Plot

"Upadl nám kus prádla," oznámila mi moje žena jakoby mimochodem, což by nebylo nic neobvyklého, taková věc se nám děje poměrně často, neobvyklé bylo, že jsem na dvorku žádné prádlo nenašel. Ani na zahradě. Vrátil jsem se tři patra zpět, abych zjistil, že jsem ani nic najít nemohl, protože trenky přistály u sousedů vlevo. To se ukázalo jako problém. Kdyby foukal vítr ze severozápadu, normálně bych se se sousedem domluvil a vyzvedl bych si prádlo u něj. Jenže foukalo z jihovýchodu a severní soused dům prodal, teď ho vlastní někdo, koho pořádně neznáme, a je plný nájemníků, které už vůbec neznáme, protože ti odpadávají rychleji než prádlo z našeho balkónu, zrovna minulý týden se zase nastěhoval nový kus, a tak jsem se šel seznámit.

Zazvonil jsem a otevřel mi obtloustlý mladík s rybím pohledem, jenž se nezměnil ani poté, co jsem mu potřetí zopakoval, že u nich na dvorku leží moje trencle. Mladík vyplňoval celý prostor dveří jako sumec Holdegrón rybník vodníka Volšovečka. Nebylo lze ani pomyslet na to, že bych se prosmýkl kolem, seběhl po schodech na dvorek, sebral trenky a zase se vrátil zpět. Čas bych na to měl, neboť mladík byl zcela konsternován tím, že k bytům patří společný dvorek a zahrádka, jenže zatuhl přesně ve dveřích. Od česel k čepu. Situace dospěla do bodu, který nejlépe vystihuje verš Jana Skácela Vyrostlo plno plotů z ticha, a protože ta báseň je o něčem jiném, otočil jsem se na patě a odešel domů sdělit své ženě, že trenky oželím, stejně byly obnošené, ať si je nechá tlustý mladík, až si půjde prohlédnout dvorek, aby měl zas nad čím přemýšlet. Jenže mé ženě se to pranic nelíbilo, začala mluvit o tom, jak to vypadá a vůbec.

Slovo vůbec neumím rozporovat, a tak, i když jsem měl pádné argumenty — ty trenky vůbec dobře nevypadají, jó kdyby to byly její spoďáry, to by byla jiná, ale tyhle, škoda mluvit — už jsem neřekl nic, zase jsem vzpomněl Skácelova verše a rozhodl se, že ten plot přelezu.

Ať si jich vyrostlo, kolik chce, žádný mě nezastaví. S ploty mám bohaté zkušenosti. Například, když jsme hráli fotbálek na hřišti FC Něco. Co, už si nevzpomenu, jak nás správce hnal. Nebo když bylo potřeba sklízet třešně. A za tímhle vysokým meruňky. A za tímhle kovovým s ozubeným povrchem je koupaliště. Aby tam nikdo nelezl bez placení. Jenže já mám deset korun. A to je tak akorát na vstupné a zmrzlinu. A já potřebuju mít na dvě zmrzliny, protože na koupališti už je spolužačka, která má ráda zmrzlinu a možná i mě, takže hop a hop. Á hop, hop — jak to, že mi to teď nejde?

Nakonec se mi to, na čtvrtý pokus, podařilo. Jen jsem si musel přinést na pomoc stoličku. Inu, vyrostlo v nás plno plotů. Prostupnost krajinou je téma, ale jak se mění prostupnost člověkem? Textu, hlasu, sdělení bližního. Až narazíte na plot vězte, že verš pokračuje a podél plotů mnoho přelízek. I kdyby to mělo být štokrle prožrané červotočem a výsledkem jen proprděné spoďáry.