Pozvánka

Advent je čas pozvání a očekávání. Ta očekávání jsou velká. Musíte dostát povinnostem hlavy rodiny, manžela, otce, syna - ne, ducha svatého ne, - ten by mě musel osvítit, abych všechny ty role zvládl. Já sám očekávám už jen Ježíška. Ten na rozdíl ode mne nezklame a zas se narodí. Dokonce vím, kdy to bude. Ale ani poté já spasen nejsem, vánoční svátky pokračují a s nimi pokračují i očekávání v podobě návštěv, příprav a pojídání pokrmů, které musí, prostě musí, ten který den být na stole. Je pravdou, že za ty roky, co musím plnit všechny ty role, moje paní snížila svá očekávání a teď stačí, abych se k tomu stolu jen včas dostavil. Tak já si sednu a jsem smutný, že mi zas bude špatně z té kachny a z těch řečí, jak se ty vánoce povedly a povedly by se ještě lépe, kdybych splnil očekávání. A já dál sedím a dál jsem smutný, protože vím, že očekávání jsou pro mě nesplnitelná a nic neříkám, protože to jsem udělal jednou a od té doby vím, že to je jediná věc, která se ode mne právě nečeká. Takže toto jediné očekávání splním a plním ho pilně celý advent.

Takže sedím a mlčím. Poslouchám a je mi smutno. Tak si pustím Radůzu a poslouchám dál. Tu poslední desku, Nebe je otevřené. Je to pravda, nebe je otevřené a sype se z něj mlha, tma a mrholení. A taky adventní pozvání. Pozvánka na vánoční trhy, pozvánka na vánoční večírek, na vánoční bazar, na vánoční jarmark, na vánoční besídku, na vánoční aukci, na vánoční cukroví, na vánoční posezení, na vánoční módní přehlídku? Aha, tahle je pro ženu. Ale jinak - to je úžasné, kolik lidí mě má rádo, že mě tak zvou. A já všem těm lidem zklamu jejich očekávání. V adventu se má čekat na Ježíška, tak sedím dál a poslouchám Radůzu.
Každej má svý těžký věci/a jestli nemá, bude je mít. Radůza vrhla toto poznání mezi nazdobené stromečky na zahradách sousedů, protože jsem vstal a otevřel dveře na balkón, abych se nadechl čerstvého vzduchu. Je zvláštní, že člověk, který sedí, mlčí a jen jednou, na krátkou chvíli, otevře dveře na balkón, může tak moc pokazit vánoční atmosféru.

Kromě toho mi bylo oznámeno, že jsme přijali pozvání na vánoční už nevím co. Trpně jsem to odsouhlasil pokývnutím hlavy, jsa si vědom, že zas zklamu očekávání. Chvíli jsem seděl a přemýšlel na jaký způsob a jestli bude lepší tam pít hodně nebo vůbec. Střední varianta nepřipadá v úvahu, to jsem moc málo opilý na to, aby se mi tam líbilo, a dost na to, aby se mi vypla autocenzura a já vtipně komentoval dění okolo. Dění okolo pak říká rádoby vtipně nebo trapně. Střední varianta nepřipadá v úvahu, opakoval jsem si a tu mi to došlo. Přejdu do protiútoku! "Nikam nepůjdeme!" řekl jsem rozhodně. "Oni půjdou," dodal jsem, když jsem viděl, že se žena tváří nesouhlasně. A hned jsem začal psát pozvánku:

Martin Brož - Anglický čaj
autorské čtení
21.12.2022 v 18:00
Malý sál Café Práh
Ve Vaňkovce 1, Brno

Tak, ve středu 21.12. nebude Středečník, ale čtení přesto bude. Tentokrát budu číst já, a Vám stačí poslouchat. Jen, toho teplého a hřejivého, jako nějaký čaj z Anglie, tam nebude nic. Vaše očekávání budou zklamána. Ale to, Vám, kteří pečlivě čtete Středečník, nemusím vlastně říkat.