Polibek

Dostal jsem dotaz, zda tím uhrovitým hochem s potícími se dlaněmi a úspěchem u nejkrásnější dívky v sále, jsem byl já. Nikoli. Já byl uhrovitým hochem s potícími se dlaněmi bez úspěchu u nejkrásnější dívky v sále. To ale vůbec nevadilo. Platí totiž, že každá dívka může se stát nejkrásnější. - Dobře, tak úplně každá ne. Ale minimálně každá druhá. A to mně úplně stačilo.

Také k tomu, abych s kamarádem, poté co ztratil přízeň nejkrásnější dívky v sále, o tom mohl zasvěceně hovořit. Tedy, hovořil jsem spíše já. On byl zádumčivý. Ztratil přízeň celkem nedávno a poprvé. Já ji za tu dobu ztratil vícekrát, tudíž jsem měl dost erudice pro přesvědčování, že ztráta přízně je jedinečná příležitost, získat přízeň novou. Tuto myšlenku chtěl jsem si nechat patentovat, ale ukradli mi ekonomové, kteří, když přišla po změně režimu první hospodářská krize, prodávali ji jako zkomoleninu ve rčení, že krize je příležitost. Nikdy nepodceňujte jazyk! Zkomolenina v jazyce je zlomenina kotníku. Je to až kdesi dole, ale daleko nedojdete. V krizi jsem investoval několikrát a nikdy to nedopadlo. Zatímco s přízní to vždycky dopadlo. Díval jsem potom do zrcadla a přišlo mi to neuvěřitelné. Později jsem přišel na to, proč. Když se budete alespoň trochu snažit, dříve či později se najde dívka, která vám věnuje přízeň. Naproti tomu v bance se můžete snažit sebevíc, ale přízeň bankéře nezískáte. Tu si musíte koupit. Je pravda, že přízeň dívky si rovněž můžete koupit, ale k tomu se uchylují pouze lidé bez fantazie, odvahy a cti. Takové čtenáře nemám, a proto o tom nebudu psát. Naopak mám čtenáře romantické, a proto přejdeme k polibku.

Polibek je romantický vrchol přízně. Na ten jsme se s tím kamarádem také vydrápali a po ztrátě přízně o něm alespoň debatovali. Diskuse byla plodná a hluboká. Vzhledem k tomu, že on s Nejkrásnější vydržel rok, zatímco já zatím zjistil, že Nejkrásnějších může být víc, byla diskuse z mé strany plodná a z jeho hluboká. Opravil jsem přítelův názor: Líbejte se, jak chcete, na: Líbejte se, jak chce ona. Moc se mu to nezdálo. Prý to tak jednou s Nejkrásnější zkoušel a nic moc. A zdlouhavé. Řekl jsem mu, že to má příště zkusit znovu, pokud nechce zažít další ztrátu přízně.

Za půl roku jsem ho potkal s jinou Nejkrásnější. Chtěl jsem se ho zeptat na polibek, jestli se řídil mým doporučením. Dělal, že mě nevidí, nezdvořák. Když jsem kolem nich procházel okusoval Nejkrásnější jako koza jabloň. No jen počkej, až ztratíš přízeň, zkus ke mně zas přijít o radu. Vám ji ale řeknu. Nikdy nepodceňujte jazyk! Kousnutí do jazyka dost bolí, a když je hluboké může z toho být jizva nebo rozchod.

Fejeton na tak krásné téma jsem nezařadil proto, že Máj, Mácha a tak dále, ale proto, že můj syn je právě teď ve věku, kdy se o polibek bude pokoušet a zároveň vůbec neposlouchá rad rodičů. Děti v tomto věku vám dají ostentativně najevo, že jste - a nejen pro ně - na tomto světě nadbyteční a za pět minut vám vyčtou, že se o ně nezajímáte. Myslel jsem si, že si třeba ten fejeton přečte. Dostane se mu rad chápajícího otce a zároveň si uchová hrdost, že se na nic nepotřebuje ptát.

Dopsal jsem odstavec a došlo mi, že zbytečně. Jejich generace nečte. Dorozumívají se obrázkovým písmem a šiframi, které by nevyluštil ani Champollion. Zkomoleniny ale opravují. Napřed slovo zlomí a pak opraví dlahou z jiného jazyka, nejčastěji z angličtiny. Které by ovšem Angličan nerozuměl. Nevím, jestli jsem to už říkal, ale nikdy nepodceňujte jazyk! Zvlášť, když hovoříte s dívkou. I když ho ovládáte mistrně, často budete překvapeni odpovědí. Není divu, že ta jejich generace se nedokáže seznámit. A když se jim to nějakou náhodou přece jen podaří, jsou z toho zmatky a nedorozumění. To zas vím díky dceři. A díky oběma svým potomkům vím, že vztahy se dnes navazují na internetu. Budiž, jsou to jejich vztahy. Ale co mě udivuje, že ty vztahy na internetu i pokračují. To jako nebudu mít vnoučata?

Nevyhyneme. O to se postarají vědci. Za to tentokrát nemůže mladá generace, ale naše. To my jsme se usnesli, že jakýkoli průser, který tady na zemi spácháme, vyřeší vědci. Ti japonští řeší ty vztahy. Posunuli ty virtuální až k reálným. Vymysleli zařízení pro přenos polibků. Uživatel na jednom konci pohybuje jazykem plastikovým brčkem a příjemce cítí pohyby zase ve svém brčku. Přístroj vypadá stejně jako ten, kterým se měří alkohol v dechu řidičů. Tvůrci z Tokijské Kajimoto Laboratory tvrdí, že po designovém vylepšení se stane plnohodnotným mezilidským kontaktem.

Takže příští rok si dáme francouzáka na dálku. A klidně už v únoru. Obrázek rozkvetlé třešně naistalovat jako tapetu umí každý. Náročnější je ta manipulace s brčkem. Ale neříkal jsem vám, že nemáte nikdy podceňovat jazyk?