Pod platanem
Fejeton je nanejvýš vhodná platforma pro utahování si z vrchnosti. Ale mně se do toho nechce. Je to příliš snadné. Navíc se vrchnost zvládne zesměšnit sama. A to dřív než napíšu první odstavec. A proto zamíříme z výšin na zem. Přímo pod platan.
Platany rostou na Slovanském náměstí. Mezi jejich listy je rozptýleno světlo, pod nimi lidé. Tak, že nikdo nemusí kontrolovat rozestupy a přilehlá pivnice U Bomby ani nepostavila svou zahrádku. Zahrádka vznikla samovolně pod platany. Jsou tu i lavičky, ale většinou se pije na stojáka. Je zima. Je divné jaro, prohlásí někdo. Proč by nebylo, když byla předtím divná zima, divný podzim a divné léto. A předchozí jaro? To už je tak dávno, že si ho každý pamatuje jinak, ale panuje shoda, že normální nebylo. Jinak shoda nepanuje. To jediné normální je. Společnost zde je různorodá. A demokratická. Nebojí se říct nahlas svůj názor. Ideální vzorek populace pro volební průzkum. Taky to nějaký agenturní průzkumník zkoušel. Poslali ho do prdele. Jen jeden byl ochoten průzkumu se zúčastnit. Za pivo a za panáka. Atmosféra začala být třaskavá. Ale hospoda se jmenuje u Bomby, tak proč ne. Jmenuje se tak proto, že za války na ten dům spadla bomba. Dneska na nás akorát serou holubi, tak se máme o moc líp. Jenom Roman s tím předevčírem nesouhlasil, protože se mu jeden holub vydělal přímo do piva a Roman pak pronásledoval ptáka po celém Slovanském náměstí a holuba zachránilo pouze to, že se rozvzpomněl, že kdysi létal a na tu větev už Roman nedosáhl, přestože byla docela nízko. Chtěl pak vylézt na strom, ale v tom jsme mu zabránili. Platany jsou chráněné a my máme přírodu rádi. Proto pod nimi tak často stojíme. (Roman ne, ten teď stává kousek bokem.) Ale za platanem se včera poprali dva tak, že jsme se stejně přemístili pod platan, na němž nesedí žádný holub, a tak už Roman zase stojí s námi. Ta rvačka ale nestála za řeč, ten holub se kvůli ní ani nepohnul z větve, asi tam měl pěkný výhled. Ostatně ta dívka, kvůli níž se ti dva servali, taky nestála za moc, ale přece jen o dost víc než politika, kvůli níž už se pod platany dávno nikdo nepere ani nehádá. Takže tu panuje, až na zmíněná dvě extempore, klidná a přátelská atmosféra. Může za to Markéta, která se pořád usmívá, a kromě toho umí točit pivo na hladinku, pak ty platany a samozřejmě my, co tu stojíme.
Daleko za platany, kde sídlí vrchnost, je nálada diametrálně jiná. Nervózní a podezíravá. Alespoň to, si my stojící pod platanem, myslíme. Myslíme si spoustu jiných věcí, které zde nelze publikovat, ale totéž si myslí vrchnost o nás, jen to neříká nahlas. Říká něco zcela jiného. Tím víc, čím blíž jsou volby, ale ve skutečnosti jsme pro ni lůza. Řeč lůzy stala se radikálnější, jak se stočila na MeSES. Tato nikým nezvolená rada moudrých, počala rozdávat moudré rady, i díky nimž teď postáváme pod platanem. Ministerstvo se leklo, že by někdo mohl být moudřejší než ono a MeSES zrušilo. To ale dává rady dál. Roman tím byl velice překvapen, ale já ho poučil, že radit je vysoce návykové, a jak si někdo zvykne udílet rady, má obrovské potíže s tím přestat. Radikalita lůzy se zase zvýšila a já si vzpomněl na verš z písně Karla Kryla a lůza pod platanem radu moudrých věší. No, kdysi mně ta píseň naháněla hrůzu, ale dnes - netřeba se obávat.