Oční kontakt

Zrak bývá považován za nejdůležitější ze smyslů. Snad právem, když mnohdy rozhoduje o mnohém. Zadáte-li si do vyhledávače heslo oční kontakt, vyběhnou na vás desítky odkazů. Nějaké ty stránky najdete ve špatných i dobrých románech, různé agentury zabývající se personalistikou, rozvojem osobnosti nebo jen vlastní seznamku, mají odborníky na řeč očí, kteří se touto specializací živí.

Vlastně je to přirozené, když oční kontakt je to, co tak zásadně ovlivňuje naše životy. Oční kontakt bývá na počátku cesty s životním partnerem. A i když někdy později převládnou jiné smysly, a jde jen o týdenní pobyt v destinaci Láska, i tak to s člověkem zacloumá. Také se tvrdí, že u přijímacího řízení má oční kontakt větší vliv než samotný pohovor i než životopis, kam jste si vypsali dovednosti, které ani nemáte.

Každý má své zkušenosti. Své příběhy. Nezměřitelné, neopakovatelné a jedinečné, jako je unikátní každý protějšek, s nímž nonverbální komunikace započne. Jedinečné i jako každá chvíle, kdy se tak děje. I kdyby chtěl někdo vstoupit do těch očí, co vy předevčírem, uvidí už něco jiného. A kde dvacet lidí přejde bez povšimnutí, vidí dvacátý první zázrak. Je to nesdělitelné, dají se jen lépe či hůře vyprávět příběhy počaté někde za duhovkou. Příběhy, jejichž prapůvodní atomy neobjeví ani básníci ani vědci ve středisku CERN. Povím vám jeden o muži, který vidí hudbu.

V roce 1986 zakládají dva kytaristé Marty Friedman a Jason Becker hudební skupinu Cacophony. Friedmanovi je osmnáct let, Becker je ještě o dva roky mladší. Takových bylo
a bude spousty. Tihle dva v rozporu s názvem kapely hrají technicky náročné skladby inspirované postupy klasické hudby. Po vydání první desky Speed metal symphony, pro ně kritici vymyslí šuplík neoclassical metal. Ten je jim ovšem malý. Po vydání druhé desky Friedman vydává i sólové album a odchází na post sólového kytaristy do tehdy již slavných Megadeth. Skupina ukončuje činnost, Becker vydává také své sólové album a stává se členem skupiny kytarového virtuoza Ulli Lee Rotha.

Friedmanova kariéra úspěšně pokračuje. Podílel se na tvorbě a koncertoval s Megadeth, vedle toho stále nahrává sólová alba artovějšího charakteru. V roce 2000 z kapely odchází
a věnuje se již jen sólovým projektům a hraním jako host v různých hudebních uskupeních.
V současnosti žije v Japonsku a podílí se na tamním kulturním životě.

Časté změny v personálním obsazení nejsou u skupin, které jsou složeny ze špičkových instrumentalistů, žádnou zvláštností. A tak z očí tuctového posluchače, jako jsem já, Becker mizí beze stopy, coby ztracený talent. Od té doby uplynulo bezmála třicet let. Objevil se internet, you tube a jiné technické vymoženosti. Příběh tak i pro mě pokračuje dál.

Becker na přelomu osmdesátých let pozoruje, že při koncertech ztrácí cit v nohou. V roce 1990 je mu diagnostikována amyotrofická laterální skleróza. Přechází proto na klávesové nástroje, ale postupně ochrne úplně. Komponuje, složí hudbu k baletu Diablo. To je již zcela  paralyzován, vzdor prognóze neumírá. V roce 2012 je o něm natočen film Not Yet Dead. Jeho otec vyvine způsob, jak s Jasonem komunikovat. Vytvoří mřížky s písmeny a pomocí pohybů očí Jason "mluví."

Jason Becker sice ovládá jediný sval ve svém těle, sval umožňující pohyb očního bulbu, zároveň však svýma očima vidí dál než ostatní. Tedy alespoň co se týče hudby. Hmatník jeho kytary je popsán barevnými čísly. Pomocí komunikace mřížkou, kódování tónů a čísel a za přispění počítačové techniky Becker skládá. Jeho poslední album Hearts Triumphant vychází pozítří. Jako "ochutnávku" z něj si lze na you tube poslechnout skladbu Valley of Fire.  Skladba je instrumentální. I tak však říká víc, než dovedou mnohá slova. Já to alespoň tak vidím. Vlastně slyším, ale to už jsme u jiných smyslů. Zdá se, že mohou být důležitější než zrak. Ostatně to už o těch triumfujících srdcích tvrdila liška z Malého prince. Posuďte sami.