QOL

QOL je anglická zkratka označující kvalitu života (Quality Of Life). Vychází z Maslowovy teorie potřeb a původním cílem jejího stanovení bylo využití v medicíně. Výhled QOL do budoucna umožňuje mimo jiné zhodnotit přínos další léčby vzhledem míře kvality či spíše nekvality života pacienta. Slouží k tomu všelijaké testy a tabulky. Nic z toho ale nevykazuje zcela uspokojivé výsledky. Nedivím se. Život nejde nacpat do dotazníků, tabulek a zákonů,                 i když se o to armáda právníků a úředníků snaží s vehemencí překračující i dotační pobídky    k tomu určené.

Jestliže v medicíně, která vám dokáže změřit vše, od hladiny cukru po zlomy ve vašem genomu, má hodnocení QOL své opodstatnění, jinde se mi zdá podobné měření úchylné. Nedávno jsem u rodičů ve schránce našel obálku nadepsanou: Hodnocení kvality života seniorů prováděné pro zlepšení jejich kvality života. Pominu-li poněkud záhadný (pro mého 85letého otce vynechávám slovo poněkud) název, byla faktická stránka dotazníku uvnitř obálky už úplně surrealistická. Pokud totiž přejdeme od jednoznačně měřitelných veličin         k potřebám subtilnějším, je hodnota podobných formulářů rovna hodnotě papíru na vysušení mokrých bot. To, co jeden vnímá jako zásadní omezení, je pro jiného jen banalita. Každý má své potřeby jiné, s čímž tvůrci dotazníku evidentně nepočítali. Zřejmě ale počítají s tím, že než to senioři vyplní, stihne se zařídit, aby měli všichni své potřeby stejné. A nejlíp i přání a sny.

Bláhově jsem si myslel, že jedna zkušenost s podobně zhovadilými nápady stačila. Ale ne,       prý byla chyba jen v procesu implementace. A tak možná jednou dostanu dotazník i já.           A třeba už budu zařízen natolik, že mě neurazí ani mezi řádky vložený předpoklad, že moje QOL bude v nejlepším případě stále stejná, spíše však bude setrvale klesat. Že odmítáte brát stárnutí na vědomí? To vám nepomůže. Vaše definované potřeby budou naplněny úměrně      k věku tak, aby byla splněna minimální předdefinovaná QOL. Možná na to budete mít nárok přímo z Ústavy. Její změna pro jakékoli dobro je dnes podle řady politiků žádoucí, tak co.

Dotazník určený rodičům jsem jim zatajil. Jeho vyhozením do popelnice jsem jim zvýšil QOL alespoň o 2 procentní body. A tímto pozitivním výsledkem jsem vypustil celé QOL z hlavy.      O to víc mě překvapilo, když jsem o týden později zjistil, že výzkum na toto téma se provádí     i u velmi mladých lidí jako jsem kupříkladu i já. U takových ale křivka QOL vypadá jak jízda      na housenkové dráze. Podléhá totiž razantním výkyvům i v krátkém čase, takže jako subjekty hodnocení, jsme my mladí, nepoužitelní. Posuďte sami.

Ráno bylo svěží a slibovalo překrásný den. Měl jsem navíc dovolenou. Jenže já nebyl svěží ani trochu a tak jsem si šel připravit probouzecí kafe. Otevřel jsem skříňku, zapnul konev,              a jak jsem byl ještě somnolentní, vzápětí jsem se o ta otevřená dvířka praštil do hlavy. Přestože můj mozek má po předchozích zkušenostech s naší rychlovarnou konvicí bolestivě silné paměťové stopy, jak mě ta hlava brněla, tak jsem na ně zapomněl a zase si přiopařil ruku. Když jsem se konečně s mokrou hlavou a rukou posadil, všiml jsem si vzkazu na stole. Stálo tam: Sušička teče, prosím vytři vodu a pověs prádlo. Opravu jsem už zajistila.              Díky. Ahoj I.

Sušička přece vysušuje, tak jaká voda? Bylo mi to divné a tak jsem se šel podívat. O půl hodiny později jsem byl už mokrý celý, zato sušička byla suchá. Vysušil jsem se tedy i já a šel si udělat další kafe. Trochu mě povzbudilo, že se to obešlo bez nehod a tak jsem se vrhl        na věšení prádla.

Máme doma kouzelnou pračku. Říkám jí Otesánek. Nikdy jsem nepochopil,
jak je možné, že se do tak malého bubnu vejde taková hora prádla. Když jsem byl asi v půlce kopce, spadla mi jedna halenka na dvůr. Rychle jsem pro ni seběhl a vyběhl zas ty čtyři patra zpátky. Těsně před vrcholem hory jsem musel po této objížďce ještě jednou. Už jsem ale neběžel, protože jsem zjistil, že díky všem dnešním objízdným trasám už nestihnu plánované kolo. Navíc budu muset ručně přeprat to upadlé prádlo. Ach jo. Křivka mé QOL začala připomínat index burzy v černý pátek a nezdálo se, že by se měl propad zastavit.

Jenže kromě Otesánka máme taky mimořádně čistý dvůr, a tak jsem po ohledání na zem spadlých oděvů zjistil, že přepírka není nutná. Pověsil jsem prádlo mezi ostatní a vrátil se      do kuchyně. Tam jsem z došlé SMS zjistil, že mi odpadla jedna odpolední povinnost. Na poště pak dost lidí znechucených vylosovaným pořadovým číslem odešlo a tak jsem se dostal        na řadu překvapivě brzy a mohl zcela nečekaně plánovanou vyjížďku absolvovat odpoledne. Pěkně jsem se projel a výjezd zakončil v hospůdce. Doplňoval jsem ionty a vymýšlel zítřejší trasu. Křivka mé QOL stoupala jako kurz bitcoinu. Po chvíli dorazila má žena. Vypadala uštvaně. "Doufám, že alespoň ty jsi měl pěkný den," vyslovila přání na uvítanou. Rozhodl jsem se, že ji ušetřím líčení všech svých peripetií. "Jo. Celkem jo. Všechno jsem stihl a už jsem          i vymyslel, kam pojedeme zítra," chtěl jsem ji potěšit. "Zítra pojedeme koupit novou pračku," zněla překvapivá odpověď. "Proč?" nechápal jsem. "Dělá fleky." "To se ti jen tak zdá," oponoval jsem obvykle úspěšným způsobem. "Nezdá. Je to čím dál tím horší. Dneska byly dokonce dva kusy úplně špinavé! Tím Otesánek skončil," zůstala tentokrát žena zcela neoblomná.

Došly mi argumenty a cítil jsem, že křivka mé QOL dosáhla vrcholu a začala opět neodvratně klesat. Ale nevadí. Alespoň jsem si potvrdil, že jako subjekt pro jakákoli organizovaná hodnocení kvality života jsem zcela nevhodný. A doufám, že tak i zůstanu, i kdybych se měl nějakou náhodou dožít vysokého věku.