Pod psa

Možná jste se cítili taky tak. Nesmutněte. Máme na to nárok. 17. leden je vyhlášen jako nejdepresivnější den roku. Prý za to může zima, tma a vzdálenost od poslední výplaty. Takové Blue Monday ale já mám i v únoru a březnu. Někdy i v dubnu. V prosinci je to dokonce ještě horší. Na Mikuláše je den ještě kratší než v novém roce a k dobré náladě nepomůžou ani ty hory čokolády, kvůli které je peněženka prázdnější dřív než jiný měsíc. V lednu prý k depresi napomáhají nesplněná novoroční předsevzetí. Divné. To mi nikdy nevadilo. Takže proč zrovna třetí pondělí v lednu, není jasné.

Ať je to jak chce, cítil jsem se pod psa. Je třeba s tím něco udělat. Dnešní doba fandí vědě. Vězte tedy, že vám není smutno, máte jen sníženou hladinu serotoninu. Ta se dá zvýšit snadno. Práškem. Ale ty zaberou až za tři týdny. Já mám depresi teď. Za tři týdny bude sluníčko, to si můžu prášek strčit do... Vlastně nemůžu. Musí se to prý vysazovat postupně.

Mohl bych zajít na pivo. To pomáhá. Ale jen po tu dobu co ho pijete. A krátce potom. Ale to spíte a tak z dobré nálady nic nemáte. Zato ráno. Au. Au.

Musím na to jít jinak. Internet je plný zaručených rad na dobrou náladu. Jedna z nich zní, vypněte internet. Stýkejte se více s okolím. Co to je za radu? Svět je jen pro mladé a nezadané. Já bych se i stýkal, ale jsem ženatý. Aha, tady dál je rada pro zadané. Ignorujte okolí. Dobře, to by mi šlo. Co tam je ještě? Jóga. Dejte si nohu za krk. To sedí. To mi včera řekla žena. Když jsem vytrvale ignoroval její dotazy, kdy se konečně přestanu mračit. To jsou rady pro kočku. Já se cítím pod psa. Podle Studie University Missouri bylo prokázáno, že lidem, kteří si hrají se psem pár minut denně, vzroste hladina oxytocinu a serotoninu. Jeden můj kamarád to zkoušel a skončil u jiného kamaráda. Ten druhý kamarád je lékař. Dal mu na ten serotonin raději prášek. A tetanovku nádavkem.

Zachoval jsem se nakonec podle té první rady. Vypnul jsem počítač a šel ven. Taková procházka, když fouká a je lezavo, to je něco proti depresi. Zima vám zaleze úplně všude, deprese už nemá kudy na vás. Když už se tak stalo, rozhodl jsem se, že se někam půjdu ohřát. Ale do hospody jsem jít nechtěl. Co teď? Tamhle v tom domě nabízejí relaxační techniky. To je mimochodem velmi doporučovaná metoda proti depresi. Že bych to zkusil? Podíval jsem se do peněženky. Kdybych měl v kapse zbytečný obnos, který ta relaxační technika stála, spravilo by mi to náladu i bez ní.

Je fakt, že sluníčko v tyto dny moc nesvítí. Ale malinkatý proužek ho zbyl. Za plotem, kam jsem za ním nemohl. A v něm ležel ten pes! Válel se tam úplně spokojeně na nějaké dece a mhouřil oči do sluníčka. Před sebou měl plnou misku nějaké psí dobroty. Pak líně natáhl hlavu a chvíli žvýkal. Poté se spokojeně vyvalil na záda a zase se začal usmívat. Měl jsem sto chutí lehnout si pod něj. On tam na té dece kousek místa zbyl. Ještě, že tam byl ten plot. Mohl bych skončit taky s tetanovkou. Ten pes byl dost velký a já jsem dostal hlad na něco z misky.

A tak jsem šel domů. Zabalil jsem se do deky a pustil si posledního Mišíka. On je sice posmutnělý, ale v refrénu se zpívá: Svět je nádhernej, jen když to chceš i ty. Jo. Šel jsem do kuchyně a donesl si ještě jednu misku.