Rukavice

Začátek nového roku zastihl mě na rynku. Byl to ten Zelný rynek, co nad ním jako mandarinek žlutá luna svítí. Jenže teď bylo šedivé ráno. Kdysi, když Bylo nás pět, na rynek jezdil cirkus a bylo z toho velké pozdvižení. Já cirkusy rád nemám, a proto jsem o vánocích na rynek vůbec nepřišel. Ale přece jen, něco na tom asi je, když Skácel píše: … a ještě dlouho po odjezdu chodili kluci čichat lva. Tak jsem se nakonec na rynek taky vypravil.

Schválně po odjezdu cirku, přesto ještě o vánocích. Podle mě tyto svátky končí až na Tři krále. Na rynku už ale nebylo nic. Natož aby tam někdo něco čichal. Tedy, abych byl spravedlivý, stromeček tam ještě stál. A tři muži, kterých jsem si zprvu nevšiml. Nebyli to ovšem tři králové, ale tři montéři. Právě demontovali Betlém. Možná, že se nejednalo o demontáž a ta noha oslovi normálně upadla, buď jak buď, nakonec všechno pěkně zvlášť (včetně nohy) uložili do velikého auta a odfrčeli na Šilingrovo náměstí a dál. Kam dál, nevím. Nevím, kde se nachází depozitář Betlémů.

Šel jsem dál skrz střepy, špunty od Šampusu, petardy na zem spadlé a našel jsem ztracenou rukavici. Přemýšlel jsem, co asi letos já všechno ztratím. A co asi najdu.  Prd, řekl jsem si, když jsem uklouzl na jakési mazlavé hmotě. Zamířil jsem k Parnasu, že si opláchnu podrážku. V kašně byla kaluž špinavější než bota. Vody bude letos asi zase málo, pomyslel jsem si a zamířil zpět k rukavici, že si s ní botu utřu.

Rukavice byla ještě špinavější než ta kalužina. Zřejmě tu leží už dlouho. No jistě, kdo by dnes zdvihal nějakou rukavici. Kdysi dávno se rukavice zdvihaly. Nezdvihnutí rukavice znamenalo ztrátu cti. Jenže pak se usoudilo, že souboje jsou necivilizované a barbarské a byly zakázány. Dneska je to lepší, dneska můžu někoho klidně urazit a mám jistotu, že nevytáhne kord a nezapíchne mě. Dneska se vyhodí do vzduchu rovnou celá redakce toho časopisu, který uveřejnil vtip, který někoho urazil. To je necivilizované, a proto jsou vtipy, které by někoho mohly urazit, zakázány. Říká se tomu korektnost a nevztahuje se jen na humor, ale na všechno, co by mohlo vést k tomu, že by někdo zdvihl rukavici.

Korektní prevence je záslužná. Prodlužuje životy. Taky usnadňuje práci obyčejným lidem, na které nikdo nemyslí. Třeba těm betlémovým montérům. Myslím, že židi, muslimové, černoši, emancipované ženy, které odmítají uvést otce dítěte, bohatství, chudoba – to všechno určitě někoho uráží. Příště bych nechal postavit Betlém jenom s ovečkami a oslíkem. Teď jsem si uvědomil, že znám člověka, který je alergický na skopové. Tak jenom oslíka. Když mu půjde přišroubovat noha. A to zvládne jeden montér. Ti zbylí dva můžou jít pracovat pěkně do tepla. V kanceláři budou měřit koeficient urážlivosti vtipů. Je to lehká práce. K publikování se pošle dál jen to, co má koeficient urážlivosti nula.

Ještě váhám, co s Ježíškem. Skoro bych ho v těch jesličkách nechal. Herodes je dávno po smrti a miminko snad nikoho nemůže urazit. Jenže co až vyroste? Já dobře vím, že ani Ježíšek nestihne během několika málo vánočních dní dospět.  I on potřebuje nějaký ten měsíc, co zbývá do Velikonoc. Jenže, ví to všichni? A pak, někoho by mohla rozrušit už jen samotná ta představa. Co by, kdyby. A přece jen ten vývoj je dost překotný. Co ale dáme do prázdných jesliček? Nic. To bude nejlepší. Každý si tam může představit, co je mu libé. Plně odpovídá individuálnímu charakteru doby a nikdo nebude nejen uražen ani zklamán. Ježíška zamkneme do depozita. Jen se ještě musíme postarat, aby nejen já, ale vůbec nikdo nevěděl, kde to je. Až ho tam odveze, toho montéra zabijeme… ne, tak to by asi nešlo. Nejde o to, že je to barbarské, ale kdo by spravil oslovi nohu? Naštěstí máme civilizovanější metody, jak docílit ztrátu paměti. Tady nám určitě pomůžou ti bankéři, kteří sepisovali smlouvy o úvěrech s Agrofertem.

Tak, to by bylo. A když už na rynku není nic dalšího, co bych měl vyřešit, je čas ho opustit. Otočil jsem se na patě. Jen bych měl ještě vymyslet, co budu letos psát do Středečníků. Otočil jsem se zpět a zvedl tu rukavici. Byla vážně příšerně špinavá a mokrá. Tím líp. Dostat čistou a voňavou rukavicí do ksichtu, nemá ten správný účin.