Product placement

Umělecké dílo je zcela dehonestováno, obsahuje-li product placement. Tak pravil hlas boží, v tomto případě zastoupen autoritou ve věci posuzování kvality uměleckého díla. Nevím, proč se kritik tak rozčiloval, protože já ten film viděl a rozhodně nešlo o umělecké dílo. Možná dílo, možná, ale to je tak všechno. Vpravdě, nejzajímavější tam byl ten product placement. To bylo jediné místo, které mě přimělo k přemýšlení. Že bych si to koupil.

A tak jsem zjistil, že nemám na účtu dost peněz a zbytek filmu jsem pro změnu přemýšlel o tom, jak to změnit. Jako vždycky jsem na nic nepřišel, když tu se na obrazovce objevil další product placement. Už to mám! Umístím product placement do Středečníku.
Klidně se dehonestuji, už se mi to v životě stalo vícekrát a recidivista se už stejně nepolepší. Ostatně, sám velekritik říkal, že umělec se nemá brát tak vážně.

Je to tak, umělci jsou zbytečně úzkoprsí nebo se bojí kritické veličiny. Tím lépe. Nebudu mít konkurenci a tím pádem product placement v každém odstavci. Penízky se jen pohrnou. Utrousit mezi řádky několik (ne)nápadných odkazů na libovolnou věc, mi nebude činit žádné potíže. Dostal jsem kdysi v rámci sázky o pivo výzvu, ať složím báseň, ve které budou tato slova: mšice, hokejka, banán, Rumcajs a kartonážní šička. Poťouchle se smáli, když ta slova psali na účtenku. "Ať se to hezky rýmuje," smáli se už nepokrytě, když mi tu účtenku dávali. No, já se zase smál, když potom účtenku platili. Ale že to bylo tak lehké a jen pět slov, nechal jsem je zaplatit pouze pět piv. Tak já jsem velkorysý.

O několik dnů později jsem zjistil, že věc nebude tak snadná, jak jsem si představoval. Nikdo neměl zájem svoje produktšmejdy umístit do mých fejetonů. Vůbec mi nebylo jasné proč. Všichni se ptali, jestli si dělám srandu nebo co, a když jsem řekl, že ano, že některé fejetony jsou humorné a budou-li si to přát, mohu umístit jejich šmejd přednostně do nich, hovor se ukončil. Jen jeden kontakt byl nadějnější, ale ten se zase smál ještě než jsem stačil objasnit oč jde, tak z toho nebylo nic.

Když si nevím rady, jdu nejprve za ženou. Ta však právě někde nakupovala ty produkty, šel jsem tedy za přítelem Fyzikem. Fyzik vyposlechl celý produktplacementový zádrhel, a když jsem skončil: "No a já nevím, proč se to zadrhlo," řekl jen pět slov: "Tak půjdeme za přítelem Matematikem." O Matematikovi jsem ještě nepsal, tedy vězte, že je to Fyzikův kamarád, který je úplně stejný jako Fyzik, vyjma toho, že na Univerzitě nestudoval fyziku ale matematiku, díky čemuž si dokázal spočítal, že než vědou, uživí se mnohem lépe v reklamní agentuře. Vešli jsme tedy do reklamní agentury. Matematik nás usadil do pohodlných křesel, nechal donést tři pressa a tři minerální vody Evian a pak si vyposlechl zádrhel. Když jsem skončil, zapnul notebook a řekl: "Ukaž mi ten blog." Našel jsem stránky na nichž bydlí Středečník a otevřel fejeton, o němž jsem se domníval, že hýří vtipem. Měl jsem vědět, že matematici nečtou. Ty zajímají jenom grafy. Matematik zavřel fejeton a otevřel graf. Ten, který znázorňuje počty čtenářů. "Kde je předchozí měsíc?" zeptal se mě Matematik, když prozkoumal srpen. "K čemu?" nechápal jsem. "Zajímavý není stav ale dynamika," odpověděl Matematik. "Jó dynamika," řekl jsem, "na to nepotřebuju grafy, je to více méně furt stejný," vybavil se mi při těch slovech můj poloprázdný účet. Matematik nespokojeně zaťukal do notebooku, "stejně bych to rád viděl." "To nepůjde," vyhlásil jsem. "Jak to?" nechápal pro změnu Matematik. "No, za to se platí... je to nadstandard... Prostě můžu psát a vidět počet čtenářů za poslední měsíc. To mám zdarma," pochválil jsem se nakonec, aby Matematik viděl, že umím počítat. To se mi podařilo a Matematik mi za to řekl pět slov. Byla to tato: Náklady, cílová skupina, výnosy, nula a pitomec. Neměl jsem nejmenší problém sestavit z nich báseň. Vtipně jsem v ní použil rovnici, když mi Matematik zadal taková navádějící slova. Jen místo nuly vyšlo mi mínus čtyři sta padesát. No co, však já nejsem matematik a v básni si rovnici má vyrovnat čtenář. Navíc, pitomec mi vyšel přesně.

A tak jsem požádal Matematika o peníze na pět piv za pět slov a odešel ta slova propít do nejbližší hospody. Ale hned u prvního slova mi došlo, že báseň sice dorovná čtenář, ale účet si budu muset dorovnat sám. Nebo... že by ne? Co když si čtenář koupí báseň a tím dorovná autorův účet?! Zdálo se mi to geniální a chtěl jsem hned zavolat Matematikovi a zadat mu tuhle rovnici, ale pak jsem si uvědomil, že mně z rovnice vyšel pitomec a zavolal jsem raději Fyzikovi. Fyzik mě vyslechl a řekl mi pět slov: Sebelepší teorii musíš ověřit pokusem.

A tak jsem učinil. Sbírka Anglický čaj vychází péčí nakladatelství Dauphin, je už v tisku a objednat si ji můžete zde: 
https://www.dauphin.cz/vtisku.html

Tak, právě jsem se dehonestoval. Je to tak snadné. Jednodušší už je jenom vložit product placement mezi řádky. Vy tedy čtěte a kritik nechť si trhne nohou. Jen, kniha je celá ve volném verši, a tak v ní ta básnička o mšicích v kartonážní šičce není. To jen abyste nebyli zklamaní.