Omluvenka

Po delším čase sešel jsem se s přítelem fyzikem. Vzhledem k tomu, jak jsem o něm psal, čekal jsem zdrcující kritiku, ale nic. Jen se posupně tvářil a beze slova začal rozestavovat figury na šachovnici. Nezbylo mi než rozestavit svou armádu a tvářit se bojovně. On mlčky opravil postavení mé věže na h8 a zahájil. Vědom si jeho ofenzivního naladění, zkusil jsem francouzskou obranu a on se konečně pustil do toho drcení. Napřed jsem ztratil tu osahanou věž a brzy poté i partii. Hájil jsem se tím, že všechno začalo tou ztrátou věže, a to zas že bylo proto, že na ni před partií sahal a oslabil tak její bojeschopnost.

"Máš pravdu," šokoval mě vítěz, že se uspokojil s tak chabou obhajobou. "Jak to myslíš?" zeptal jsem se v domnění, že si bude chtít partii zopakovat. "Máš pravdu s tím fejetonem          o humoristech," zaskočil mě fyzik. Lekl jsem se, že už to začalo a já nejsem nijak přichystán. Fyzik se sice vyjadřuje převážně ve vzorcích, ale jak víte, jeho humor je podivný a tak by mohl být docela dobře první na pranýři. Vyžadoval jsem proto bližší vysvětlení. "Já nevím, co mělo začít, zato já jsem skončil," vzdychl si fyzik a po důrazném napomenutí, kdy jsem nečekaně zaútočil dávno mrtvým střelcem na pole ž8 (jeho osmé žebro), mi sdělil: "Řekl jsem jenom, že ta nová kolegyně jistě své přednosti má, jenom jsem je v laboratoři nepozoroval, i když jsem se opakovaně snažil."

Chtěl jsem mu ozřejmit skutečnost, že i úplně obyčejnou větu různí lidé chápou různě,          ale jsou situace, kdy je zbytečné cokoli vysvětlovat. "Uděláš nejlíp, když se omluvíš. Pokud možno rychle a kajícně, než se skandál rozšíří za zdi univerzity." "Když já ale nevím za co!? Vždyť je to pravda, tak co se jim nelíbí?" odvětil nešťastně fyzik. "Proč proboha říkáš takové věci o dívce, se kterou chodíš?" uhodil jsem na něj v mnohem důležitějším aspektu věci. "Co...o? Ne...e, to je jiná," samohláskoval vysvětlení fyzik. "Ty už chodíš s jinou?" zeptal jsem se překvapeně. "Ale ne," zavrtěl hlavou on, "tahle je úplně nová. Ta předtím nová je pořád ta moje původní nová," sděloval mi fyzik novinky. "Aha. Tak to je všechno v pořádku. Jen se hezky všem omluv. A té nové nové radši dvakrát."

"To už jsem udělal," řekl fyzik "a nic." "Jak to, že nic?" "Ta nová nová nakonec dobrý, ale řekla to mé staré nové a tam nedobrý." "Aha," opět jsem se zorientoval, "tak tvé staré nové se neomlouvej. Pošli květiny." "Myslíš?" zapochyboval vědec. " Jistě. Hlavně nic neříkej. Ani nová, ani původní nová a už vůbec ne stará. Jen jí pošli květiny. Ty zakryjí všechno. Dokonce              i hroby."

Asi ho to fakt vzalo, protože s mým nápadem nejen že souhlasil, ale dokonce pak místo nová a stará začal říkat Lenka. Dokonce chtěl sehrát Lenku partii. Abych ho povzbudil, nechal jsem ho zase vyhrát a poradil mu, kde je květinářství s čerstvými růžemi.

Vzpamatoval jsem ho natolik, že mi na odchodu řekl: Tak já teda jdu pro tu kytku. Ale až je budeš muset kvůli těm tvým fejetonům kupovat ty, tak se nedoplatíš." Viděl jsem, že to s těmi květinami úplně nepochopil, ale nechal jsem to být. Hlavně když nějakou donese staré nové Lence.

Co ale budu dělat já? Když fyzik řekne, že i já mám v něčem pravdu, je to pováženou. Abych nedopadl jako Angelos Sofocleous. Napsal, že ženy nemají penis a přišel o místo šéfredaktora novin Durhamské univerzity a prezidenta studentského spolku. Jestli nakonec sám nepřišel o penis, nepsali. Asi se to nesmí psát. Ale kdyby se omluvil... Počkat! Vždyť já sám jsem fyzikovi radil, aby se omluvil. To by mohla být cesta. Samozřejmě, ne jen tak. Bude tomu zapotřebí dát nějakou formu. Už jen proto, že jinak by se někteří pro samé omluvy ani    k žádnému psaní fejetonů nedostali.

Co třeba omluvný list? Takový podobný, jaký jsme mívali ve škole. Do těch příslušných chlívků to bude stačit heslovitě. Místo data se napíše název fejetonu a odstavec, k němuž se omluva váže. Do dalšího chlívku komu všemu je určena, a do posledního žádost o odpuštění. Všechno bude veřejně přístupno v Edukitu v sekci OLL (Omluvné Listy Literátů). Vrchní literární učitel omluvy vyhodnotí a ty uspokojivé potvrdí elektronickým podpisem.

I když takoví ti fejetonisti, kteří mají propachtované pašalíky pod čarou v Lidovkách, Ona dnes a bůh ví na jakých dalších samoděržavách, by to zneužili a psali by si tam omluvy dopředu.      A možná by na toho někoho měli. Když je majitel panství a vedoucí literární učitel jedna a táž osoba, vždycky se najde někdo na cokoli. Navíc takový systém už se kdysi zkoušel a úplně se neosvědčil. Jen se tehdy žádosti o milost říkalo odpustky.

Konečně, tím já bych se vůbec nemusel zabývat, protože bych nejspíš hned v prvním ročníku propadl. Za každé tři neuspokojivé omluvy se automaticky snižuje známka z předmětu fejeton. Další komplikací je, když sama omluva vyžaduje omluvu. Třeba ve výše uvedeném případu, ten Řek nakonec řek: "Omlouvám se, mohu se mýlit, ženy přece jen mohou mít penisy." Za takovou omluvu z omluvy je ředitelská důtka a za omluvu z omluvy z omluvy trojka z chování.

Ale co. Fejeton Polepšovna by mohl být zajímavý. Jenže by asi nedošlo ani na ten.                    V Omluvném listu bych musel vyplnit ještě jeden chlívek, na který jsem zapomněl. Za mých školních časů tam stávalo: Důvod nepřítomnosti. V Omluvném listu literátů tam bude: Důvod, proč jsem selhal. Předpokládám, že důvody jako ranní nevolnost, zaspal jsem (dobu) nebo jsem superarbitrován pro blbost, neobstojí.

Fabulace patří do základní výbavy fejetonisty, a přestože určití lidé (fyzik, má žena a další rozkladné živly) tvrdí, že si nehorázně vymýšlím, tak "Důvod, proč jsem selhal," je usvědčuje, že nemají pravdu. To vyplnit nedokážu. Nezbývá mi, než změnit literární žánr.

Nejlíp pro mě bude takový, kde je možno lidem o nichž píšu beztrestně vytrhnout jazyk, případně je nechat sežrat psy. Žánr, kde svlékat ženy všech tvarů a velikostí je povoleno bez předchozího souhlasu. Často se nic neříká ani potom. To bude pro mě to pravé. Správně, uhodli jste. Budu psát fantasy, takže příště už půjde do tuhého a poteče krev.