Průvodce přelomem roku
Vánoce už to mají skoro za sebou. Vy taky. Ale vás čekají ještě ty druhé svátky. A zde vám přichází na pomoc Středečník se svým Průvodcem přelomem roku.
V úvodu
Průvodce odhalíme pravou podstatu těchto svátků. Pochopení oč jde, je klíčem
k vyřešení všech záhad. Je to stejné jako když se odhalí postava. Vše je
pak již jasné a věci jdou samospádem. Někdy jsou ty pády bolestivé, ale tomu se
budeme věnovat třeba
v nějakém z dalších Středečníků. Nyní zpět ke dnům
svátečním. Již skutečně naposled, protože ta odhalená podstata spočívá v tom,
že se o vůbec žádné svátky nejedná!
Není
nejmenšího důvodu, aby byl Nový rok státním svátkem. Záminkou pro státem uznaný
den volna má být sebestředná oslava faktu, že jsme přežili rok starý. Skutečnost,
že není moc co slavit, dávají pak občané sami najevo tím, že vždycky prvního
ledna různě naříkají, hekají, stěžují si na bolesti hlav a břich. Někteří slaví
tvrdošíjně celý svátek v posteli. Rozdíl je jen
v tom, že většina lidí pracovní dny tak nějak
dodržuje, a proto je
koncentrace výše uvedených životních postojů prvního ledna vždy nejvyšší a
nejvíc do očí bijící.
Snad aby si to vynahradili, slaví lidé o den dříve o to více. Nebo proto, aby zvýraznili tu opozici vůči státu. Vzhledem k průběhu oslav je pak stát de facto donucen vyhlásit státní svátek následujícího dne. Vzniká jakýsi začarovaný kruh, kteří někteří nazývají společenská smlouva. Ti, kteří ji odmítají podepsat, prchají v asyl vymrzlé chaty v hlubokých lesích nebo alespoň ve svůj asyl vnitřní.
Průvodce vám
poradí jak na to, když nechcete nikam prchat. Hlavními atributy každé lidové
veselice jsou alkohol a humor. Proto se před každým silvestrem vyrojí spousta
zaručených receptů na kocovinu. Vy se vůbec nějakými lomcováky, polívčičkami a
syrovými vejci (fuj) nemusíte zabývat. Vše řeší prevence. Samozřejmě Průvodce
nemá na mysli abstinenci. Průvodce počítá s tím, že půjdete mezi lid. A
proto budete pít, co hrdlo ráčí. Avšak nikoli na silvestra, ale po celý
rok! Poslední den v roce potom zcela
v klidu přijdete do společnosti
a objednáte si svůj oblíbený nápoj. Zhruba
po dvou hodinách (a svém litru Veltlínu) váš vytrénovaný a zcela střízlivý
organismus zůstane v němém úžasu nad povinně opilými lidmi, kteří začnou
vyrábět humor. Pokud budete chtít ještě chvíli žasnout, objednáte si ještě
dvojku a vyrazíte domů až pak. Pokud vám ta přehlídka bizarností stačila,
půjdete rovnou.
Po cestě si kupte v pohotovostní lékárně špunty do uší a pásku přes oči. Kromě toho, že vaši spoluobčané trpí představou, že umí řídit vše od automobilu přes národní fotbalový tým až po ministerstvo financí, trpí také fixní ideou, že jsou nadaní ohňostrůjci. Přístup k rachejtlím, petardám a jiným mordeblím vyrábějícím hluk a smrad, je snazší než přístup ke křeslu ministra financí. Proto potřebujete ty věci z lékárny. Páska přes oči vás navíc uchrání úhony v případě, že by vás napadlo pustit si televizi. Vánoce obrušují hrany a tak všechny kanály v jímavé shodě prezentují na silvestra svůj názor na to, co je vtipné.
Budete-li se řídit radami průvodce, je docela dobře možné, že se na Nový rok brzy ráno potkáme. Tím, že na silvestra usnu někdy kolem půl desáté, jsem druhý den už před šestou ranní jako rybička. Když pak tak před rozedněním bloumám osamoceně liduprázdnými ulicemi, zahlédnu občas mezi očazenými zbytky pyrotechniky a rozbitými lahvemi osamělého běžce. Z jeho zoufalého výrazu vyčtu, že se jedná o jednoho z těch nešťastníků, kteří učinili předsevzetí.
Předsevzetí
je třetí věc, která se vedle alkoholu a humoru k přelomu letopočtu
váže, a před kterou vás Průvodce důrazně varuje. Už na základní škole, kdy jsme
povinně
(a krasopísemně) předsevzetí dávali, vytušil jsem zákeřnost morální
kocoviny visící nad hlavou coby hrozba nesplněného slibu.
Nesmíte na
to ovšem vyzrát tak, jako můj spolužák Vašek Vaňous. Samozřejmě ho napadlo, že
se nějaké předsevzetí může vykváknout, a tak na bělostný arch papíru napsal:
Zavazuji se, že v novém roce 1987 nebudu kouřit. Václav Vaňous mladší. A
bylo to. Vtip spočíval v tom, že Václav vůbec nekouřil a ani neměl v
úmyslu s tím začínat. Geniální plán měl jedinou trhlinu, která praskla ve
chvíli, kdy při zběžné kontrole synova pracovního stolu objevil listinu Václav
Vaňous starší. Na mém archu, stálo méně
dobrodružné a vcelku přízemní prohlášení:
V novém roce si nebudu dávat žádná předsevzetí. Na rozdíl od Václava, který po
výprasku prohlásil, že se na to teda fakt může vykváknout a začal kouřit, moje
předsevzetí poklidně spočívá někde v nerozlepené obálce dodnes.
Pokud se
budete řídit Průvodcem, sejdeme se spolu v Novém i novém roce v míru
a pohodě. A když se jím řídit nebudete, budu se alespoň dál snažit zpříjemnit vám každou středu novým Středečníkem.