Platový řád

Začátkem nového roku mě vždycky zavalí vlna. Když už všechny ty pojistky, vyúčtování, šalinkarty a popelnice zaplatím a tato tsunami konečně opadne a zanechá na pobřeží ležet mou prázdnou peněženku, přijde nový platový řád.

Platový řád přichází interní poštou, protože ví, že všechnu ostatní jsem, pozbyvše veškeré ochrany před utopením, přestal otevírat. Tak se alespoň podíváme, jestli na tom letos budu hůř nebo líp, řeknu si a pohroužím se v spleť čísel, tabulek, procent, krácení a nároků a podmínek pro ty nároky a podmínek za nichž jsou splněny podmínky a... a najednou jsem na konci a vůbec netuším, kolik si letos vydělám. Je to vcelku logické, protože to neví vůbec nikdo.

Ale myslím, že si polepším, protože letos se zvedla minimální mzda a tím se zvedá i příplatek za práci ve ztíženém prostředí. Sepsal jsem všechno, co mi ztěžuje práci. Vznikl veledlouhý seznam, na jehož konci jsem dvakrát podtrhl výsledek - šestimístnou sumu, coby skromnou náhradu, jež mi za všechny ty ústrky náleží. Pak jsem napsal na obálku adresu, že to pošlu raději doporučeně, abych měl jistotu, že to zas někam nezapadne, jako minulý rok, předminulý rok a tak dál pořád pozpátku, pak jsem zkontroloval adresu, pak znovu obálku rozlepil a víc než polovinu faktorů ztěžujících mi práci škrtnul. Opravil jsem součet. I tak mi to zaplatí start do příštího nového roku, řekl jsem si a oblékl se, že vyrazím na poštu. Pak jsem se zase svlékl, protože v platovém řádu je celá stránka nazvaná Odměny. Tak že bych letos taky jednu prosil. Ale nenapsal jsem nic. Hrdost? Kdež, té jsem pozbyl, když se na vrcholu letošní přílivové vlny objevil rozbitý blatník. Z mého auta. A představte si, mezi těmi dopisy a vzkazy a upomínkami a žádostmi o zaplacení všeho možného, nebyl jediný dopis, v němž by se přiznal, kdo to udělal. Proto by mi ta odměna bodla. Jenže která? Cílová nebo Mimořádná? Žádného cíle jsem nedosáhl. Zato se mi loni v práci několikrát mimořádně zvýšil tlak. Tak asi spíš tu mimořádnou.

Nejsem to ovšem jenom já, komu stoupá tlak. Kolega už na to bere léky. Řekl jsem mu, že když to bere trvale, nemá asi nárok na mimořádnou odměnu, ale ať si požádá o rizikový příplatek. Kolega mi ponuře odpověděl, že když to s ním šlehne, bude mu příplatek na prd a já opáčil, že v tom případě budeme mít pracovní volno s náhradou platu na pohřeb spoluzaměstnance. Další kolega, který byl přítomen rozhovoru, podotknul, že to není jisté neboť tyto spoluzaměstnance určí zaměstnavatel, případně zaměstnavatel po poradě s odborovou organizací. Ano, ti zajisté nejlépe ví, kdo je můj kamarád a kdo není.

Ale nejen věci smutné provázejí spoluzaměstnance v řádné pracovní době. Opotřebované zaměstnance nahrazují mladí, překypující vitalitou a optimismem. Taky naivitou. To je poznat z toho, že se vdávají a žení. Kolegyni, která připnula na nástěnku své svatební oznámení jsem řekl, že svatba je překážka v práci. Kolegu, který se stěhoval ke své přítelkyni jsem zase upozornil, že pracovní volno na stěhování se přiznává pouze zaměstnanci, který vlastní bytové zařízení a on si vzal s sebou jen dvoje trenky a anatomický atlas. Mladí kolegové jsou pracovití a plní entuziasmu, ale zdá se mi, že jsou vůči nám starším málo uctiví. Poté, co jsem jim předal znalosti stran platového řádu, se na mě divně dívají.

Myslím, že by mi naopak měli ruce líbat, protože jen díky mně mají vůbec nějaký plat. Aby vznikl nárok na pobírání mzdy, musí zaměstnanec stvrdit svým podpisem, že byl seznámen s obsahem dokumentu platový řád, a že tento v plném rozsahu pochopil! Přečetl jsem si po sobě tento odstavec a uvědomil si, že mě zase donutili lhát. Ale když to člověk podepisuje po šestnácté, už mu to ani nepřijde.

Za svou dobrotu vůči mladým kolegům budu po zásluze potrestán. Po dvou letech na mě přišla řada na očním oddělení. Mám silnější brýle a v Platovém řádu konečně přečtu i ta úplně mrňavá písmenka dole. Vypadá to, že ho už vůbec nebudu potřebovat. Dokument je duševním majetkem zaměstnavatele a šíření informací v něm obsažených zakázáno. Za hrubé porušení kázně následuje hodinová výpověď.