Sedačka

Po jednom nedělním obědě bylo mi nezbytnou nutností natáhnout se na sedačku. Chvíle blažené otupělosti netrvala dlouho. Z poobědové mdloby jsem byl vyrušen tím, že mi někdo posouval nohy. Neměl jsem sílu se bránit a tak jsem se otočil celý. Uslyšel jsem divný zvuk, jako by se trhal krepový papír a zároveň jsem ucítil bolest za palcem u nohy. Neměl jsem čas přemýšlet, co se stalo, protože vzápětí jsem byl nucen čelit prekérnější situaci. "Ta díra            už v sedačce byla," pokusil jsem se o svou obhajobu. "Ano byla, a proto už jsem několikrát říkala, že musíme koupit novou," přistál tvrdý return na mé straně sedačky. Já jsem si to sice tak úplně nemyslel, ale podíval jsem se na molitan, který vylézal z té díry  a tušil,                      že tuto výměnu nevyhraju. Navíc mě pořád bolel ten palec a to pak nejde udělat nic rozumnějšího než zápas skrečovat. "Tak dobře, koupíme novou sedačku," souhlasil jsem nakonec s celkem lehkým srdcem. Bláhově jsem si totiž myslel, že nějaké to sezení vybereme na internetu, pak to zaplatím převodem z účtu, no a jednoho dne přijdu z práce a hle, v obýváku bude nová sedačka. Já se na ni natáhnu...a dál to všichni znáte.

Byl jsem však vyveden z omylu. "Sedačku musíme vybrat na místě, to jinak nejde." Tento výrok jsem nerozporoval. Jednak jsem se cítil provinile stran té díry, druhak jsem nevěděl,               jak tak razantní smeč vybrat. Navíc bylo rozhodnuto (beze mě), že této akce se výjimečně zúčastní všichni. Něco jako rodinný výlet. Dohodli se, že pro novou sedačku si pojedeme příští neděli. Asi abych měl celý týden se na to připravit. Nepomohlo to. Ve středu zprvu neurčité obavy dostaly jasné obrysy. Netýkaly se ještě výběru sedačky. Tak daleko                 jsem se zatím neodvažoval myslet. Po zevrubném studiu mapy jsem dospěl k závěru,               že tam ani nedojedeme. Sedačku jsme měli zakoupit v jednom z těch obřích komplexů na jihu Brna. Na můj vkus je cesta k cíli příliš spletitá a je tam moc šipek. Asi je to tím, že je moc i těch cílů. Dcera sice prohlásila, že je to dobře, protože si aspoň budeme moct pořádně vybrat,       ale já tvrdím, že mnoho psů je zajícova smrt. Zajíc jsem v tomto případě ovšem já, a tak to nikoho nezajímalo. V zájmu objektivity ale musím říci, že ve druhé polovině týdne se ke mně všichni členové rodiny chovali neobyčejně přívětivě. Zřejmě na mně už pozorovali viditelné stopy nervozity a zároveň si uvědomovali, že ten, kdo bude řídit auto, jsem já.

V sobotu má nervozita dostoupila vrcholu. Nebudu tady psát, jak se to projevilo.                    Vydalo by to samostatně na celý fejeton. Ten ale nebude. Čtenář by se u fejetonu sice měl smát, ale já úspěch oželím.  V neděli jsem celý rozechvělý nastoupil do auta a vyrazili jsme       na jih. Kupodivu jsme na místo dorazili bez zajížďky i bez jiných problémů. Byla to zásluha dcery, která se projevila jako velice schopný navigátor. V poslední době v hovoru se mnou vůbec nepoužívá věty. Odpovídá jednoslabičně a pokud to nejde jinak, použije někdy celé slovo. Při navigaci se to ale ukázalo jako nesporná výhoda. Už při startu, když jsme vyrazili       se zapnutými stěrači, prohlásila lakonicky - neprší, a pak už to šlo ráz na ráz - rovně, zaboč, červená!, rovně, zaboč, zastav. A byli jsme tam.

Obchod byl gigantický a plný sedaček. Zaradoval jsem se, že z takového množství si určitě vybereme a nebude tedy nutná návštěva dalšího podobného zařízení. Nebylo tomu tak.       Ne že bychom byli až tak nároční, naopak, dceřin výběr jsem zamítl prostým namířením ukazováku na cenovku na níž bylo šestimístné číslo, ale ani z cenově přístupných modelů jsme si nedokázali vybrat. "Poradíme se s prodavačem," rozhodla žena. Z toho většinou nevzejde nic dobrého. Taky že ne. Prodavač trpělivě vyslechl naše požadavky a pak ukázal rozhodně na model, který se mi vůbec nelíbil. Ostatní váhali. Rozhodl jsem se, že se projevím jako muž a sdělil jsem prodavači své výhrady. Neměl jsem se pouštět do nerovného boje. Prodavače to vůbec nevyvedlo z míry a začal jím určený model obhajovat. Všechny mé námitky rozcupoval na hmotu, kterou byla dotyčná sedačka vyplněna a nakonec s despektem dodal, že samozřejmě není problém použít jen určitou část sedačky a celek si poskládat           z různých modelů. Při představě kolik variant budeme probírat, jsem tento početní úkol zadal nudícímu se synovi a vytasil se s naučenou větou, že se ještě podíváme jinam                          a když tak se vrátíme. Ostatní mě vzali za slovo a šli jsme do dalšího centra nábytku.

Tam to bylo podobné s tím rozdílem, že tento nápad mělo vícero lidí, takže se nám naštěstí nikdo nevěnoval. Po zhruba hodině jsme se octli, ani nevím jak, ve třetím obchodním domě. Ten byl úplně největší a tak se mi záhy všichni někam ztratili. Byl jsem docela uondaný a taky jsem měl hlad a tak jsem se na jednu tu sedačku posadil. Byla docela pohodlná a tak jsem vyzkoušel, jak se na ni leží. Po asi deseti minutách mě vzbudila otázka: "Leží se vám dobře?" Byla to prodavačka. Zamumlal jsem, že je to skvělé a probudil jsem se. "A budete chtít pravý nebo levý roh?" ptala se dál ta milá slečna. "To záleží na tom," odpověděl jsem mnohoznačně, protože jsem si nebyl jistý ničím. Naštěstí mě v tu chvíli našli ostatní. "Co tady děláš?" zeptala se mě žena. "Právě jsem vybral sedačku, dolaď detaily," odpověděl jsem sebevědomě.

Dál už to šlo jako na drátkách. Kýval jsem hlavou nahoru a dolu, když mi ukazovali, jak se co  polohuje, úložný prostor i křeslo, které nebylo v plánu. Všechno jsem taky hned podepisoval na místě, které mi bylo ukázáno. Promluvil jsem až ve chvíli, kdy žena s prodavačkou vybíraly látku. Barvu jsem opět schválil osvědčeným pokývnutím hlavy a pak jsem řekl: "Chtěl bych tento materiál" a zapíchl jsem prst do vzorkovníku. Má žena ohmatala látku a podotkla:             "Je pěkná, ale dost drahá." "To je jedno!" prohlásil jsem velice hlasitě. Stihnul jsem si totiž přečíst, že tenhle materiál je velmi odolný proti otěru a sedačka jím potažená vydrží patnáct až dvacet let. I tak teď ostatní členy rodiny přísně kontroluji, jestli se příliš nepovalují a na sedačce se nevrtí. Já sám na sedačku uléhám obezřetně, zato s vědomím, jak dobře jsem ji vybral.