Smutný klaun
V tomto čase nečase
měl bych napsat něco veselého. Jenže, znáte to, když by se to nejvíc hodilo,
tak to nejde. To je tak, když se někdo narodí jako smutný klaun. Moje žena
užívá spíš označení šašek, ale to teď nechme stranou. Ostatně spoustu
zábavných věcí se dočtete na internetu. Třeba, že v USA odložili popravu
dvou odsouzených. Bude vykonána až se vyléčí z Covidu. Taky tam vyšetřují
týrání Kapustňáka. Někdo mu vyryl na hřbet Trump.
Já myslím, že pro Středečník stačí něco úplně obyčejného. Něco jako když pan Wolker psal o poštovní schránce. Nebo já o věšáku minulý týden. Ale to nedopadlo úplně dobře. Kamarád, který je domácí kutil a ten fejeton si přečetl, se rozhodl, že na to vyzraje a takový věšák si vyrobil z lešenářské trubky a roxorů. Postavil si ho přímo doprostřed pokoje a žena ho s ním vyhodila až před dům. Taky mu dala padesátikorunu na ramínka z umělé hmoty.
Umělou hmotu nemám rád, připomíná mi farmaceutickou firmu. Tu, kde jsem se jednou ucházel o místo. Seděl jsem v čekárně, která byla plná umělých květin. V některých byli umělí kolibříci. Když už mě z umělé vůně rozbolela hlava, vstal jsem, že otevřu okno. Zatímco jsem lomcoval klikou, v kanceláři se otevřely dveře. Zprvu jsem tomu nevěnoval pozornost, protože slečna, která v nich stála, vypadala také jako dekorace. Na rozdíl od těch ptáků se pohybovala, tak jsem se jí zeptal jestli umí i zpívat. To už jsem nezjistil, protože byla pod vrstvou nátěrů překvapivě bystrá. Všimla si, že pořád držím ulomenou kličku od okna. Alespoň jsem už nemusel absolvovat ten pohovor. Zapíchl jsem kliku do hmoty připomínající hlínu v jednom z těch květináčů a zamířil rychle pryč. Někam, kde lidem neteče místo krve umělá hmota.
Takže o ramínkách dál psát nebudu. Mohl bych si pomoci tím, že bych popsal, jak se mi něco nepovedlo, zde je studnice téměř nevyčerpatelná, ale tento trik je značně omšelý. Připomíná příliš trik filmový. A to ten, jak napřed uličníci odmontují mříž od kanálu, pak je střih a pak jde po té ulici pán a čte si noviny. (Ne, po té ulici já nechodím. Já chodím tam, jak je ten výkop kvůli plynové přípojce.) No, vždyť říkám, nic moc.
Zpět k poštovní schránce. Došel jsem tam a hodil do ní stížnost na jihomoravskou plynárenskou za nedostatečně zajištěný výkop. Alespoň tu slečnu referentku, která podobné dopisy vyřizuje, pobavím. Když už nikoho jiného. Možná se zasměje i nahlas. Než mě hodí do koše. Nevadí, to je osud smutných klaunů, s nímž jsem se smířil. Ostatně mi ani nic jiného nezbylo. Když člověk důstojnost nedostal do vínku, nezbude mu, než ji předstírat. V mezičase se šklebí. Jako kluk jsem za to šklebení dostával pohlavky, jako student dostal pětku ze slohu, že to měla být úvaha a ne takový ironický škleb, nejvíc mě ale zkrušila ta nespravedlnost, jak jsem dostal facku od jedné slečny. Nespravedlnost tkvěla v tom, že jsem masku klauna výjimečně nechal doma a mluvil jsem zcela vážně a upřímně. O tom, co s ní chci ten večer dělat.
Ale nezoufám si. Jsou na tom někteří i hůř. Třeba takový bard. Byl vlahý večer, byl první Máj. Jistě nemusím pokračovat. Až na to, že tam nebyl žádný Vilém ani Hynek a Jarmila už seděla na klíně Zdeňkovi. Ostatně tam bylo více postav. Popisovat je všechny nebudu, prostě samí krásní mladí lidé, dovedete si představit. Kytara teskně zněla do noci a dívky jihly. Ponenáhlu se začaly párky vytrácet do lesa. Představte si, i klaun odložil masku a vytratil se. Vlastně mu ji sundala ona. Ono se v ní špatně líbá. Bard zůstal u ohně sám a mně se z lesa zdálo, že teprve teď ta kytara zní teskně.
Teď si řeknete,
že utěšovat se tím, že je někdo na tom hůř než vy, není ani pěkné ani vtipné ani
moudré. Jenom smutné. Možná. Ovšem právě tento smutek je lepem, který udržuje
společnost v jakž takž soudržném stavu. Moudré to vážně není. Spíš trochu
hloupé. Ale je to tak. Ostatně já jsem smutný klaun, tak jaképak moudrosti. Je
pravda, že ze smutného klauna stává se časem moudrý klaun. Ale jen
z některých! Má žena na mé zmoudření čeká již přes dvacet let. Teď konečně
zmoudřela sama. Prohlásila, že dál čekat nebude. Tak ani vy nečekejte nic
duchaplného. Když člověk nic moc neočekává, může být jen příjemně překvapen. I
když v případě smutného klauna spíš jen překvapen.