Teorie částic
Pobyt v nemocnici člověka dokáže změnit. Dokonce i když se
jedná jen o takovou banalitu, jako je slepé střevo. A tak byl fyzik - již bez tohoto červovitého přívěsku -
neobvykle smířlivý. Projevilo se to tím způsobem, že uznal moje argumenty. A na
poli kvantové fyziky! Což je jeho vlastní pole, které si propachtoval medailí v celostátním
kole fyzikální olympiády, diplomem
z MatFyz a docenturou tamtéž. Konkrétně
šlo o můj výrok, že celá fyzika je jen odnož metafyziky. Tedy, se svým odpadlictvím
ani teď tak úplně nesouhlasil, ale jinak přiznal, že mám vlastně pravdu. Tím mě
trochu překvapil, takže jsem se ho neuváženě zeptal, jak to myslí. Hned mi tu nejnovější
teorii o povaze částic začal vysvětlovat...
Nebojte se, rovnicemi se zde nebudeme zabývat, já vám vyložím, oč tam jde i bez nich. Mně to bylo stejně vždycky jasné. Z experimentů prováděných na urychlovači v CERNu vyplývá fakt, že částice mění své chování v závislosti na existenci či neexistenci pozorovatele. Potom ovšem jednotlivé prvky existují spíše ve formě potenciálních možností, než v podobě reálných objektů, jak jsme tomu zvyklí z našeho světa. V momentě, kdy se pozorovatel zaměří na konkrétní částici, začne tato teprve existovat, čímž vyloučí možnost existence ve svých jiných formách. V tuto chvíli nabude pozorovatel dojem, že daná částice v konkrétním čase a místě opravdu existuje. Zde jsem fyzika přerušil a suchou teorii jsem oživil nejnovějším příkladem. Kolega v práci se zaměřil na konkrétní Částici. Tato zde sice existovala již nějaký čas, ovšem teprve nyní začala existovat opravdu. Siločáry na oddělení se podstatně změnily. Upozorňovali jsme kolegu - v souladu s nejnovější teorií částic - že takto sice ve skutečnosti existuje pouze pro něho, jiní pozorovatelé si ale mohou vybrat jiné stavy a formy té stejné Částice, na které se zaměří a tedy pro sebe aktivují. Kolega se ani nerozzlobil. Je to pochopitelné. V čase označeném jako t_dnes jsou zamilovaní oba dva, tak je tato soustava nyní v dynamicky stacionárním stavu. Zatím.
Fyzik označil můj příklad za velice výstižný. Dokonce prohlásil, že velice dobře ilustruje hypotézu vyplývající z výše uvedené teorie. Totiž, že existují jen ty jevy, na které zaměříme svou pozornost. Prý je to tak, že když máme možnost vybrat si z několika variant skutečnosti, vybereme si tu, která se nám nejvíc líbí (fyzik mě opravil, která je nejvíc reálná - kdo z nás má pravdu, co?) a tím pádem musíme nutně žít ve světě, který je přizpůsoben tomu, co chceme vidět. Kvantový mysticismus. Popis pravé povahy hmoty. Popis nás samých.
Fyzik táhl střelcem a byl spokojen. Já ne.
Myslím, že vědec musí neustále pochybovat
a každou teorii podrobovat všemožným
zkouškám. Stačí třeba právě tato šachová partie. Vybral jsem si z několika
variant tu, která se mi nejvíce líbila. Na ni jsem se usilovně zaměřil tak, že
tato jediná začala opravdu existovat a táhl jsem koněm. Při vědomí toho, že
mám
o pěšce víc, útočím, fyzik je ve smutné a smířlivé náladě, a vůbec je tato realita
pro mě vyhraná, jsem mu blahosklonně nabídl remízu. Představte si, že ji
nepřijal! A úplně přestal být smířlivý! A během několika dalších tahů mi dal
mat. Ale to neplatí! To už se hrála varianta, která přece vůbec neexistuje. Řekl
jsem fyzikovi, že jsem právě vyvrátil teorii kvantového mysticismu. Prý
nevyvrátil, prý jsem jen nedostatečně věnoval pozornost tomu jeho střelci.
Fyzik odešel a smutná nálada se přenesla na mě. Zřejmě taky nějaký fyzikální zákon. Smutno mi bylo, ne protože jsem prohrál, ale protože jsem si myslel, že téhle fyzice rozumím. Ale asi ne. Teď jsem v tom měl zmatek. Vrátil jsem střelce na šachovnici. Ten mat tam opravdu byl. Kdoví jak to teď s kolegou a Částicí dopadne, když ani kvantový mysticismus neplatí. Těžko říct.
Fyzik ale říkal, že jsem
pozornost věnoval nedostatečně. V tom to bude! Ti dva musí sobě věnovat
pozornost dostatečně. Pak to bude dobré. Ale je to těžké. Jako porazit fyzika
v šachu.
Nebo jako se stát mystikem. Kdo ví, jak to dopadne. Ale i kdyby měl fyzik
pravdu
a kvantový mysticismus platil a já jenom mizerně hrál šachy, tak jednu
věc vím jistě. I kdybyste byli Bystrozraký z pohádky, tak být
pozorovatel nestačí.