Teploměr

Moje maminka vyžaduje, abych jí po svém příchodu vždy odečetl teplotu. Nikoli její, ale tu, kterou teploměr starší než ona, měří za oknem v její kuchyni. Podotýkám, že maminka již několik let nevychází z bytu. Přesto je pro ni z nějakého záhadného důvodu zásadní vědět, kolik je venku stupňů. Tím je ale postižena většina populace, a s většinou se nedá dělat nic, natož s maminkou, a tak vždycky jen vyřknu číslo - poslední rok si na to beru brýle, aby to bylo zcela přesné číslo, které je vzápětí podrobeno drtivé kritice. Kritika je ukončena pregnantním závěrem, že to tam ale tak nevypadá.

To je hluboká pravda. Když jsem ještě měl svůj vlastní teploměr, také jsem prováděl odpočet. Zjistil jsem, že je třináct stupňů, podle toho se oblékl a vyrazil na kolo. Vrátil jsem se zmrzlý jako víte co. Není třináct stupňů jako třináct stupňů. Foukal ostrý severovýchodní a během jízdy začalo poprchat. Meteorologové tomu, že teploměr lže, říkají pocitová teplota. Kromě toho jsou také posedlí měřením. Musí se měřit dva metry nad zemí. Protože bydlím v prvním patře a fest jsem se tenkrát nachladil, usoudil jsem, že to nemá cenu a teploměr jsem vyhodil. Od té doby se řídím výhradně těmi pocity. Je to mnohem lepší.

Tak třeba zjistím, že je mi zima a zavčas zajedu na grog. Zjistím, že je vedro a zajedu na zahrádku skrytou ve stínu lípy. Když není lípa, stačí jakýkoli jiný strom. Hlavně, že nechybí pípa. Tam je vždycky příjemných deset až dvanáct stupňů. Občas i víc. Když začne pršet a foukat zajedu až dovnitř. Po vyrovnání teploty a tlaku, pokračuji vyrovnaně dále.

Kdo používá teploměr nemůže být vyrovnaný. Potvrdil mi to přítel fyzik, když se mě ptal, jestli do pochvy stačí obyčejný rtuťový nebo si má koupit rychloběžku. Tenkrát se snažil o potomka, a tak se dočetl až k tomu, že v době ovulace stoupá teplota v malé pánvi nad 37 stupňů Celsia. Řekl jsem mu, ať si před tím raději otevřou flašku vína. Hlavně ať u toho nepoužívají teploměr. Žádný. Fyzikovi se to nezdálo, ale protože už vyzkoušeli všechno, došlo na mou radu. A za devět měsíců se jim narodila holčička.

Jenže fyzik si nedal pokoj. Nedávno zas zavolal, jestli prý ta rychloběžka nebo ten moderní drahý do ucha. Prý koupili čelový proužek, ale nezdá se jim spolehlivý... A taky nějaký voděodolný teploměr do vaničky, aby pro miminko správně vytemperoval koupel, by potřeboval. "Zasouvání teploměrů do tělesných dutin považuji za týrání dětí," sdělil jsem fyzikovi. "A co zvýšená teplota? Nebo dokonce horečka?" děsil se přítel. "Proužek vyhoď, na čelo patří ruka," poradil jsem mu. "Ruka? To má být odborná rada?!" ptal se dál fyzik. "Jistě. Zvýšenou teplotu buď poznáš nebo ne, ale je to jedno. V obou případech děláš totéž. Nic. Zvýšenou teplotou se dítko brání infekci. Tak mu v tom nebraň ty. Něco dělat musíš, až když má dítě horečku. A to poznáš, to si piš. Někdy od pohledu, ani nemusíš na to čelo sahat," poučil jsem ho. "No dobře, ale co vanička? zkusil to ještě naposled. "Nevím, kolikrát ti to mám opakovat. Zase ruka. Miminkovská koupel je správná, když není ani horká ani studená. Jak bys to chtěl měřit? To poznáš přece nejlíp rukou." Fyzik zavěsil. Asi už byla doba koupání. Ale mou radou se řídit začal. Vím to, protože druhý den zase zavolal. Tentokrát nechtěl teploměr, ale mastný tyl. Opařil si ruku ve vaničce.

Vidíte, že teploměr je zhola zbytečná věc. I doma se řídím pocitovou teplotou. Plyn vpouštím do radiátoru mírně a mám večer v pokoji zrovna tak. Prostě příjemně. Minulý týden, jak se ochladilo, se mě ale nenadále zmocnil pocit horka. Tento paradox se záhy objasnil. Tedy alespoň částečně. Má paní měla naopak pocit zimy, a proto nastavila teplotu v termostatu tak, že se kotel spustil dřív a plyn tekl proudem celý večer. Tím se vysvětlilo moje horko, nikoli ovšem její zima. Jak jí mohla být zima, když v pokoji bylo příjemně? Tuto otázku ale klidně nechme nezodpovězenou. Velice brzy bude i termostat k plynovému kotli zhola zbytečnou věcí.