Šťastně a spokojeně

tedy fyzik rozhodně nevypadal. Proto měl s sebou tu knihu. Knihu z oddělení Jak žít plnohodnotný a šťastný život. Ten foch v knihkupectví se jmenuje jinak, ale já jsem ho pojmenoval takhle, protože to přesně vyjadřuje o čem ty knihy v něm jsou. Všiml jsem si ho, protože stojí hned vedle oddělení poezie a je čtyřikrát tlustší než regály s verši. To je dobře - poezie bývá smutná, a my dnes potřebujeme šťastné a spokojené lidi. Vlastně, stát vždycky potřebuje šťastné a spokojené lidi. Takoví nejsou náchylní k rebelii, a kdo by chtěl mařit spokojený život občanů, tak...

Já tedy rozhodně ne, naopak, bylo mi fyzika líto a snažil jsem se mu pomoci. Zvlášť, když se to nepovedlo jeho partnerce. Ta mu kvůli tomu koupila tu knihu. Řekl jsem mu tedy, že mám kamaráda, jehož žena mu nenosí žádné knihy. Ale Jak žít spokojený život mu diktuje přímo sama. "Jak to může přežít?" zalapal fyzik po dechu. "Snadno, naučil se pokládat realitu za svá přání," odpověděl jsem a objednal fyzikovi další pivo. Fyzik ho vypil, poděkoval za moudré rady a odešel v mnohem lepší náladě než přišel. To se ovšem nedalo říct o mně. Jako psychoterapeut funguju bezvadně, ale má to zničující vedlejší efekt. Jestli víte, kdo to je pojídač hříchů, musíte mě už teď litovat. Jen já nespolykal fyzikovy hříchy, (on má ostatně jen samé nedomrlé) ale jeho frustraci. A ta byla taková, že mu jeho partnerka koupila tu knihu, kterou fyzik, už v radostné náladě , zapomněl v hospodě. Ze zoufalství jsem tou knížkou zalistoval. Hned první kapitola byla zaměřena proti špatné náladě. Vstaňte zvesela, dejte si krátkou, ale intenzivní rozcvičku, zkuste pozdrav slunci...

Dal jsem budík na pět padesát, abych to všechno stihl a jak zazvonil, prudce jsem vyskočil z postele. Zatočila se mi hlava, ale to nevadilo, protože postel byla stále poblíž. Zkusil jsem druhý pokus a natáhl jsem si úpon. Pak jsem si svlékl propocené pyžamo, proklel jsem toho kulatého vraha, který už nakukoval do pokoje a v kuchyni, kam zatím nemohl, a kde se dalo jakž takž existovat, jsem si usmažil snídani. To mi trochu spravilo náladu. Takže celou první kapitolu knihy - Jak žít spokojeně - škrtám a místo ní píšu: Hemenex.

Pro pokračování dne byla v knize spousta rad, zejména silně bylo doporučeno usmívat se i na lidi, kteří vám nejsou sympatičtí. Měl jsem za úkol koupit zeleninu a zaujal mě pěkný květák. "Že bychom si dali k večeři smažený?" napadlo mě, ale z večeře nebylo nic, protože tu jedinou neohnilou hlávku ukořistila dáma, kterou napadlo totéž. Večeři získala převahou váhy. To vím přesně, protože jsem tu váhu pocítil na své noze, ze které se odrazila při skoku pro květák. Nevím, kdo by dokázal se v takové chvíli se usmívat. Baba!

Autor té knihy mě však vyvedl z omylu. Nedokázal jsem to, protože jsem malověrný. Je třeba odolat pokušení shodit babu ze schodů a překonat sám sebe. Otočil jsem na další stránku, že si přečtu nějaký žalm, ale ten tam nebyl. "Zvláštní bible," odložil jsem knihu s tím, že je na mě příliš náročná. I kdybych se dokázal přemoci a usmíval se se sto padesáti kily na palci, vyčerpal bych tím veškerou energii, kterou mi Pán Bůh ráčil dáti na celý den. Nezbylo by nic na ty, které mám rád doopravdy.

Bylo by snadné ukončit fejeton tak, že jsem tedy malověrný, ale alespoň na znamení pokory přijímám bez reptání ten kříž, že holt nebudu nikdy žít šťastně a spokojeně podle knihy. Protože mám ale povahu hodící se do souboje s andělem, nevzdal jsem se. Jenom jsem denní pravidla pro šťastný a spokojený život upravil. My teď taky léčíme každého druhého pacienta úplně individuálně mimo knihu a protokol, no tak co. Napsal jsem si:

Dneska:
Zjistit kam vede odbočka z cesty, kterou vždycky míjím.
Najít novou příležitost pro růži ze zahrady.
Nechat svou kůži rozeznít na Tvých bubnech. (Nezapomenout to své paní říct ihned po růžové příležitosti.)
Zvednout ticho poté a zas ho nezahodit.
Nechat otevřené okno, i když nad ránem bude zas pršet.

A přesně to jsem udělal. Anděl nic, ani jsem ho nezahlédl. Možná proto, že jsem to nesplnil úplně na sto procent a zavřel okno, když mi začalo pršet na nohy.