Pozvání

Čím je člověk starší, tím více je zván. To, že existuje tiskopis Pozvánka občana k jednání, vím, ale proč mi ho posílají třikrát? Aha, jsou to různé instituce. Ale tady na ten den už jsem pozván k zubaři, tohle datum už bylo, tak to už taky nestihnu a tady ten třetí, Jednání zastupitelstva obce, to je nějaký omyl, já bydlím ve městě a házím lístek do popelnice. Stejně jako pozvánku na firemní akci. Je na ní i RSVP. répondez s'il vous plaît? Je suis poète, je n'ai pas le droit de répondre.

Krátce poté někdo zvoní. Svědci Jehovovi mě zvou do Sálu Království. "V královském sálu bych mohl zastávat jedinou funkci — šaška," pravím, protože vím, že humor není nejsilnější stránkou Svědků. Je to však nevyvede z míry, stále se mile usmívají a říkají, že to nevadí, že až uslyším Slovo, přestanu býti šaškem. Já zas spolknu to slovo, co mám právě na jazyku a stále ještě mile pravím, že Slovo poslouchám v Betlémském kostele coby křtěný evangelík. Svědci se zaradují, že jsem vlastně na správné cestě, jen jsem trochu zabloudil. "Sešel z cesty," doplnil druhý svědek, abych pochopil, že jediná správná cesta vede z Betlémského kostela do Sálu království. Odpovídám, že my evangelíci naopak rádi bloudíme, třeba já šel včera pro chleba a sešel do hospody a domů jsem přišel až k večeři. "Byly topinky!" dodal jsem tak, až to křuplo a Svědci utekli s vědomím, že ze všech křesťanských denominací jsou ti největší kacíři brněnští protestanti.

Pak mi přišla pozvánka na společenský večer, pozvánka na ples a pozvánka na předváděcí akci s grilováním. Všechno letělo do popelnice a žena prohlásila, že jsem starý mrzout. Potom, v krátkém sledu po sobě, mi přišla dvě parte. Pozvánky na pohřeb se neodmítají, tak tam jsem šel. Jsem asi opravdu starý mrzout, protože jsem se vůbec nebavil. Abych se rozveselil, poslala mě žena na schůzi společenství vlastníků. Tuto pozvánku v emailu jsem zaregistroval, stejně jako tu na třídní schůzky, ale zapomněl jsem je rychle smazat. Řekl jsem, že Společenství bude usnášeníschopné i beze mne, vlastně bude usnášeníschopné mnohem lépe než se mnou, protože minule jsem vůbec nepochopil, o čem hlasujeme, dožadoval jsem se vysvětlení, a to se tak protáhlo, že tři lidi během vysvětlování znechuceně odešli, tak se ten bod stejně nemohl projednat, protože jsme už nebyli usnášeníschopní. Na třídní schůzky nemá cenu chodit, tenhle školní rok je beztak u konce a v příštím už bude synovi osmnáct, tak už si to vyřídí sám.

Když jsem všechno tak pěkně vyřešil a zkontroloval schránky fyzické i virtuální, že už tam nečíhá žádná další pozvánka, natáhl jsem se na sofa s tím, že si užiju jednu z těch vzácných chvil, kdy člověk nemusí nikam jít, nic řešit, na nic odpovídat. Místo úlevy se mě zmocnil pocit marnosti. Kam se poděla všechna ta pozvání, která se dychtivě přijímala? Kde jsou ta pozvání, která není třeba vyslovovat? Pozvání v pohledu mladých krásných dívek. Pozvání zalepená, kde naprosto není zapotřebí žádné RSVP… — do těchto otázek vstoupila má žena. "Přišel ti dopis," podala mi obálku. Z přehledu Vámi čerpané zdravotní péče vyplývá, že jste v posední době pravděpodobně neabsolvoval pro Vaše zdraví důležité preventivní vyšetření zaměřené na včasný záchyt zhoubného nádoru tlustého střeva a konečníku, stálo tam. Ruka s dopisem mi klesla. Nikoli však proto, že slova: Neabsolvoval a K lékaři přineste tento zvací dopis, byla tučně vytištěna. Právě jsem dostal odpověď na otázku, kde všechna ta pozvání jsou.