvrdý a okoralý, když se lámal. Dneska máme chleba z agrokombinátu. Ten teprve nasytí zástupy. Každý dostane celý pecen. Zmrazený a zase rozpečený, takže ho nemusí nikomu lámat. Ani by to nešlo, protože je dokonale gumový, a aby kůrka křupala, musí se potřetí rozpéct v troubě na 150 stupňů. Kristus neměl troubu, a tak je dneska se svým lámavým chlebem v troubě.
Já vím, že nejde jen o chleba, ale i o to dělení a tím pádem o lásku. Jenže láska sama je smyslem, jinak žádný další smysl nemá, i když smyslem dosti vyšinutým, jak lze snadno vidět u lidí řídícími se výhradně tímto smyslem.
A proto jsem
už dál nic nepsal. Protože věci, které mají smysl, se mají dělat. Ne o nich
žvanit v televizi nebo psát do novin. To jsem taky řekl své paní, a dodal,
že tím pádem první tři odstavce přeskočíme a začneme rovnou tím předposledním.