Přívěsky pro královnu

Tak zatím jsem své ztracené peníze nenašel. Včera ráno jsem se podíval na účet, kde bylo osm set dvacet korun. Předevčírem tam bylo jenom osm stovek - ano, našel se jeden z vás, který mi poslal dvacet korun. Ve zprávě pro příjemce stálo, že je našel na chodníku na naší ulici a domnívá se proto, že by mohly být moje a tímto mi je zasílá. Protože to není suma, co jsem očekával, založil jsem si napřed FPPAKPP. Úřad vyžaduje zkratkovitost, prosím, ale celé to je: Fond_Pro_Podporu_Autorů_Kteří_Pozbyli_Peněz Tam lze příspěvky posílat pravidelně a ne jenom, když někdo něco najde. Pravidelně proto, že peněz pozbývám periodicky, nejvíce první týden v měsíci. (Při registraci Fondu jsem zjistil, že můžu mít u své banky více běžných účtů a mezi nimi libovolně převádět hotovost.) Potom jsem se vypravil po stopě peněz. Začal jsem na chodníku, ze kterého doputovala do nově zřízeného Fondu první dvacetikoruna.

Po stopě peněz by mohla být napínavá detektivka, kterou bych naplnil několik příštích fejetonů, ale nestane se tak. Žádné další peníze jsem na chodníku nenašel. Válel se tam jen prázdný pytlík od sušenek, leták Investujte chytře a několik nedopalků. Sebral jsem leták a popošel o dům dále. Dům dále je hospoda, vešel jsem tedy tam. Protože jsem měl zatím místo peněz jen leták na ně, řekl jsem už při vstupu, že dnes jsem insolventní, aby výčepní Tomáš hned věděl na čem je. Věděl. Byl na tom podobně jako já.

Dal jsem si pivo na stojáka a na sekeru zároveň a než ho Tomáš natočil, přečetl jsem nám oběma, jak se dostat z finanční tísně. Mělo se investovat do nějakého fondu. Tak to prý už udělal, a proto je teď ve finanční tísni. Zatetelil jsem se blahem, že to já jsem o krok dál, protože mám vlastní Fond. Vtip je v tom, aby lidi investovali do vašeho fondu, ne abyste vy investovali do fondu někoho jiného! Řekl jsem to nahlas, Tomáš se mě tak divně podíval a zeptal se mě, jestli to pivo fakt chci. Zvažoval jsem, jestli mám zmínit svůj nový Fond, ale vyhrála žízeň. Proto jsem zamumlal, že je to dneska tak na hovno, že má smysl snad jen to zlato. "Ani to už ne, šlo strašně nahoru, snad diamanty," zauvažoval Tomáš. Zauvažoval jsem taky, a protože jsem ve stoje na nic nepřišel, posadil jsem se s dalším pivem ke stolu.

Diamanty, hm. Hned jak se trochu naplní Fond, mohl bych nějaké koupit. A ne jen nějaké takové. Takový šperk může být k investici lepší než surový diamant. A taková investice by se líbila i mé paní! Počkat, bude to pak ještě investice? To je otázka k rozlousknutí. A tvrdá jak diamant. Váhal jsem nad ní celé další pivo a na začátku čtvrtého si vzpomněl na Tři mušketýry. Tam byla s diamantovými přívěsky pro královnu veliká patálie a mušketýři měli co dělat, aby se vůbec vrátili domů. Takový Athos dokonce uvízl ve sklepě, a aby neumřel žízní, musel vypít sto padesát lahví burgundského. Teprve pak přijeli ostatní a vysvobodili ho. To já byl zatím teprve u pátého půllitru a sdělil u něj Tomášovi, že do diamantů definitivně investovat nebudu. Tom chápavě přikývl a  natočil mi další. Ještě, že mám místo mušketýrů svou ženu. Ta umí přijít mnohem dřív než Porthos s D´Artagnanem. Hned jak jsem byl vysvobozen, poprosil jsem ji, aby zaplatila dnešní útratu. Chtěl jsem jí prozradit i překvapení, ale nějak na něj nebyla vhodná chvíle.

Překvapení jsem stihl vybrat během posledního piva. Našel jsem si stránky klenotnictví, které nabízí šperky k investici (lhostejno zda do budoucna či do partnerky) a zjistil jsem, že přívěsky se už nenosí. Vybral jsem tedy náušnice. A vrátil jsem se ke zlatu. Ale ne k obyčejnému zlatu, ale ke kočičímu! Vzhledem k objemu prostředků, které momentálně spravuje můj Fond, je to ekonomicky správná rozvaha. A kdybych náhodou na této investici prodělal, tak to bude zcela zanedbatelná ztráta.